Sdílej
Na Dezorient Expressu jsi říkal: „Jako vždycky, přicházím s baťohem.“ Dneska jsi ale dorazil na kole, tak si říkám, jestli to má něco společnýho s nějakou změnou ve tvym životnim stylu…
Hele, tak já jezdim i na kole většinou s baťohem, ale teďka jsem jenom tak vyběhnul od malý. Ale jestli je moje dcera právě to, na co narážíš, tak zas až tak velká změna životního stylu to není. Spíš jeho velký obohacení. Každopádně je to legrace a ta nejlepší věc na světě. Jinak jsem furt stejnej zevl. To ti může leckdo potvrdit, třeba kluci z kapely….
Dezorient Express doprovázela při vydání hláška, že nejde o "zrovna veselé album". Tehdy jsi v rozhovoru tvrdil, že hudba je jedna z mála věcí, které činí tvůj pobyt tady snesitelným. Před novou deskou ale zaregistrovali posluchači hodně pozitivních novinek ve tvém životě. Tou největší je určitě narození Jasmínky. Považuješ tedy album "Smrt žije" za to nejveselejší ve svý diskografii?
Těžko říct, to většinou musí posuzovat až někdo, kdo s tím netrávil dva roky ve studiu. Ale chtěl jsem, aby to bylo pozitivnější, veselejší, ale to nikdy nejde říct dopředu. Vždycky je takový, jako ty roky, během kterejch to vznikalo. Dokonce jsem kvůli tomu i obracel pořadí první a poslední písničky, aby to nekončilo tou temnější. Ale jo. Pár lidí říkalo, že to je docela veselý na to, jak se to jmenuje. Taky jsem chtěl, aby to bylo hudebně ukázněnější, aby texty byly míň „o všem“ a aby to mělo jasnější fazónu. Nemělo by to lidem přidělávat starosti, kterejch mají asi svejch dost. Což ostatně vždycky…
"Podtitul Smrt žije je oslava života. Takové české Carpe Diem." I když jsi se smrtí koketoval na spoustě projektů, jak vlastně došlo na výběr oxymoronu "Smrt žije"? Skoro se nabízí otázka, jestli jsi neuvažoval o oprášení tvého staršího alterega Rigora Mortize…
Ono vždycky to, co dělám nějak souvisí se stavem, ve kterým se při tom nacházim. Rigor Mortiz byla taková psychóza, postpubertální syndrom, nešťastná láska, ze který vyplynuly takovýhle texty, ale že bych od začátku plánoval, že to tak bude… Kluci z kapely říkali, že “Smrt Žije” je divný, ale já jsem cejtil že za tím něco je. A jsem rád, že se to ukázalo jako pravda. Ale oprašování Rigora Mortize asi nehrozí, protože to bych se musel cejtit jako tenkrát a to bych nerad. Jeden fórek jsem si ale neodpustil – jak každá další deska Prago začíná stejnym zvukem, jakym končí ta předchozí, tak Smrt Žije končí intrem z Rigor Mortiz…
Oprašování Rigora Mortize asi nehrozí, protože to bych se musel cejtit jako tenkrát a to bych nerad
Dosud ses sám nepasoval dál než do role zevla, co si jede rým. Myslíš, že se tahle tvoje role s nástupem rodičovství nějak změní? Přece jen tátové už nesbíraj desky zlatý, aby se zas mohly válet někde pár let úplně sťatý… Hodláš ty sám zůstat zevl, co si jede rým, nebo vnímáš otcovství jako příležitost posunout svoje poslání někam dál?
To asi těžko. Já myslím, že to bude furt stejný. Já jsem zatím v životě neudělal nic, co by bylo lidem prospěšnější, než moje muzika. Takže u toho asi zůstanu, protože tak můžu alespoň něco lidem dávat. O tom zevlování je to taky už spíš jen hláška, protože jestli to má nějak fungovat, tak člověk nemůže furt jenom zevlovat. Zevling, jak o něm smýšlým já, je spíš otázkou stavu mysli…
Ptám se, protože i tenhle milník tě posouvá blíž k etapě, kdy bys řvaním "Moje milá je konev líná" na stagi ztrácel na důstojnosti.
Jo to jo, to byl jeden z takovejch zádrhelů, kdy jsme řešili, jestli uděláme nějaký koncerty s Chaozzem, tak to bylo přesně to, co jsem si nedokázal představit, jak běhám po pódiu a volám: „Čumim na bednu“ nebo „Policie, policie,“. Ale myslím si, že od tý doby, co je Prago Union, už to v mym případě dospělejší bejt nemůže.
