Pokud byste v českém rybníce hledali člověka, který má patent na sbírání fanynek a vyzývavých suvenýrů, nejednalo by se ani zdaleka o Paulieho Garanda nebo Johnyho Machettu. Podepsaný zadek nebo poprsí logem získává v globálním měřítku na kvantech fotek jen polovička Sodomy Gomory, která si pro nás připravila novou dlouhohrajku. Co nabízí album označené jako pornorap kromě nevybíravého slovníku a lásky k ženám?
Nikdy dříve jsem neměl na jazyku tolik otazníků před vydání desky, jako v tomto případě. Již podle názvu jsem se strachoval, že se jedná o nostalgickou jednohubku, která místo vzpomínání spíše donutí zapomenout na minulost. Dokážou rozdílné charaktery vzdalující se od sebe časem a osobitým vývojem spojit síly tak, aby to nedopadlo jako v případě H16? Dokáže se Čistychov vymanit z područí popového projektu 4D? Nebude Hajtkovič zbytečně tlačit na párty stránku díla a pošle novou desku skutečně do legendárních hodnot? Naváže Slipo na své sólo a přesvědčí posluchače, že patří opravdu mezi smetánku slovenské scény? L.U.Z.A byla otazníkem s velkým „O“, proto jsem uši nastražil možná více, než kdy jindy.
Zrno od plev se oddělí tehdy, když interpret upustí uzdy své fantazii a začne čerpat i ze své osobitosti. Nelze se donekonečna lepit a kopírovat od těch, co tu byli před námi. Fosco Alma je zajímavým úkazem české scény, který sází na mateřský jazyk, přesto svou prací s technikou připomíná zaoceánskou hvězdu s velkým „E“. Někdo to odsuzuje a texty přiřazuje k výpovědi pro mládež, ale i sám autor desky „Foscoismus 2“ si ještě rád hraje nejen ve studiu, ale i doma u televize. Technika je pro něj základ a toho vytouženého bodu již dosáhl, proto má teď chuť konečně zanechat odkaz v mysli posluchačů. A nač brát dítěti jeho hráčku, když ji ovládá lépe jak Rubikovu kostku?
Věrohodnost je u rapového interpreta stejně důležitá jako spolehlivost v práci či jistá míra exhibicionismu v herecké profesi. Vážněji budeme brát toho, jehož žánr vychoval, než někoho, kdo byl na scénu dosazen uměle a má s ním společného maximálně uniformu. Nepokládali jste si někdy otázku, jak velcí znalci a studenti žánru jsou ti, kteří ho sami dělají, čili interpreti, případně jak by vaši oblíbenci a hrdinové z reprobeden uspěli v potenciálním hiphopovém Riskuj či AZ Kvízu? My ano a výsledkem je nová rubrika "Škola rapu", v souvislosti s níž doufáme, že nás Rytmo, Momo a Separ nepoženou před soudní dvůr.
Pod peřinou s lampičkou v ruce listuji bookletem ze záhrobí. Pokud si pamatuji, takový strach jsem ještě neměl. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu k výstupní bráně mého milovaného žánru, ale i vstupním vratům země mrtvých, kde rohatej diktuje tempo. Po té cestě se brodím masovými hroby a už je mi jasné, proč tohle město duchů mělo na počátku ukazatel ZNK. Starostou je Řezník, který vyrazil do ulic v novém sáčku, přesto se stejným volebním slibem.
Ne každý Turek v Berlíně umí jen kebab a žije od výplaty k výplatě. Každý konzument německého rapu ví, kdo je Alpa Gun a odkud pochází. Bývalý člen Außer Kontrolle má venku šestou desku, která nás velice zajímá. Alpa Gun je hrdý Turek z ulice, který si dle jeho slov jako jediný uchoval svou čest.
Nesázím na jistotu, ale rád objevuji něco nové. Každý den jsme nuceni přihlížet v rapu především tuzemské scéně a občas nahlédnout za velkou louži. Evropa je velký a starý kontinent, který je pestrý nejen svým množstvím jazyků, ale díky umělcům, kteří jej ovládají. Na letošním ročníku Hip Hop Kempu jsem nastavil záda Joey Badassovi a raději zašel do hangáru na ovečku stáda Prosto. Zážitek nezapomenutelný.
Mírumilovný kolínský medicinman Galen vylézá v těchto dnech ze své ordinace, aby se pokusil vyléčit zdejší lid v Polabí a Povltaví z trendové malárie. Od roku 1993 vyvíjel svůj lék, který byl z počátku hořčí než Bromhexin a funkčnější než Gutalax. Postupem času však díky svému úsilí a personálu celé kliniky vyvinul lék, který necpe bohatým a povrchním, nýbrž chudým a přemýšlejícím, kteří jsou bohatí na duši. Má možnost deska „Hlavou vzhůru“ zanechat jasnou rýhu v historické mapě československého rapu?
Pokud by mnou cloumala jazyková bariéra, asi bych ke slovenské scéně asi moc neinklinoval. Hranice mezi námi byla stanovena již před lety, přesto bych si dovolil tvrdit, že i rap pomáhá českým dětem rozumět řeči blízké, za ty roky však lehce vzdálené. Přiznám se, že stejně jako bych nerozuměl brněnskému nářečí, dělá mi občas problém porozumět plynule i jiným koutům Čech a Slovenska. U SEdláků se dá také mluvit o lehce unikátní řeči, ale s porozuměním problém nemám stejně jako jejich vysoce ojedinělou flow, která v našich končinách nemá konkurenci.
Pocházet z nejznámějšího slovenského sídliště v Bratislavě a neznat pojmy jako Názov Stavby nebo L.U.Z.A je na pováženou a hříšníci by možná měli být protaženi na skřipci. Čistychov, Slipo a Hajtkovič po osmi letech připravili další společný materiál, kterým si nás budou chtít podmanit již začátkem listopadu.