Sdílej
Ektor má za sebou významný rok 2024. Na podzim dokázal vyprodat O2 Arénu a navíc se pochlubil svou desátou studiovou deskou. „Sativa“ pokračuje tam, kde předešlé releasy skončily, ale zároveň vystupuje svým způsobem z komfortní zóny a začíná novou kapitolu. Marko patří ke špičkám tuzemské scény a novým tracklistem to jednoznačně potvrdil. Ať už patříš mezi fanoušky nebo zlé jazyky, pokud ti tento úvod nestačil, pojď s námi pokračovat v této recenzi, abychom se pod pokličkou rozhlédli trochu obšírněji.
Celou svou kariéru kráčel vlastní cestou, razil si ji sám, nikoliv v týmu, pokud pomineme dvě desky ve spolupráci s DJ Enemym a DJem Wichem. Již v mládí měl problémy se systémem a pravidly, často překračoval hranice. Můžeme se jen domnívat, zda to bylo za účelem generování adrenalinu či vytváření kapitálu na důstojný život. Samozřejmě, že druhá varianta je správná a v rapové branži nebyl zdaleka jediným.
A tak se na Smíchově točily peníze nejprve mimo hudbu, poté tak, že se točily úspěšné desky. Ektor si šel tvrdě za svým a neuhýbal z cesty. Jeho ostré lokty nebyly v některých fázích všem po chuti, ale svým talentem a pílí si získal respekt. Nemusíme kvitovat všechny jeho kroky, ale v hudebním průmyslu nás zajímají především ty zvukové výsledky a schopnost je prezentovat na stagi. Oboje zvládá na výbornou a potvrdil to nejen v O2 Aréně.
Každé nové album by mělo jistým způsobem posouvat hranice, aby autor nezabředl do šedého průměru či recyklátu sebe sama. Ektor v případě „Sativy“ vsadil především na práci s hlasem, generování melodických pasáží, které sedí a nejsou mimo. Výsledek pak navodí příjemnou atmosféru, ale nenech se mýlit, že by vyměkl, neboť i toto album obsahuje striktnější místa. Nalezl jsem ale i místo, kde je hlavní protagonista poněkud ve stínu, i když ne vlastním dočiněním. Jako obrovský moment vnímám sloku Strapa ve skladbě „Výtah“, která je skvěle napsaná a hlavně real. Za ni dávám Janov obrovské plus za sebereflexi. Její spáry ale neunikají ani samotnému Ektorovi. Další obrovské plus.
Celkově byl výběr hostů vytvořen s citem a grácií. Robin Zoot, Separ i Dollar Prync zapadají do konceptů, vlastně svým způsobem i Calin, ale u fanoušků oblíbená věc „Toxickej“ na mě působí jako levnej cajdák. Na druhou stranu tu máme i funkční záležitosti na koncerty jako „King Kong“ či „Pro štěstí“, které bez okolků můžeme označit za hity. Abychom se nedopustili pomýlení, ono je třeba ocenit prakticky celý tracklist, nejen díky příspěvkům Ektora, ale i hudebních podkladů, protože byly vyseparovány s citem a na míru.
Obsahová stránka nikterak neutíká od konceptu, kterého se Ektor drží. Na paškál si bere nejen svůj podnikatelský záměr, ale i tradičně ženy a rodinné hodnoty. Rozdíl a posun je tu ale u osobnostního vývoje a rozvoje, kdy s věkem člověk zakotví své hodnoty a priority do rovného úhlu. Ektor nevěří na náhody, proto se drží toho, co sám umí nejlíp. Opět nechybí úderné a rytmicky přesné slovní obraty a rýmy, které se umí vrýt jednoduše do paměti. To je vlastně obrovská deviza autora, ono to nebylo nikdy přehnaně inteligentní ani tupé, ale do uší nadstandardně propustné. „Sativa“ je na první pohled tajemná, možná až potemnělá, ale zároveň rovná, melancholicky přesná a melodicky slušivá.
9/10