Ty jsi byl s HDP průkopníkem cimmrmanovských dvojsmyslů, které vlastně využíváš po celou tvorbu. V poslední době se u tebe dá ale sledovat větší přechod spíš k lyričtějším textům. Pro lepší představu je to třeba hravý text skladby Recept v porovnání s Hodinkami s vodotryskem, kde je text víc o pocitech. Cítíš potřebu směřovat někam jinam nebo dál?
To vždycky. Ale stran těch mnohasmyslů se spíš snažím je používat čim dál tim víc jako jeden z nástrojů. Aby na sebe neupozorňovaly víc, než je potřeba a nevznikal tak pocit, že je to jenom o nich. To by to pak taky mohlo začít i nudit a to bych si nemoh’ vzít na triko.
Na deskách Prago Union hosty moc nevídáme. Vlastně od Dezorient Expressu se všechny stopy drží receptu Kato + Maro a jeden čas kořenili vaše tracky kluci z Champion Soundu. V rozhovoru pro hiphopstage zaznělo na adresu absence hostů, že vaše skladby jsou jaksi nedružné. Jak došlo na výběr trojice hostů Gey, Rest a LA4?
Slyšel jsem hlasy, že lidi by nějaký hosty uvítali. Já si taky myslím, že není od věci si jednou za čas odpočinout od mýho hlasu, ale jak říkáš, pro mě je vždycky důležitá ta písnička, takže ten host tam musí mít nějakej smysl. Nepotřebuju si honit triko nad tím, že znám Geye, Lavora nebo Resta. Hostovačky byly ve hře už před Vážnou hudbou, ačkoli tam žádná neproběhla a ten okruh byl dlouho jasnej. Prostě u těhle tří týpků jsem si říkal, že když spolu zkusíme udělat písničku, tak by z toho mohlo něco vzniknout a myslím, že se to potvrdilo… Třeba s Restem si rozumíme. Už jsme spolu jednu pecku dělali, dokonce jsme plánovali společnou desku předtím, než začal dělat na tom neuskutečněným projektu s Majselfem, a já na Smrti. Gey je zase super týpek. Je vtipnej, baví mě jeho texty. Tam to úplně zapadlo samo od sebe. S LA4 jsme o něčem mluvili už taky léta a potom ještě dlouho trvalo, než jsme se dohonili, ale konečně jsme to dotáhli. Dokonce se nám sešlo i téma o těch konspiračních teoriích. Původně jsem chtěl, aby zkusil písničku Stínohra, ale nějak se nomoh’ ponořit do tématu. Já na to, že chci udělat ještě něco o konspiračních teoriích a on mi říkal: „Ty vole, zrovna jsem si o tom s někým nedávno povídal,“ a bylo hotovo.
Tím jsi nakousl i docela aktuální společenský téma, u kterýho se lidé často staví na dost vyhraněný strany barikády.
Každej by měl používat vlastní mozek. Když chce o něčem mluvit, tak by si měl zjistit co nejvíc a udělat si vlastní úsudek. Já neříkám, že na konspiračních teoriích není něco pravdy, ale zároveň taky říkám: „No a co to změní na tvym životu? Stejně budeš muset každý ráno vstát, jít do práce a starat se o svojí rodinu nebo o sebe nebo o co chceš.“ Je to velký téma, ale přitom kdyby se ukázalo, že je to pravda, tak se nezmění vůbec nic a nevím, proč je kolem toho taková hysterie. A naopak spousta lidí tomu podlejhá takovým způsobem, že přestává mít kontakt s realitou a to i každodenní. Což je taky celkem na hlavu… Nemyslím si, že nám média říkaj pravdu. Stejně jako se říká, že historie je iluze psaná vítězi, tak stejně jediný, co víme, je to, co nám kdo řekl. A už to by mělo člověka nabádat k nějaký větší pokoře při přijímání informací, kterejch je plnej internet a člověk si může ten názor udělat opravdu sám, ale stejně jsou to věci, který nemaj pražádnej vliv na ten život, kterej musíme vést každej den. Ale pokud to někoho baví vymejšlet, jak by to mohlo bejt, tak proč ne. Já to dělám taky.
