Sdílej
Bratislavské pláně vizuálně nepříliš oslňují panelové domy nejznámějšího a největšího sídliště ve střední Evropě, ale povězme si, o kolik by byla slovenská rapová scéna ochuzena, kdyby nebyla Petržalka domovinou celé řady předních tváří tohoto žánru. A třeba také ne… Jisté je jen to, že co pro české kořeny je pražský Jižák, to je pro Slováky právě tato adresa, která během let nabídla fanouškům hudební tělesa typu L.U.Z.A, Drvivá Menšina, Názov Stavby, Druhá Strana či GR Team. V posledních letech mohou fanoušci undergroundu registrovat také uskupení 5R, ve kterém jsou nejvýraznějšími tvářemi zřejmě Palky a DJ MikroMan. Aktuálně se i další tvář hlásí o pozornost skrze své debutové sólo „Havran“.
Deviant vynesl kůži na trh poměrně pozdě s ohledem na svůj věk, ale tam, kde jiní mají již celou řadu desek na svých bedrech, on prakticky startuje. Ke svým třicetinám si nadělil „Havrana“, na kterém pracoval několik let. Je to poznat nejen v děkovačce v bookletu, ale hned druhá skladba na svém začátku vykazuje přiznání, že byla nahrána již v roce 2017. Já osobně nejsem velkým zastáncem desek, které vznikají několik let, neb se poté v jednom tracklistu projevuje progres i stáří některých věcí. Neznamená to ale, že bych byl naopak příznivcem hráčů, kteří generují alba každý rok. Preferuji zlatou střední cestu, která čítá jak období tvoření, tak i prostor pro regeneraci a nasávání nové tvůrčí motivace.
Sem tam se objeví ale i dlouholeté materiály, které musely dozrát, aby měly tu správnou chuť. Není to však tento případ, který na mě dle obsahu spíše budí dojem přátelské desky s osobními ambicemi, než titulem, který by se měl nesmazatelně zapsat do mysli veřejnosti. „Havran“ vykazuje své kouzlo ve výpovědní hodnotě, na kterou je kladen primární důraz. Výsledek je opisem nejen událostí samotného autora, ale poukázáno je i na sociální a společenskou problematiku na Slovensku. Možná se to zdá být klišé, ale pravdou je, že obsahová stránka mi vůbec nevadí, protože nabízí mnohem více než celá řada početných diskografií hráčů, kteří preferují formu a neřeší příliš obsah a dopad.
Baví mě ta lidskost, přirozenost, přímost. Mínusem je pro mě ale schopnost vykazovat hity. Do karet tomu nenahrávají ani produkce, jež nedisponují zásadními melodickými linkami, které by mohly zlidovět. Chybí mi tu bary, které by si opakovala aktuální generace či ta další. I s ohledem na výběr hostů se jeví výsledek jako plnění vlastního snu vydat album a využít na něm účasti svých přátel a dlouholetých parťáků. „Havran“ se ale za sebe stydět nemusí. Svou cílovku si našel, a i když není nikterak zásadně početná, nabízí prostor pro další realizaci. Druhou věcí ale je, zda ve třiceti letech může člověk ještě nějak zásadně registrovat progres v rapové disciplíně, neb Deviant začíná sólově tam, kde početná enkláva jeho profesních kolegů již končí.
Pokud jsem odtušil záměr autora, jedná se o dílo, které vás ve výsledku neurazí. Věnujete mu několik hodin poslechu, poté jej odložíte, a když přijde po čase disk nový, tak si jej při lehkém zadumání dokážete zařadit. Pokud je však „Havran“ dílem s ambicemi prosadit se na scéně, možná se jedná o lehký „průser“. Autor zatím nevykazuje nezaměnitelný rukopis, ke kterému by bylo snadné si ukotvit jméno Deviant a uchovat si jej výrazněji v paměti. Na vině je poněkud plochý projev, ale i schopnost skloubit výpovědní hodnotu s poutavostí. Technika rapu není nikterak zlá, ale pohybuje se v zaběhlých kolejích dle zaběhlých postupů. Deviant asi nikdy nebude generálem a lídrem, který rozhoduje bitvy, ale jako voják či pěšák v poli zdárně plní rozkazy a požadavky žánru.
4/10
