Sdílej
V roce 1997 se na české rapové scéně objevilo alter ego Depha z Chaozzu. Rigor Mortiz vyčníval z davu a nyní, po více jak čtvrtstoletí se dá již říct, že tehdejší release tu s námi bude „Až Na Věky…“. Vidina pokračování se dlouhou dobu jevila utopicky jako to, že Kato dorazí na koncert včas, ale lidi se mění a nápady rodí. A tak jistě i z hereckého záhrobí David Hasselhoff odpustí, že „Pobřežní hlídku“ střídá u kormidla „Pohřební hlídka“ s jiným hlavním protagonistou.
Bůh ho poslal, aby nasral smrt, ale ten plán se tak nějak zvrt… asi tak nějak přicházejí na svět nové příběhy ze záhrobí. O více jak čtvrtstoletí starší, vyzrálejší, přesto ale s notnou dávkou humoru a nadsázky. Vlastně ono tu nadsázku lze zpochybňovat, je to spíš takový dáreček plný možného prozření, který si musíš v textech mezi řádky rozbalit.
Rigor Mortiz zůstal věrný svým zvykům, mnohé si vzal ze svého hlavního projektu Prago Union. „Pohřební hlídka“ má však očividně téma a koncept, který mu sedí. Ta lehká rouška temného pozadí, která sem tam přejde ke klasickému Prago zvuku, vlastně není v konečném součtu až tak ponurá. Vážnější pasáže tu střídají humorné vsuvky a pointy.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Tím se dostáváme vlastně k nejdůležitějšímu bodu. Kato je tu už dlouhé roky a jeho hudba stárne s ním. Má věrné následovníky, ale současná vlna mladších posluchačů se již převážně otáčí jiným směrem. Přízeň a kvalita jsou však dvě rozdílná měřítka a jedno se musí nechat, tohle album vzešlo z pera a mysli autora, který po právu patří k nejlepším textařům u nás, bráno nejen v žánru. A vlastně bych ještě dodal, že stejně jako je v Rigorovi cítit Prago, tak i Rigor byl celou tu dobu s Prago.
U některých pozdějších releasů Prago Union jsem se lehce obával o jejich životnost, což však u Rigora nemám. Je to sympatické, ale i tak se tomu musí ve sluchovodech věnovat zvláštní péče. Především je to na tučnou porci času, neboť ne každý vtip je pochopen na první dobrou. Líbí se mi vyváženost celku, kde se silné momenty předhánějí v tracklistu, který z nich má vlastně větší bicák. Jednou je to chytlavý buben s dávkou humoru a lyrických přestřelek, podruhé pak jednodušší kulisa, kdy text strhává pozornost a nutí posluchače zapojit fantazii a roztočit mozkové závity.
Výběr hostů je vkusný a reflektuje koncept. Asi nejlépe do něj vpluli Řezník a Filip Konvalinka, s důstojnou přítomností přispěchali Gambrz Reprs. Tonya Graves mě svým příspěvkem neuráží, ale tak nějak mě ani nepodlamuje kolena. Možná sem ale čekal ještě něco navíc, nějaké jméno, které by disciplínu hostovaček zase někam posunulo, jako na „HDP“ přítomnost Phata. Chválím ale opět skvělý cover a booklet desky.
„Pohřební hlídka“ je dobrým zdrojem životní inspirace a možností více se zaobírat vážnějšími tématy, zásobárnou hlášek a vtipných spojení, ale i jasným důkazem o tom, jak je náš jazyk pestrý a krásný, když se s ním umí pracovat. Rigor Mortiz ale není jen sběratel nápadů a rýmu, po rapové stránce je tento disk velmi vydařený. Citovat nejlepší pasáže by dalo asi na dlouhé zimní večery stejně jako rozbor jednotlivých skladeb, jestli trefily střed nebo se minuly účinkem. Uměl bych si představit hubenější tracklist, což by mi umožnilo desítku udělit, ale takto volím férových devět. Možná i s klidem, že Kato bez chrupu si pro mě pak nedojde jak zubatá s kosou.
9/10
Originál alba „Pohřební hlídka“ si můžeš pořídit na shopu Ty Nikdy.
