Sdílej
Monsignor ze slovenské metropole Bratislavy, který jednou operuje na vlastní pěst, jindy pod týmovou značkou DMS. Tak či tak patří mezi nejvýraznější tváře rapové scény u našich východních sousedů. Někdejší součástka Gramo Rokkaz se letos vydala na další sólovou misi a název „Neviem“ je možná v tomto případě poněkud zavádějící, neboť autor moc dobře věděl, jaké ingredience do tohoto koktejlu namíchat, aby výsledek zachutnal.
Patří k nejvyhledávanějším slovenským rapovým jménům, vyprodává haly a stal se tváří celé řady různých značek a produktů. Jeho cesta kromě zářných momentů vykazuje i životní nástrahy, třeba jako když sváděl boj s rakovinou. O stoce už nemůže rapovat, jak se na jednom z předešlých releasů nechal slyšet, neboť v ní už nežije, a tak se nabízí otázka, zda má v zásobě ještě témata, která by byla s ohledem na jeho současnou pozici relevantní a zároveň atraktivní, aniž by se nejednalo jen o potěžkání hmotných statků.
Ačkoliv už nemusí nikomu nic dokazovat, už vůbec ne nikoho přesvědčovat, i on sám moc dobře tuší, že forma musí jít ruku v ruce s obsahem, ačkoliv na nové desce zmiňuje, že obsahové věci není už pro koho tvořit. On ten tu hlouček je stále, stále stejně velký, jen samozřejmě nedosahuje velikosti těch kolemjdoucích, co se na skok zastaví a chtějí se pobavit. Ve výsledku „Neviem“ vykazuje momenty, které budou fungovat na akcích, ale i pasáže, které vás donutí přemýšlet, proč se Separ dostal tam, kde se nyní nachází. Je to sympatické, nevtíravé a přirozené.
Svou roli hraje zcela jistě psychická i životní pohoda autora. Větší vyklidnění se podepisuje do výsledného tracklistu, který je pestrý a najdeme v něm od všeho něco. Nejedná se ale o sbírku náhodných výstřelů všemi směry, které by nedokázaly vedle sebe stát v jedné řadě. Po předešlých, spíše negativních, zkušenostech s jeho sólovými výpravami musím uznale pokývat, že pokud jde o životní formu, tak Separ v ní možná právě nyní je. Nové album „Neviem“ je zajímavou sondou, která může obměkčit zatvrzelé hatery, uspokojit masivní proud, a přesto zůstat v žánrových mantinelech.
V první řadě to je výběr beatů, jenž byl učiněn velmi precizně. Pak tu máme sázku na to, co funguje delší dobu i aktuálně. Na mysli tím mám hosty, kterým opět Separ otevírá dveře. Možná tu má některé experimentální prvky v podobě jeho rapující dcery, ale proč ne, když to na první dobou ostudu rozhodně nedělá. Po pátém poslechu to ale opravdu nudí, omlouvám se. Zahraniční pozdrav od French Montany se zdá být synergický a fungující, budí na mě dojem přirozené spolupráce, která nebyla odfláknuta pár minut poté, co kapříci připluli na účet. Neméně kvituji i příspěvky Sary Rikas či Sawsane.
„Neviem“ je potvrzením pozice, která nebyla získána náhodou. Nekoupe se v laufu síly brandu autora, ale samo chce přispět do celkového součtu. Nová deska Separa vykazuje ploché, až lopatovité momenty, ale cíleně dělané na publikum, které si je vyžaduje. Obsahuje ale i zajímavé chvilky, které si ukládám do dlouhodobého šuplíku přízně. Určitě nebudu bezmezným fanouškem celého tracklistu, ale nenacházím věc, která by mě vysloveně iritovala. „Neviem“ je adeptem na slovenskou desku roku, hlavně je adeptem na nejlepší desku od Separa, pokud pomineme trendy či nostalgie. Možná byl záměr se zavděčit všude a já byl opit rohlíkem, ale spíše se domnívám, že Monsignor našel vnitřní klid a dozrál do fáze, kdy se na vrcholu nekýve s poryvem větru. Není třeba se zakuklit na další dekádu, ale v téhle poloze by to na vrchní patra i za dekádu mohlo stačit, pokud vítr zásadně nezmění směr. Přestože Separ reflektuje to, po čem je hlad, tak je to on, kdo diktuje tempo, nikoliv posluchač.
8,5 / 10
