Sdílej
Umělců, kteří si osvojili rapové dovednosti, pobíhá po Zemi nespočet, ale jen někteří ruku v ruce se svou životní cestou okusili unikátní příběh, který stojí za pozornost. Dává jim to neuvěřitelnou sílu v obsahu, a pokud ji dokážou chytit pevně za pačesy, výsledek musí být zaručený. Na letošním ročníku Mystic SK8Cupu se nám podařilo odlovit headlinera, se kterým je vždy požitek prohodit pár slov. R. A. the Rugged Man toho má na svém kontě tolik, že řeč nemusí sklouznout jen k žánru samotnému, a přesto vás jeho vyprávění vtáhne do děje. Nevěříte? Můžete se přesvědčit sami, neboť tento rozhovor, jenž na místě činu realizovala naše externí spojka Marty, je toho hmatatelným důkazem.
Nazdar R.A., vítej v Praze!
Díky, zdravím všechny!
Tak co, jaký byl život poslední měsíce a roky? Stal ses otcem dvou dětí, tvůj život se zdánlivě uklidnil a je to cítit i ve tvé muzice…
Víš, život je prostě život. Každý umělec přijde do fáze, kdy má děti a jeho život se díky tomu změní. Myslím, že moje hudba je pořád nechutná, děsivá a perverzní. (smích) Nemyslím, že by mě to zničilo a stal se ze mě znovuzrozený křesťan nebo nějaká rapová verze Kirka Franklina. (smích)
A co tvůj život během COVIDu? Situace byla komplikovaná pro umělce na obou kontinentech, kde se pohybuješ.
Bylo to děsivé pro všechny z nás. Netušili jsme, zda ještě budeme mít nějakou hudební kariéru. Rappeři jako já nedostávají obrovské sumy za hraní v rádiu, spoléháme na koncerty, abychom uživili naše rodiny. Takže jsem si chvílemi říkal “oh shit, tak už nám chtějí vzít i tohle?” Celý svět se na 2 roky zastavil a teď se všichni tváří, že je všechno v pohodě a nic se neděje.
A jak si chybějící příjmy z koncertů nahradil? Šel si do práce?
Vydal jsem album a bylo velice úspěšné, takže se mi celkem dařilo.
Bylo to tvé dosud nejlépe prodávající album?
Co se týče prodejů, tak to fakt netuším. Ale co se týče streamů a hranosti, určitě bylo nejpopulárnější.
Měl si na něm neskutečnou řádku hostů, jak si takový seznam dal do kupy? Nahrávali jste spolu, nebo vše probíhalo online během lockdownů?
Velkou část alba jsem stihnul ještě před lockdownem, vydal jsem to v ten týden, kdy uzavřeli celé USA. Lidi v okolí mi říkali, ať to nedělám, že je to šílenost. Nakonec se ukázalo, že to bylo požehnání, protože lidi byli zavření doma a tak poslouchali mnohem víc muziky online. Pravda byla, že se zrušila celá tour k albu, ale stejně jsme si vedli dobře. Co se týče hostů, album bylo v procesu delší dobu, takže se to vše postupně skládalo. Jsem poctěn, že tolik legend mi dalo své sloky.
Dlouhodobě kritizuješ vládu v US. Teď, když žiješ na dvou kontinentech, ve dvou zemích, USA a Německu, dokážeš tyto dva světy porovnat?
Německo je určitě lepší. V roce 2022, 2019, 1997…Amerika je na sestupu již několik desítek let. Německo má za sebou strašlivou, strašlivou historií a zřejmě i proto se rozhodli, že tyto chyby už nechtějí opakovat. V Americe převládá ale pořád pocit, že jsou nejlepší na světě a přitom USA dělá ty největší zvěrstva neustále. Takže určitě je v současné době Německo na tom líp než USA.
A co říkáš na současné dění kolem potratů?
