Sdílej
Chtěl bych reagovat na glosu.
Hip Hop v Polsku začal tak trochu konkrétněji v roce 1995-96, kdy začínali kapely 1kHz, Mistic Molesta, Wzgorze Ya-Pa-3. Byl to pěkný čas, kdy na mejdany přicházeli lidi, pro které polský HH byl nějakým objevením, něco nového, něco víc než jen muzika. Bylo to něco, co spojovalo lidi, co dávalo pocit toho, že to vychází rovnou ze srdce, z majku, z desky. Bohužel nejsme národ, který má rád klid, a nestačí nám jen večerní desítka ve výčepu. Začaly se nějaké antagonismy, války mezi městy, mezi sídlišti. Co vystupovalo taky předtím, než se HipHop v Polsku rozjel. Koukněte se na naše stadiony – už je to lepší než to bylo před několika lety – ale kdo se tam přichazí dívat na fotbal? Jak o tom mluvila Molesta na své první desce “nikdo se nechce bavit, všichni se chtějí prát”. Je v nás ta dosti smutná věc, co můžeme říct filozofy XVIII století – člověk člověkovi vlkem. Je to nějaká nervozita, nějaký strach před cizími, pocit že jsem jako člověk horší než jiní. Je to nějaká frustrace, která vzrůstala přes století. A bohužel spousta těch chudaků, kteří cely týden sedí na lavičce před domem hulí levný cigára a plivají pod nohy ukazuje teprve v patek nebo sobotu svojí úroveň silou svých bicepsů (každá “zábava” na venkově končí nějakou bitvou, občas i pitvou).
Musíme také rozdělit scénu HipHop a módu hiphop, která nastala na “nejširší verze kalhot Fubu” – které se tu koupí v bazaru, a ten turban, který nosí za Wujkem Samo Zlo – taky novou značkou popu z polské VIVY. Polsko má skoro 40 milionů občanů, a po těch několika letech se stal hiphop showbiznysem.Na zdech měst se vidí barevné koncertní platáky EWENEMENT, PEJA, FU, ZIPERA vedle malých černo-bílých annoncí Hardkor HipHop, na které mejdany lidi moc netrefí (a nebyl to taky urcite Affro), na kterých uvidíme mladé undergroundové kapely, jejichž názvy ani neznám. Zase z druhé strany WWO, TEDE, PeZet jsou pro spoustu lidí hvězdy stejně jako chudý chlapec z ghetta – Nelly, nebo pořad vystrašený freestyler z 8Mile. O nich si čtou “malolatky” v Popcornu a Bravíčku. Našel jsem jednou slovníček – jak používat slang, abysme na mejdanu vypadali cool. Do konce naposledy sem slyšel některé slova jako “ziomal” či “melanz” ze rtů lidí, kteří s HipHopem nemají moc společného.
Vraťme se teď do toho hardcoru. Jak tomu vůbec rozumět? Plesnivé zdi je hardcor, ale už 500 fanoušků popu není? Co je větší extrém? Husté býty, tvrdá slova na majku nebo hromada blbců? Polsko je stát velikých paradoxů. Život tady je hardcore – 20% lidi nemá praci, a jsou i tací, kteří serou prachy. Máme taky další stovky tisíců mladých lidí, kteří si vybrali hiphopové oblečení, ale bohužel myšlení už ne. Takže máte bratři Češi to “štěstí”, že váš Pepa nečumí na VIVU a MTV, nenosí ECKO, FUBU a NIKE ale slámu z bot má stejnou. Za scénu se též nemusíme stydět, pracuje na ní mnoho lidí, kteří mají ten pocit, co před 7-8 lety. Máme moc dobrých MC (kteří žijí z rapu), moc producentů na vysoké evropské úrovni, točíme klipy, máme několik hiphop magazinů, oděvní firmy, spoustu labelů – a to se jmenuje HipHop scéna, na kterou jsem hrdý.
Už jsi četl?
