Hip Hop Kritika

HIP HOP JE PŘECE NĚCO VÍC Netrvalo to ani dlouho a rozhodl jsem se napsat kritiku, kritiku však dobře myšlenou, takovou, aby měla pozitivní a věřím, že ne destruktivní účinek. Neudělal jsem pro hip hop zase tolik, abych mohl házet ramena a rozdávat celou řadu otcovských rad. Mám však léta otevřené oči a to mi stačí, abych nemusel vše drbat jen v hospodách, ale měl tu odvahu říct svůj názor upřímně a nahlas. Chci se o to podělit, nechci s nikým soupeřit a to samé nechci od druhých. Nejsme doufám na olympiádě, i když na druhé straně to tak v této scéně stále více vypadá. Je jistě zajímavé a poutavé utkat se s druhým, ukázat navzájem své kvality a trochu „přátelsky“ si jak se říká zabattleovat. Je to skutečně přitažlivé jako na fotbale fandit těm svým barvám a poté se unášet krásným pocitem vítězství a vychutnat si to do každého kousku. Ano, i já jsem byl na fotbale a tak vím, jaké to je. Na druhé straně vím, že to má své stinné stránky. Fanoušci jednoho klubu nemají rádi druhý klub, hráči jednoho mužstva pomlouvají ostatní a považují svůj za ten nejlepší, atd. Z toho všeho vzniká nenávist, póza, urážky a pomluvy. Dobře myšlená hra se mění na skutečnou bitvu. Jistě, v hip hopu je to jiné, tam jde přece jen o to dát prostor talentům, reprezentovat nebo nevím o co. Opravdu? Stále však nerozumím spojitosti s hiphopem a jeho kulturou. Co je ta ona reprezentace? Každý přece ví, že ten či onen je z toho a jiného města a nepotřebují k tomu utkání měst mezi sebou, mají mozek a umí posoudit kvality. Talenty nevznikají skrz boje a bitvy, ale skrz trénink a lásku k tomu, co dělají. Battle se tak stává odvarem chování této kapitalistické společnosti: soutěž, právo silnějšího, ostré lokty. Nerad bych, aby do tohoto hnoje spadla tato kultura, která by měla ctít již kvůli svým kořenům zcela odlišné hodnoty. Hodnoty solidarity, vzájemné pomoci a úcty. Tak stále omílané slovo respekt se stává jen trapnou frází či spíše hezkým romantickým sci-fi filmem. Je poté ubohé slyšet fráze jako že to a to město je lepší než to druhé a házet na to druhé špínu. Nevím z čeho to všechno pochází, tyto náznaky hiphopového nacionalismu a xenofobie, je to ale tady a něco ho to podporuje, něco ho živí a nerad bych se dožil vzájemného hraní si na lokální gangy jako v amerických filmech. Nebo ještě hůře, hraní si na chuligány z nějakého klubu, kteří se nezastaví ani před tím nejhorším, co jim proběhne hlavou a demence si leckdy zahrává s jejich mentalitou místo rozumného uvažování. Spojitost to má vše i v tom, že si všichni vytváří vzájemné partičky, které jsou pro členy takovéto party svatou modlou, kterou nadevše uctívají a nedokáží poté objektivně uvažovat, ale zato mají plnou hubu respektu a toho, jak si každého cenní. Jejich partička je prostě best a ostatní nejsou nic a nebo mají bejt zticha a ne, aby náhodou někoho napadlo jejich bratra kritizovat, stává se hned dalším na černé listině, kteří jsou odsouzeni a očerňováni. Neříkejte, že nevíte, o čem mluvím? Tak zvaný respekt a úcta se mění na tupost, nenávist a pózu. Nedostatek pokory je jedna z věcí, která je v hiphopu vzácná a brzo se stane asi ohroženým druhem charakteru. Vzácných věcí ale stále přibývá, zvykejme si na to. Vezměme si například texty kapel. Ano, je to každého věc, o čem chce zpívat, co chce sdělovat lidem. Zdá se mi však, že textů o pivku, jointech, pěkných kundách a o tom, jak má kapela je nejlepší, bylo již už dost. Myslím, že hip hop jako hudba ulice, jako hudba, která vznikla z revolty a hlasu utlačovaných, má mít větší poslání než čisté povrchní