Reunion Chaozzu jsi zpochybnil již v nejednom rozhovoru s tím, že impuls ke znovuoživení kapely musí přijít od ostatních členů. Prago Union je ale živé jako snad nikdy předtím. Nabízí se otázka – nepřemýšlel jsi o (třeba jen o jednorázové) sešlosti za mikrofonem na některé z budoucích skladeb/desek? Byť chápu, že Prago projekt vznikl jako jeden z důsledků rozchodu…
Jo. V původním plánu na Smrt žije byla jedna věc, která se jmenovala… (chvíli vzpomíná) Jo, Ostatky! Protože většinou se mě lidi ptaj: „A co ostatní kluci z Chaozzu? Co dělaj?“ Tak mě napadlo, že bychom dali pecku, kde by si dal každej svojí sloku a řekl by, co zrovna dělá, abych už na to nemusel pořád odpovídat. Tak jsme kolem toho měli sraz a byl to zároveň sraz kvůli tomu reunionu Chaozzu na koncerty. Napadlo nás dát dohromady nějaký vystoupení, když je to těch dvacet let (od vydání debutu …a nastal chaozz, pozn. red.). Nicméně by to bylo jako předtím. Já měl dost starostí se svojí deskou a bylo evidentní, že jestli se má něco takovýho uskutečnit, tak je do toho budu muset kopat a na to už asi nemám nervy. I z tý písničky byli kluci strašně nadšený, tak říkám: „Okej, tak si ty sloky nemusíte napsat, ale napište mi, co byste chtěli, aby v tom bylo a pošlete mi to.“ Nic takovýho ale neudělali, takže nadšení je krásná věc, ale já už nejsem nejmladší a nemůžu vymejšlet dvě kapely zároveň…
Konspirace jsou velký téma, ale přitom, kdyby se ukázalo, že je to pravda, tak se nezmění vůbec nic a nevím, proč je kolem toho taková hysterie
Co se týče tebe a hostovaček, je u tebe obvyklé, že se tvoje featuringy později vrací na tvých deskách. V rámci žánru je běžné, že interpreti píšou při spolupracích sloky nové. Proč tenhle způsob? Skoro to vypadá, jako by ses nechtěl dělit o slova…
Jak jsi říkal, ta hostovačka většinou předchází použití na desce, takže já vždycky píšu novej text. Ale když se mi podaří zapsat něco, co mi přijde důležitý, tak cejtím tu potřebu to zahrnout i do desky, kterou vždycky vnímám jako takovou kroniku let, za kterejch vzniká a jako takovou mě nutí mít ji kompletní. Věřím, že ti, z jejichž skladeb ty kousky jsou (nikdy to neni 1:1), to chápou a kromě toho jsou oni ti první. A dělám to tak i se svejma mimo-albovejma věcma.
V rámci československé scény disponují tvé beaty ojedinělou esencí, kterou si lze se zvukem jiných kapel těžko splést. Tvůj sound se ani po pěti deskách zásadně nezměnil, a jeho zábavnost přitom neutrpěla. Jak jsi dospěl ke zvuku, který tvé desky mají? Osobně bych si ho troufl charakterizovat jako "český". Žádná Amerika, žádné zvláštní experimenty. Občas trochu psychedelické prvky. Vychází to například z tvého hudebního vkusu z mládí?
Určitě mě ovlivnilo to, co poslouchali rodiče, takže to v tobě zanechá nějaký stopy, takže při hledání samplů rád lovím v podobnejch vodách. Snažím se lovit samply mezi českejma umělcema, ale ne úplně programově. A pak to hodně ovlivňuje ten rap, se kterym jsem žil v těch zlatejch dobách. 93, 95 a kolem… Nejsem zpátečnickej, jenom mám rád určitej vibe, kterej nemusí bejt jenom ve starym hip hopu nebo hip hopu jako takovym. Třeba Fat Boy Slim to tam má taky a spousta jinejch kapel, takže si nemyslím, že by to bylo zpátečnický. A vzhledem k tomu, že dělám muziku takovou, jakou bych chtěl poslouchat, nevidím smysl v tom úzkostlivě dodržovat nějaký trendy a dělat něco, co neposlouchám… To potom můžu dělat rovnou třeba euro pop. Je to pro mě osobní věc. A zabejvat se dva roky něčím, co tě nebaví poslouchat, to je přece trochu nesmysl. A ty psychedelický prvky asi souvisej s tím, že jsem v době, když jsem se učil ovládat Strojovnu, koketoval i s breakbeatem a d’n’b, takže to ve mně taky něco zanechalo. A díky tomu samplování jsem si oblíbil i některý jiný žánry. Jedním z nich je třeba psychedelickej rock. Ona ta psychedelie promlouvala v těch šedesátkách, sedmdesátkách i do soulu a tak…
A sampluješ vinyl nebo všechno, co ti přijde pod ruku?