Jo, zpřísnili potraty a vedle toho v New Yorku ještě víc zjednodušili přístup ke zbraním, je to šílené. Ale víš, každý si stěžuje, když se děje něco, se jej přímo týká. Když chceš být proti vládě, buď proti vládě v každé věci, kterou dělá špatně, ne jen v tom, co se týká tebe. Pokud tvoje vláda dělá hrozný věci, jakože je US vláda dělá, měl bys proti tomu vystupovat jako proti celku. Po celém světě bombardujeme děti a ženy a všichni milují svého prezidenta. Ale pak projde legislativa jako tato a všichni se za svou zemi stydí. Ale za ty hrozné věci, co dělala doteď, se nikdo nestydí, chápeš? Můj otec byl voják, narodil se ve 40. letech, do války šel, když mu bylo 17. Já v 70. a 80. letech chodil do školy a museli jsme každý den přísahat věrnost vlajce a spojeným státům. Indoktrinují tě od mala v tom, že USA je nejlepší země a nedělá nic špatného. Takže tě takhle indoktrinují a pak se vzbudíš jako já a uvědomíš si, že půlka tvé rodiny je mrtvá díky tomu, co udělala tvoje vláda. Takže proč se tady předvádím a říkám si, jak je Amerika skvělá? Tam jsem si uvědomil, jak obrovská lež ta celá propaganda je.
Když si vydal All My Heroes Are Dead, říkal si, že to bude možná tvoje poslední album. Pořád to tak cítíš?
Ano, říkal, že to „možná“ bude moje poslední album. Nikdy nepřestanu rapovat, do kdy budu žít, budu jeden z těch nejlepších na této planetě. Ale víš, je nová doba, nová éra. Strávíš měsíce, nebo roky tím, že dáváš dokupy 25-30 skladeb na album, které pak vydáš a za pár týdnů si lidi řeknou „jo, to jsem už slyšel” a celé album postupně upadá v zapomnění. Vezmi si třeba novodobé rappery, jako Lil Nas X, vydal dvě skladby, které se stali číslem jedna, miliony followerů, fanoušků a bral statisíce dolarů za show a nikdy vůbec nevydal album. Vydal nový song, k tomu nové video a tak pořád dokola. A nejen on, celkově v dnešní době stačí vydat singl a je to něco nové, co lidi baví. Takže to má sledovanost, je to více populární. Zatímco když vydáš album s 18 skladbami a pár měsíců potom vyhodíš k němu video, nemá to stejný dopad, jako kdybys vydal 18 singlů s 18 klipy pár měsíců od sebe. Proto si nejsem jistý, jestli ještě chci dělat další album.
Jasně, chápu. Takže rozhodně se můžeme těšit na další singly a videa od R.A. The Rugged Mana?
Samozřejmě! Dělám teď asi na milionu věcí. Singly, featuringy, všechno co si vzpomeneš. Jen nevím, jestli ještě chci vydat něco jako celek. Ale kdo ví, třeba se za pár týdnů vzbudím a řeknu si, že jdu dělat album.
Myslím, že by to byla škoda, tvá alba jsou kusy umění, ne jen pár skladeb naházených k sobě.
Díky, ale to je přesně ten problém, jsou nedoceněné. Nacpu do toho kopu času, energie, celé svoje srdce…vezmi si moje poslední album. Vezmi si, kdybych zítra vydal nový posse cut, který nikdo ještě neslyšel, na kterém by byl Ice T, Onyx, Chris Rivers, Vinnie Paz, M.O.P., Chino XL, Brand Nubian a všechny tyhle legendy a udělal k němu video. Vylítlo by to do nebes a každý by o tom mluvil. Ale jelikož jsem to vydal na svém albu a video udělal později, každý mávne rukou a řekne „jo, to už jsme slyšeli.” Takže se musím rozhodnout, jestli budu dělat další takové projekty, jestli není lepší je vydávat jako singly. Netuším – já nejsem byznysmen. Je asi dost jasné, že tohle nikdy nebyla moje silná stránka. Nerozumím marketingu a všem těm věcem kolem, umím dělat hudbu a to je vše.
