Je to teprve rok, co Joe Crack brečel nad propadem svého posledního alba „All or Nothing“, a i fanatický optimista by netipoval tak brzký návrat na scénu – ale je to tak, Fat Joe, poznamenaný tracky „Lean Back“ a „Flow Joe“, má na svědomí nové album, „Me, Myself And I“. Hodně změn doprovázelo vydání novoty, jenž se bezpochyby promítly v jeho textech – Joe se vrací z klubů do ulic, dokonce si troufnu říct, že nejde tolik s dobou jako předtím. V začátku si musel Joe vylít zlost ve všeobecném měřítku, proto v prvním tracku „Pendemic“ s produkcí od Streetrunnera posílá do prdele všechno možné (rappers, industry). Tím skončilo povrchní srovnávání nesrovnaných účtů a začala série 12-ti sedmibodových tracků, ze kterých bych přepl asi pouze „Jealousy“ (i přes skvělý vokál v instru) a „Hard Not To Kill“. Ostatní pecky jsou na albu s názvem, u kterého se radši pozastavím, víc, než snesitelné. K názvu – je možnost ukradnutí názvu největšího hitu od De La Soul a nadepsat si jím album. Také pecka „Breath and Stop“ s nekvalitním Gameovým featuringem, by mohla být, co se názvu týče, dvojčetem Q-Tipového hitu. Leč polemizováním nad poslechnuvším materiálem Vám chci zaručit dobře vyplněný čas při sjíždění jeho alba. Co se hitů týče, tak „Make It Rain“ je jasná volba, produkovaná Scott Storchem, ostatně jako druhá jeho věc „Think About It“. Na „Make It Rain“ se po mimo Cracka objeví i Lil’Wayne, druhý a poslední host alba. A je to dobrý tah – bez zbytečného přeplácání nekvalitními, nebo kvalitnějšími, než je interpret sám, hosty, si Fat Joe nechal studiový čas pro sebe a své skills, které doslova vyzvrací v gang bangerech, jako „Damn“, stylem: „The penalty is death and im inflictin’ the torch and the best of the best couldn’t mess with the boogie down bronxster„, nebo v „No Drama“, ve kterém se The Runners postarali o jeden z největších hitů alba. I nenáročné na večerní poslech věci jsou zde k nalezení. Třeba učebnicová „She’s My Momma“, kterou bych tipl na další singl alba. Další pecka s „mámou“ v názvu, je „Bendicion Mami“, zde se tu však opravdu jedná o jeho mámu. Průměrná píseň. Fat Joe mi bez servítek dokázal, že umí nahrát album – v novém prostředí bez cizí pomoci. Je těžké se odrážet od neúspěchu, což Joe přesně udělal, dokonce se odrazil dost silně na to, aby upoutal pozornost. Jeho deska zanikne v spoušti releasů od Nase, Gamea, nebo Jay-Zho, avšak zasluhuje čistou sedmu. Žádné odřené uši, ani protekce. Řekl bych dokonce, že odřené uši mají ti, jenž dostatečně neocení „Me, Myself & I“.