Tak z vinylu je ten zvuk nejlepší, ale často jsem někde v obchodě nebo v jukeboxu začne něco hrát, tak si řeknu: „Ty vole, to je sampl.“ Vyfotím si to, dohledám, včetně rovnou dalších věcí od toho interpreta a od toho se pak většinou posunu ještě někam dál. Ale znamená to, že jsem tak často odkázanej jen na MP3. Když to jde, snažim se sehnat originál zdroj, ale to nejde vždycky.
Třeba producent Marco Polo řekl: „Je jedno, z jak kvalitního zdroje samplujete. YouTube je velký.“ Co na to říkáš?
Jo, jo, jo. Já myslím, že nejdůležitější je na tom ten nápad. Vždycky se snažíš najít ten sampl v co nejlepší kvalitě a pokud je ta kvalita YT, proč ne. Stejně jako jde o tu muziku, jde o ten sampl, ne o tu technickou stránku. Ale je důležitý s tím pak umět nějaký další úkony. Doplnit to zvukama tak, aby ta výsledná písnička měla ten bohatej plnej zvuk, protože ty komprimovaný zvuky z internetu postrádaj basy a podobně…
Říkal jsem, že tvoje beaty jsou dost charakteristický. Oproti HDP, kde byly o něco tradičnější, jsou ale na nový desce bubny o dost magičtější. Nebojíš se, že ti to vezme energii na stagi nebo naopak, že se v klubech z těch beatů vytratí ta mimořádná atmosféra?
Ale takovejch kapel je tady dost. Ony ani ty příběhový texty nejsou úplně vhodný na živáč, ale nebojím se toho. Je tam hodně věcí, který, myslím, že fungovat budou a na naše koncerty nechodí lidi ze stejnýho důvodu, jako choděj třeba na koncerty PSH… A jestli začnu bejt mimo, tak mi to lidi řeknou sami. A konečně jestli chci, aby to ty lidi bavilo, tak musím dělat to, co leze ze mě. S takovejma myšlenkama nikdy dopředu nekalkuluju.
Skoro se zdá, že Geyovo zvolání "Kato Union" v úvodu tracku "Bacha na hlavu" naráží na tvojí všeobjímající roli v rámci kapely. Dovedeš si představit, že by třeba Maro časem produkoval desky Prago Union? Příležitost zatím dostal jen párkrát. Jakou roli má Maro v rámci kapely kromě DJingu? Myslím tím fázi, kdy se to všechno prožívá, sepisuje, natáčí a vybírá…
On má tu příležitost pořád. Když mi dodá osmnáct beatů, který budou krutý, tak já se budu rád věnovat jenom rapu. Maro je tam ale z jinejch důvodů, než aby dělal beaty. Maro je kromě scratchů takovej ten klidnej rybníček, do kterýho si chodím zchladit hlavu. On mi hodně rozumí, aniž bych mu musel něco vysvětlovat a když mi na něco řekne názor, tak vím, jak si ho vyložit. Je to prostě taková moje filosofická protiváha… Ačkoli tam toho fyzicky nedělá tolik, tak za oponou se dějou mnohem důležitější věci. A taky ho mám rád, je to kámoš… Beztak dělám beaty rád. Je to oproti textům taková odpočinková práce. Prago Union je stejně od začátku spíš moje sólovka. Akorát že jsem si vymyslel název kapely, protože je to takový lepší schování než jet sám za sebe. Přijde mi to prostě lepší. A Maro i Skupla v tom vždycky byly ten scratchující element.
Album V barvách bylo v rámci tvé diskografie jedinečné pro svůj koncept, kde jsi se pokusil zhudebnit a otextovat barvy od bílé po černou. Nosíš v hlavě ještě nějaké podobné koncepty, které tě lákají nebo v minulosti lákaly, ale odpískal jsi je?
Vyloženě nic nechystám. Pár nápadů už jsem měl, ale nechci, aby to bylo samý, akorát třeba, řekněme – dny v týdnu. Trochu se to odrazilo právě na Smrt Žije, protože tam je takovej lehkej příběh, kterej je ohraničenej skladbama Smrt žije, Stínohra a Vzhůru Dnem. Ve zbytku se ale už jen vynořuje jako takovej lajtmotif. Je těžký udělat koncepční desku, aby přitom každá písnička stála i sama o sobě. Zkušenost z Barev jsem chtěl zúročit a zkusit koncepční i běžnej přístup skombinovat. Jak jsem s tim prozatim daleku si může každej poslechnout. Jmenuje se to Smrt Žije.
Čtěte také: Novinka Prago Union je digitálně i fyzicky nejprodávanější české album současnosti
Zdroj fotografie: izun.eu
Už jsi četl?
