Sdílej
V druhé polovině loňského roku se nás dva elitní artisté Madlib (Lootpack, Los Angeles) a Jay Dee (Slum Village, Detroit), zde ovšem pod hlavičkou společného projektu Jaylib, rozhodli poctít návštěvou v podobě jejich dlouhohrajky, jež dostala název „Champion Sound“ a povrch zemský samo sebou uzřela u Stones Throw. Deska má v sobě určité kouzlo, díky němuž není jednorázovou záležitostí a její poslech si proto vyžádá minimálně několikero repetic, po nichž teprve prozkoumáte všechny novinky jejich inovativní produkce, kterou bych opravdu klasickou nenazval. Jak Jay Dee, tak Madlib se zde vyřádili dostatečně a až na pár výjimek se „Vítězný zvuk“ prezentuje vskutku originálními podklady, jež přes místy tradiční chaotickou nepravidelnost, na kterou je specialista především Madlib, opravdu fungují. Co se hostů týče, samozřejmě zde nemůže chybět Madlibovo alter ego Quasimoto a dále si své party postupně střihnou jména jako Frank-N-Dank, Guilty Simpson, Percee P. a Talib Kweli, jehož účasti v písni „Raw Shit“ nějak nemůžu přijít na chuť, z čehož však neviním jeho flow se skills, ale instrumentál, který je i na mě prapodivný až až. To už se tedy pozvolna dostáváme k jednotlivým peckám, z nichž bych si dovolil vypíchnout ty nejpovedenější. Mezi něž jisto jistě patří song „McNasty Filth“, která oplývá striktním, přesto na současné poměry neotřelým beatem a je jednou z mála věcí na desce, co zabere ihned na první poslech. Abych byl přesný, ty jsou tu ještě asi tři a všechny snesou, co se kvality a úrovně týče, ty nejpřísnější měřítka. Ať už to jsou písně „The Red“ či „Starz, bodující jednoduchým, ale nadmíru účelným podkladem, nebo zajímavá věc „The Official“, jejíž kvality ocenil i DJ Babu, který ji zařadil do svého mixtapu „Duck Season vol. 2“. Své místo tu mají také věci klidnější a pohodovější, mezi jejíž reprezentanty se určitě počítají skladby typu „Nowadayz“ či „Strip Club“, které ale dokáží pobavit stejně jako dynamičtější, již výše zmíněné, zářezy. Určitě zajímavou peckou je pak Quasimotovými hláškami opředená věc nazvaná „React“, nebo i utahanější „The Mission“, kdy je vidět, obzvláště pak u druhé zmíněné, frýstajlovější přístup k věci, jenž ale u této dvojice není v žádném případě na škodu. Jinak rapu si naložil o chlup více Madlib a i když nejsou ani on, ani Jay Dee, bůhvíjak skvělými mc´s, svoje si odříkají a hlavně převážnou část alba taky baví. Co na závěr? Počin „Champion Sound“ samozřejmě má své mouchy, ale není jich tak moc, aby se nedaly přimhouřit oči, protože se dle mého názoru jedná o nadprůměrný a hlavně originální kus muziky, který stojí za to určitě (minimálně) zkontrolovat.
Už jsi četl?