A co další aktivity kolem začínajících rapperů, jako byl Definition of a rap flow Contest? Vzešlo z toho hodně zajímavých jmen, některé poslouchám do dnešního dne.
Problém s touhle platformou byl ten, že já nejsem vydavatel a nemám label. Díky tomu contestu jsem našel jednoho z nejlepších mladých talentů té dekády. AFRO je už teď OG v tom, jaký má projev, flow, všechno. Ale nemůžu jim vydat alba, pomoct s promem a další věci, které si zaslouží. Udělal bych další contest, ale nemám kolem sebe infrastrukturu, abych to dělal pořádně.
A uvažoval jsi někdy, že bys kolem sebe takový tým postavil? Třeba později v tvé kariéře?
Neeeee, je to moc práce. Mít label je prostě hrozný vopruz. Každý, kdo s tebou chce spolupracovat, ale nespolupracuje, tě nenávidí, musíš managerovat různé priority více lidí, je to chaos. Víš, že jsem si tím contestem udělal hodně nepřátel? Jen proto, že se mi nelíbil někoho song, nebo jsem ho do té soutěže nevzal.
Takže politikaření i v rapu?
Ani ne politika, ale spíš jsou všichni uplakánci a přizdisráči… (smích)
Co říkáš na to, že Snoop koupil Deathrow? Docela šokující novinka pro rapový svět…
Můj starej kámoš Cap, Capital the Crimelord, týpek, který se mnou dělal beat ke skladbě Stanley Cubrick, chtěl Deathrow koupit již asi 10 let zpátky. Celý ten deal byl už na stole a připraven k podpisu. Nevím, co se přesně stalo, ale nakonec se to nepovedlo. Měl dokonce zaplacený depozit cca milion dolarů, ale nakonec to nedopadlo. Co je ale možná dobře pro něj, protože pak nechutně zbohatnul díky nemovitostem. Obyčejný rapper z ulice, ale s tím rozdílem, že byl z nás všech nejchytřejší. Byl to vždycky hustler a hrozný dříč. Jednu dobu vlastnil asi 6 vozů s jídlem, které měl rozmístěné u dálnic po celém Long Islandu. Vždycky věděl jak vydělat peníze. Nakonec Deathrow nekoupil, ale povedlo se mu vydělat jinak.
Vím, že seš velký fanda filmů. Jak vnímáš současný trend on-demand platform a fakt, že vychází obrovské množství filmů, ale v menší kvalitě?
Já jsem spíš filmový historik. Stal se ze mě chlápek, který nemá rád nové věci. Ale vlastně, mám to takhle už od mlada. Když mi bylo 13, 14, díval jsem se na filmy, které vyšly, než jsem se narodil. Mám rád legendární klasiky, které změnily navždycky žánr. Rád se hrabu v historickém kontextu a zjišťuji, jak některé filmy změnily kinematografii. Zkus ale najít takové filmy v dnešní době. Určitě tam nějaké jsou, ale i když si dnešní filmy zapnu, nebaví mě to déle než pár minut. Baví mě víc věci od Copoly, Scorcesseho než cokoliv od Marvelu.
A co tvoje aspirace ve filmovém světě? Režíruješ a koprodukuješ většinu svých klipů, které jsou kreativní. Neuvažoval si o tom udělat film?
