Austy

Pod pojmem pětiletka si starší čtenáři představí ekonomickou koncepci Sovětského svazu, ve které bylo organizováno celé hospodářství země. V plánech bylo přesně uvedeno, kolik se čeho vyrobí a za jakou cenu. Tento způsob ekonomického fungování měl však jasné trhliny v čase, přestože se nejedná o tak dlouhou dobu. Možná by v tomto se mnou nemuseli souhlasit členové GR Teamu, kteří koncem roku oslavili pět let pod nálepkou Gramo Rokkaz. Samozřejmě, že jejich cesty se sešly až po získání několika zkušeností, proto se nedá mluvit o školní pětiletce, kdy tě na základním stupni naučí základních sociálních mravů, čtení a počítání. Je v tomto případě již tedy možno rekapitulovat, aby to nevyznělo lehce komicky?

Člověk žije ve stádu a bojí se sám myslet. Většina savců se po narození ihned postaví na nohy a začne žít podle svých pudů. My však po narození musíme projít dlouholetým výcvikem, abychom mohli přežít v džungli dnešního světa. Asfaltový kras plný písečné zvrácenosti, na kterou nás nepřipraví škola, ale životní nezdary, které zocelí naše osobnosti. Jenže i otloukánek se bojí myslet a raději se staví do stáda a tvoří jen tečku v davu, který papouškuje názor manipulanta. Ač umíme používat mozek, stále nás ovládají zvířecí pudy, ale někdy se zdá, že dnešní doba ty pudy ventiluje snáze, než v časech našich prarodičů. Sundala současná populace jen růžové brýle, aby pokrytecky nepřehlížela hříšné obyčeje, nebo se opravdu svým způsobem navracíme do jeskyní?

Ne vždy se vám stane, že po poslechu desky máte na jazyku tolik otázek a v mysli tolik otazníků. Některá alba jsou přímočará, mají jasné poselství a jsou zaměřená na určitou sortu posluchačů. Proč však někdy není tato cesta tak jasná jako obvykle? V čem tkví ten problém, který mě lehce bije do očí a nutí více přemýšlet při poslechu nebo už si neumím desku pustit jen tak jako kulisu a pohodlně vypnout mysl? Vrbik v posledních týdnech mezi slovenské publikum lifruje svou dlouhohrajku „Pod Krídlami Leva“, která ve mně hned několik rozporuplných pocitů vyvolává.