Pokud bych alespoň jednou do roka nezmínil v nějakém článku polského rodáka Patricka Losenskyho, bylo by to podivné a hraničilo možná i z nezvěstnosti. Ono možná nebudeme daleko od pravdy, neboť Fler příliš mezi lidi nevychází a kdyby každý rok nevydal nějaké album nebo mixtape, možná bych ho po čase i vypustil z paměti. To ale není případ roku 2015, kdy po únorovém kusu Keiner kommt klar mit mir vypouští další regulérní desku.
Album Bída & Bolest odstartovalo další ostravské běsnění, které neutichlo jen klipem ke skladbě „Cizí tváře“. Další zářez v tracklistu, který se dostal obrázkového zpracování, je „Práce“, na které se produkčně podíleli Street Empire & Black Diamond Music. Za kamerou stál opět Michal Kunes Kováč, který vymyslel i samotný scénář.
Je jich pár, ale o to víc se lesknou. Na mysli mám fanoušky, kteří podporují tuhle slovenskou formaci. SEdláci si razí cestu originálního projevu, který klasická témata staví do pozice zajímavých unikátů. Pokud chceš mít jejich novou desku doma, není nic jednoduššího, než odpovědět na naši otázku a zkusit své štěstí v naší soutěži.
Pokud hledáš něco jiného než jen slaboduché honění ega při tříminutové smyčce syntetického toaletního papíru, můžeš okusit svět živé hudby, který nabízí nepřeberné množství melodií. Uskupení The Documents vydává svou debutovou záležitost, kterou je možné spatřit i koncem listopadu v pražském klubu Jazz Dock.
Znáš se spoustu let a trávíš pospolu společný čas téměř každý den. S jedním jsi bratr téměř od školky, s druhým ses chtěl ještě před lety fackovat, ale nyní proudí v žilách společná krev. Společná řeč, společný názor, společný emblém. Být úkazem na scéně není dnes nikterak složité, ale uhájit si svou autentičnost a především realističnost chce mít koule jak hermafrodit. Hrajete už pár let shows po celé naší republice a nemáte ještě své „Album“?
Není tomu ani pár týdnů, kdy jsme vám představili třiadvacetiletého rodáka z České republiky, který momentálně žije v Anglii. Chris Banner není českému publiku ještě příliš známý, ale rozhodl se svou kariéru odpálit ve velkém a do úst si vzít českého krále grimu. Proč si vlastně anglicky rapující floutek ukrojil tak velké sousto?
Podzim je většinou silným termínem, kdy vychází desky jako na běžícím pásu. Náročné a konkurenční období nahrává do karet jedincům, kteří jsou nějakým způsobem unikátní. Charisma a schopnosti jsou v této hře tím, co odděluje zrno od plev. Bratislavský Decko je klasik jak Jihlavanka, což je z jeho dosavadní tvorby zřejmé, a navíc prochází životním obdobím, ve kterém chlap už není pouze tím rapperem, ale i odpovědným člověkem. Podívejte se, co nám v rozhovoru prozradil nejen o své desce.
Stojí v povzdálí, přesto neztrácí kontakt se světem. Mluví svým slangem, přesto jim všichni rozumí a mají osobitý nejen styl, ale především i projev, který všichni akceptují a respektují. Neapelují na miliony views, přesto hrají každý rok na Hip hop Kempu, mají desku plnou tuzemských silných jmen, přesto však ani jedno není ve zvukové stopě slyšet po hlase. SEdláci jsou kapelou, na kterou nenarazíš v marketu u regálu se slevou, ale ve speciálním obchodě, ke kterému vede jen cesta poznání a chuti okusit něco jiného, přesto tradičního.
Pokud by člověk hledal malíře, který by nejlépe vystihl město hutních věží, nejlepším tahem by bylo posmrtně oslovit Maxe Švabinského. Ten již ve své době koketoval s dílem, jež neslo název Chudý kraj, který severomoravský kout tak dokonale vystihuje. Pokud bych hledal umělce, který by nejlépe dokázali vykreslit problematiku tohoto místa, asi bych volil tým AK. Ono je to však lehce sporné, neboť jak je vidno, i v Ostravě se dá dobře vydělat, pokud je člověk pracovitý a jde si tvrdě za svým.
Charismatický severomoravský bojovník za lepší zítřky před rokem vydal album „Jedinečný vol. 2, který sice vyšel v nehmotné verzi, přesto si své publikum našel. Lukrecius Chang se rozhodl za touto dlouhohrajou udělat tečku dvojklipem, který pro vás v těchto dnech připravil.