bláhové užívání si života. Lidé z této scény často pohrdají punkáči a dělají si legraci z jejich povrchních textů o tom, jak je všechno na hovno a jak má někdo prachy atd. Jak ubohé! Podívali jste se ale někdy na texty těch hiphopových kapel, v čem se liší? Ani u punkových kapel leckdy nejsou takové povrchní fláky jako u těch našich i když by to tak být nemělo.Velmi si vážím kapel, které to podobně cítí, které cítí, že je třeba něco hlubšího předávat, že je třeba být upřímný a otevřený a chuť měnit. Cítí, že život není jen o zábavě a chtějí zakřičet nahlas svůj názor. Jsem proto rád, že některé z kapel jsou ochotny hrát na Antifa benefitech a vůbec pomáhat tam, kde je potřeba. Chuti a ochoty pomoci je ale stále velice málo a těch utlačovaných a strádajících je v této společnosti až příliš. Myslete si, co chcete, ale hip hop není jen o zábavě, už od svých počátků tam byla touha pomoci své komunitě a o tom ji bránit, o tom postavit se na odpor. To tady ale chybí, čisté úmysly nahradilo něco jiného. Je to snad touha porazit toho druhého, trumfnout to druhé zasrané město, dát si battle? Je možné, že by to byly peníze a sláva? Ano, myslím si, že je to tam taky i když už cítím, jak mě někteří budou chtít kamenovat. Vydávání alb na kvantitu, vydávané z jakési nutnosti a naléhavosti a ne pro kvalitu. Vydávání alb u monstrózních labelů, z kterých se poté stávají zoufalé kýče, na kterých si leckdo chce nahrabat prachy. Kapely jsou ochotny pro peníze hrát v těch nejhorších komerčních sračkách, do kterých bych nevstoupil, i kdyby mě na nože brali. I samotné pořádání koncertů se stále častěji stává hororovou záležitostí. Stále například nenadešel čas, kdy by se kapely hodnotily finančně z hlediska výkonu a samotné show, ale toho, jak kapely dokáží ze sebe udělat hvězdy, jaké dokáží házet pózy a poté si logicky řeknou vlastní sumu. Leckteré kapely, které jsou po čase zahleděné do svých kapes a vidí se v síni slávy, už nejsou ochotny hrát na benefitech, protože zkrátka chtějí určitý větší obnos, z kterého zkrátka neustoupí, protože víte oni jsou už hvězdy a ať jim každý políbí zadek. Jedna nejmenovaná kapela ze Slovenska si řekla obrovskou sumu za koncert a to za výkon toho, že se navzájem překřikují do mikrofonu ve značně podnapilém stavu a mluví stále o tom, odkud jsou a že potřebují nějakou kundu do postele. I přes toto ubohé divadlo a přes to, že to byl benefit, myslím na ušlechtilou věc, chtěli stále velmi tučnou sumu, za kterou bych si zaplatil dobré tři české kapely. Jsem rád, že jsem si rozšířil své obzory a napříště alespoň vím, co je kdo zač. Je přirozené, že kapely nemohou stále hrát jen za cestovné, vše něco stojí a oni jsou hosté. Jídlo a pití něco stojí, něco stojí Dj´s desky a ostatní technika a tito lidé nemohou neustále vše platit jen ze své práce. Ano to jistě. Na druhé straně musí být důvod, za co zaplatit a pořadatel by měl mít právo v případě propadáku dát kapele jen samotný cesťák. Jsem rád, že jsou tady stále kapely a lidé, kterým záleží na této kultuře a mozkové buňky jim jako u některých hvězd neodumíraj. Dokáží se vyrovnat s tím, že se nevydělalo, že vše se nemůže povést a jsou alespoň rádi, že se akce jinak povedla a lidé byli v pohodě. Tito lidé, kterým zůstala tato pokora a skutečný respekt, těm patří můj dík a těm by měl patřit náš obdiv a naše úcta. Hip hop je přece něco víc a doufejme, že to tak i zůstane, musíme se ale my sami snažit, aby se něco pohnulo a když my pohneme s tím svým, tak třeba potom pohneme i s tím větším a věci se dají do pohybu. Život přece není jenom zábava.