Austy

Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012, žánrovou osvětu ventiluje pod křídly Bbarak.cz. Člen Hudební akademie je často k zastižení v terénu, kde monitoruje a zpovídá nejen tuzemské umělce. Ve své práci se zaměřuje na rozhovory a recenze, ale čtenáře informuje i o tom, co aktuálně rezonuje na mapě starého kontinentu. Mimo tvorbu článků se věnuje i pořádání akci a spolupodílí se na dramaturgii festivalu Otevřené hospody.
  • Joined: 21. 2. 2019
  • Articles: 3103

Desítka nejlepších alb, které za rok 2015 nabídli sousedé z Německa

Hudba je pro někoho koníčkem, pro druhé rutinou, bez které se neobejdou. Některé zajímá jen samotný poslech a druzí hledají informace a souvislosti. Právě tehdy vzniká pak ten zásadní rozdíl mezi novináři a pouhými konzumenty. Redaktoři bbarak.cz se snaží být vždy o krok před čtenáři, proto vás občas nasměrují i tam, kde se nerochníte se sluchátky každý den. Naši západní sousedé v Německu prožili opět velmi plodný rok, proto bylo velmi těžké vyseparovat „jen“ deset desek uplynulých dvanácti měsíců, které by si zasloužily vaši pozornost.

Co všechno ukrývá nový dokument o Řezníkovi?

Na počátku byla jen studentská pohnutka, jak s tématem sobě blízkému vytvořit ročníkovou práci na SVOŠF v Písku. Řezníkovi se ale nápad natolik zalíbil, že s kameramanem Tomášem Šťastným vložil do tohoto díla nakonec všechny své úspory a finální produkt dávno překonal svůj původní záměr. Výsledkem je 22 minut dlouhý materiál obsahující nemálo zajímavých jednohubek ze zákulisí. Sedm měsíců dříny sklidilo prvně plody v září tohoto roku v pražském Kině Aero a následně ho mohli lidé vidět i v Písku, Liberci nebo Českých Budějovicích.

DeSade – Here I Cum (2015; ZNK)

V roce 2010 měli PSH na svém kontě další novou desku, jejímž obsahem byla i skladba „Co bude, až nebude rap“. Jistou podobnost v tom vidím i v kontextu s polovičkou formace Sodoma Gomora, u něhož si mohu položit otázku „Co bude, až nebudou ženy“. Svou náklonností k něžnému pohlaví dost připomíná Ektora, ale jde na to od jiného rohu místnosti a zatímco jeden nadává na kurvy, druhý je vyhledává. DeSade je v prosinci plný síly a do hry přináší porno rap album, které někoho donutí skandovat cenzuru jeho díla, někoho rozesměje od ucha k uchu a jiné možná večer ukojí více než erotické portály.

Palermo – Hardcore Cirkus (2015; Nedám sa okoňovať)

V dnešní době již asi žádného fanouška hip-hopu nepřekvapí silná slova, kterými interpret upevňuje svou pozici v moři ega tohoto žánru. Čím sebejistější a provokační hláška, tím větší posun do podvědomí většiny a z toho vyplývající kariérní růst. Palermo pro mě byl až do jeho nové desky poměrně tajemnou neznámou, o které jsem jen věděl, že v něm něco asi být musí, když za ním stojí samotný Momo. Před poslechem jsem měl na jazyku otázky, zda si to skutečně zasloužil, zda se nebude ve stínu slavného kolegy chytat jen stébla jak tonoucí a jestli má v těžké konkurenci vůbec šanci zaujmout svým charisma. Nevím jak vy, ale já již odpověď znám.

Morelo: Nejsem negativní člověk, ale veselý alba mě nebaví

Zastihnout mezi svátky umělce na chvilku je občas nadlidský úkon, ale brněnský Morelo si na mě čas udělal a věnoval mi ho. Vznikl tak rozhovor, který vypovídá nejen o jeho novém EP Backstage, které dle mého názoru vykazuje obrovský posun a může zamíchat ještě kartami, ale i o uzrání jihomoravského plodu. Podívejme se, co se událo od doby, kdy se Morelo rozhodl založit label Old Kids a vrátit se do rapového světa.

Jedenáct nejpovedenějších slovenských desek roku 2015

Uteklo to jako voda a rok se zase s rokem sešel. Nahlédněme pod pokličku slovenských releasů, které během uplynulých dvanácti měsíců zasáhly tuzemský trh a vyberme jedenáctku, která si zaslouží být nominována na desku roku. Opět se u našich východních bratrů jednalo o silnější nadílku než v Čechách a bylo opravdu z čeho vybírat, proto omluvte autorům, kteří zůstali jen lehce pod čarou. Žebříček je sestavován podle data vydání, abychom předešli hašteření, které album je skutečně nej.

Deset nahrávek tuzemského rapu, které kandidují na album roku

Konec roku je opět před námi a naší tradiční specialitou je vytvoření rekapitulačního článku, ve kterém vám přiblížíme vše zajímavé, čeho jsme byli během uplynulých dvanácti měsíců svědky. Samozřejmě máme na mysli dlouhohrající materiály, které jsou schopny utkvět v naší paměti i delší dobu. Rok 2015 se rozhodně nenesl v duchu kvanta materiálů, přesto je možné registrovat několik zajímavých desek. Za zmínění jistě stojí i ty, které se nám do naší hlavní desítky nedostaly, konkrétně pak Boomerang o libercké dvojice Paulie Garand & Kenny Rough, EP Vdova od Sharloty, Maratův Mars, Hlas barev z Budějovic nebo společné album Troublegangu. Hlavní adepti na album roku jsou v tomto žebříčku představováni postupně podle data vydání, abychom předešli v diskuzích hašteření, které je opravdu nej.

Tafrob & Opia: Katakomby jsme udělali z čisté radosti sami pro sebe

Brněnská půda se otřásá v základech a z katakomb ukrytých v podzemí vylézají veteráni, kteří k této moravské metropoli neodmyslitelně patří. Sází především na svou schopnost vytvořit kvalitní společné dílo, zády se však také nestaví ani ke svým mladým nástupcům, kteří začínají vystrkovat růžky. V následujícím rozhovoru se dozvíte, proč deska Katakomby vyšla až během podzimu a jaké je její poselství.

Co nabízí již čtvrté pokračování Terapie na beatu?

Jestliže třetí díl byl zklamáním z lásky, ve čtvrtém díle se již nad autorem stahují mračna a pohlcuje ho temnota. Terapie na Beatu je zajímavým atmosférickým dílem, ve kterém není třeba slov, neboť hudba zde mluví za sebe. Tmavá chapadla se mě zmocňují ze všech stran pokoje a já tuším, že se blížíme k finále, kdy poslední pátý díl bude definitivní apokalypsou mysli a rozumu.

Straňanský Rosy – Klasik (2015; Evolution Records)

V prosinci před dvěma lety jsem dal na našem webu šanci zajímavému interpretovi z východního Slovenska, který na sebe upozornil několika zajímavými singly, které vygradovaly v plnohodnotné EP „Moja Duša“. Zajímavý potenciál jsem bedlivě sledoval celé to období až do dnes, kdy vychází album Klasik, které možná lze brát za samotný debut. Jakým vývojem tedy prošel Straňanský Rosy a nebylo mé očekávání přehnané?