Napsal jsem za život obrovské množství scénářů… Když jsem vydal poslední album, rozhodoval jsem se, co budu dělat dál, jestli natočím film, napíšu knihu, nebo udělám další album. A pořád jsem se nerozhodl, protože když začneš točit film, jsou to cca dva roky tvého života. Dva dlouhé a těžké roky. A pak je tu opět ta stránka byznysu. Jak to budu distribuovat? Prodám to Netflixu? Jak z toho vydělám? Dneska je úplně jiná doba. Před lety ti stačilo prodat deset tisíc kopií distribučním domům v New Yorku, dalších pár desítek do zahraničí a vydělal sis solidně. Tento nový svět streamingu a digitálních médií mi nic neříká, a proto se bojím investovat do něčeho takového dva roky života. Když ty samé dva roky strávím děláním hudby a udělám třeba třicet songů, vím jak a kam je prodat.
A co by bylo tématem takového filmu? Tvůj život, nebo život tvého otce? Nebo píšeš úplnou fikci?
Nechtěl bych režírovat film o mém otci, pokud bych na to neměl fakt velký budget. A ani tak si nejsem jistý, jestli bych to chtěl režírovat, pravděpodobně bych sehnal někoho více talentovaného, aby to udělal za mě. Nejsem jeden z těch vizionářů, kteří přijdou do místnosti a hned ví, kam dát kameru a jak z toho prostoru dostat nejvíc. Na něco takového bych chtěl fakt profíka. Svůj první film jsem si představoval hodně jednoduše. Dva nebo tři charaktery, jedna, dvě lokace, nějaké osvětlení, pár členů týmu. Chtěl bych to držet jednodušší, abych se tomu umění nejdřív naučil. Dělat hned něco obrovského, jako třeba válku ve Vietnamu na to se necítím.
Je to ale neuvěřitelný příběh, který by si možná zasloužil být zfilmován…
A proto bych to nechtěl dělat jako první film. Možná, kdybych zrežíroval deset krátkometrážních filmů a měl pocit, že tuším, co dělám, tak bych se do toho pustil. Ale to bych musel ukončit kariéru rappera a naplno se vrhnout do filmařiny. A víš jak, rap je to v čem jsem dobrý, čím jsem známý a hlavně to, co platí moje účty. A vím, že jsem v tom skvělý. Zatímco u filmařiny si myslím, že mám zajímavou perspektivu, ale netuším, jak jsem talentovaný. A to nezjistím, než to nevyzkouším.
V poslední době se roztrhnul pytel s celebrity boxingem a já vím, že box miluješ. Dokonce Vinnie Paz komentoval zápasy Jake Paula s Tyronem Woodleym. Jaký máš na to názor ty? Uvažoval si někdy, že by si vlezl do ringu?
Kdykoliv tyhle věci vidím, říkám si, že bych strašně rád vlezl do ringu a s někým si to rozdal. Ale pak si uvědomím, že profesionální boxer má za sebou svá nejlepší léta, když mu je dvaatřicet, čtyřiatřicet. Takže si uvědomuji, že bych byl páprda, co leze do ringu. A ring, to není žádná sranda, může tam dojít k ošklivým zraněním. Pokud to chceš dělat, je to podobné jako režírovat film. Musíš to dělat naplno a obětovat velkou část svého života. A dělat to v mém věku, no, nevím. Boxoval jsem jako dítě, do cca jedenácti let. Občas koukám na tyhle zápasy a říkám si, toho bych vypnul! Ale to si říká každý. (smích) Každý má plán, než dostane granát do xichtu. (smích) Asi rok zpátky jsem spároval s jedním profesionálním boxerem v důchodu. Jen si se mnou pár kol hrál a já byl úplně mrtvý asi po třech kolech. A to byl jen sparing s boxerem, kterému je přes padesát.
A na závěr mi nedá se nezeptat, co děláš, že vypadáš pořád tak mladě? Nějaký tajný Ruggedmanův recept?
Hodně vody, žádné drogy, alkohol ani cigarety a hlavně, to nejdůležitější…mám tady vedle syna…kdyby tady nebyl, řeknu ti to…ale věřím, že víš, co myslím! (smích)
Díky moc R.A.!
Já díky a pozdravuji čtenáře Bbaráku!
Text: Marty
Už jsi četl?
