Sdílej
Žen v českém rapovém podhoubí příliš není, ani o jejich životnosti se nedá příliš hovořit v pozitivním slova smyslu. Každá další tvář je pod drobnohledem, neboť se čeká, jaký směr vlastně její cesta mít bude. České rapperky možná žijí jepičím životem, o to více pak můžeme doufat, že se objeví jméno, jež si vypěstuje svou posluchačskou klientelu, a dokáže si ji také následně udržet. Možná přijde za deset let, možná už tu stojí. Mrkli jsme se na tvůrčí zoubek mladé dámy, která pojala za svůj pseudonym Mono3x. Že ji neznáte? Možná je čas to napravit, neb tady už mluví pár výsledků v její prospěch…
Česká vítězka letošního ročníku, světová finalistka uznávané soutěže End Of the Weak. Jak se vůbec stane, že si něžné pohlaví s touto soutěží potyká, navíc tuzemská kola ovládne?
Hraje zde vícero aspektů. Jedná se o souhru mnoha věcí, situací. Pokud se budu vyjadřovat přímo k End Of the Weak, tak šlo o dobré načasování. Jinak je to o životním stylu, postoji, píli, lásce k hudbě a podpoře okolí.
Popíráš tedy tvrzení, že rap do sukní nepatří? V tuzemsku moc žen v této disciplíně nezabodovalo, aniž by se nestalo terčem posměchu. Troufáš si na funkci první dámy?
RAP je absolutně pro každého! Hudba je pro každého, ale ne každý se jí umí zhostit kvalitně. Nepopírám, že holky to mají jednoduché, ale nesmíme se z toho… Setkala jsem se s mnoha náročnými situacemi, co se týče komunikace s muži na hudební scéně a je pravda, že z 95% komunikuji jen s nimi. Člověk musí být trpělivý, naslouchat svému „JÁ“ a blízkému okolí. Role první dámy zní zajímavě (smích), ale ne. Hudba je má první dáma.
Vraťme se ale k End Of the Weak. Co ti tahle soutěž dala, jaké obzory rozšířila či dveře otevřela? Najde se i něco, co ti naopak vzala?
End Of the Weak mi opravdu hodně dalo, a to jak v pozitivním i negativním hledisku. Finále v ČR bylo zajímavé a pro mě nová zkušenost v mnoha směrech. Každopádně jsem se bavila a užívala si každé disciplíny a byla úplně uvolněná, i když jsem měla berle a pršelo! Konkurence byla velmi dobrá, ale i tak jsem ráno vstala z postele s myšlenkou pozitivismu to jít vyhrát a letět nás reprezentovat do Bruselu, no a povedlo se. Pak přišla vlna krásných a přejících gratulací, ale i pár nepříjemných hejtů od zhrzených MC a rozbitých báboviček na jejich písečku. Tak jsem aspoň pročistila okolí a byl klid. Celý týden v Bruselu byl jinak dokonalý a na skvělé až opravdu dá se říct profesionální úrovni. Celý týden byl doprovodný program pro všechny šampiony a jejich teamy. Open mic, natáčení ve studiu i s klipem, natáčení v rádiu, dodávce, spousta večírků a zajímavých talentovaných lidí, kteří si měli co říci a předat. Samotný vrchol bylo legendární finále v krásném klubu Botaniq, který vypadal jak amfiteátr a neskutečná nálož všech finalistů, hostů a v neposlední řadě fans.
Naskočila jsi do rozjetého vlaku, který příští rok oslaví dvacet let existenci, v českém prostředí dekádu. Všímala sis předchozích vítězů? Nepřipadá ti, že v zahraničí se tato soutěž těší větší pozornosti než u nás?
Je to skvělé, že příští rok to bude v New Yorku. Vítěze znám a některé i osobně, přeci jen je to malý rybník a všichni se tak nák navzájem známe. Rozhodně by si zasloužilo End of the Weak větší pozornosti okolí a hlavně by měli naskočit i mladí MC, kteří si myslím moc o soutěži neví. Je to v podvědomí spíš starších artist – můj názor.
Ty ale nejsi žádným hudebním nezdárkem bez minulosti. Namočena jsi byla již v několika projektech, letos jsi nahrála nové EP, cízí ti není ani reggae komunita. Co koncerty? Máš ambice obrážet jen lokální pódia, anebo se chystáš i za hranice?
Rozhodně nejsem na naší hudební scéně žádným nováčkem a mám za sebou mnoho zajímavých hudebních projektů. Vytvořila jsem folkbluesovou kapelu MonoStereo s kterou jsem vydala debutovou desku ZE.MĚ. a natočila s MS několik hudebních klipů a odehrála mnoho koncertů. S reggae scénou jsem velmi spjatá a to především díky projektu Vůdůkrů a samotné spolupráci se Selectorem Boldrikem a Adamem Lanči aka Cocomanem. Vystupovala jsem s Vůdůkrů pod nickem Démona a i s tímto Nickem jsem něco taky natočila.
Teď se ale věnuji na 100% hudební cestě s názvem Mono3x, vydala jsem EP s názvem Pure Love na kterém jsem spolupracovala s Honzou Křišťálem a Adamem Lančim. Vydala jsem i ústřední klip s názvem Pure Love, který točil Alesco. a velmi se naše spolupráce povedla. Song se hrál i na rádiu Spin s Color. V momentální chvíli vyjde zbrusu nový klip s názvem “Makadila” od producenta Cut Dema. Ambice jsou a vždy byly. Cizina v plánu je a je to momentálně v jednání.
Ve své tvorbě se zdá, že nemáš hranic ani limitů, do jakého podkladu a jakým způsobem udeřit. Jsou přeci jen nějaké vody, ve kterých bys plout nechtěla?
Jsem opravdu velmi hudebně rozmanitá a poslouchám mnoho hudebních stylů. V každém stylu si dokážu najít kvalitu a něco co mi dá, někam mě posune. Troufne si říci, že jsem hudební fajnšmekr. Co asi nemusím, není ani tak náky vyhraněný hudební styl, ale náká hudební debilita a ta může vzniknout v jakémkoliv hudebním stylu.
