Sdílej
„Avantgarda Music vždycky o krok jinde, já a Márty, dva výrazy jedný tváře, dvě rozdílný strany jenom jedný mince, dvě rozdílný hlavy, jenom jedno zvíře,“ zazní z úst Filipa Konvalinky na dalším rozšíření diskografie ostřílené jihlavské partičky PIO Squad. Jasné, zřetelné a výstižné. Přesto by to bylo moc strohé, neboť ten vývoj čítá mnohem více, je třeba se zajímat obšírněji a aktuální forma v tom také hraje svou roli. Jak se zrodilo „Torzo“, poloviční tým oproti původní sestavě, ale vlastně i nebývalá aktivita? Pod křídly domovské značky Avantgarda Music se Efko a Eurodel vydávají na další steč s přehrávači a sluchovody, aby dokázali sobě i okolí, že ještě do starého železa nepatří.
Roztříštěná je nejen sestava, ale i mysl, neboť během těch let se toho událo mnoho. I kdybychom začali jen tím, že od založení PIO Squad uběhlo již skoro čtvrtstoletí. Mění se svět jako takový, zbývají jen vzpomínky, obrysy obrazů v nadživotní velikosti. Otvírák téhle placky jasně nastiňuje koncept, kterým se bude tenhle tracklist ubírat a vlastně mi nevadí ani to zpracování, které graduje do nutnosti vyřvat ten myšlenkový pochod na plnou hubu do éteru.
Jak si ale vede aktuálně PIO po zvukové i obsahové stránce? „Torzo“ je jasným důkazem, že dokáže uspokojit staré fanoušky, nebýt cizí k těm mladším a rozdílnými pohledy na věc i zpracováním vytvořit zajímavou, ale pestrou misku. „Buldok“ inklinující k tradičnějším postupům, svým způsobem dirigent týmu, k němu „Indigo“ kterému se do jisté míry příčí být zapříčený v jasně vytyčených šablonách a experimenty dodává výsledku jiskru. Ale aktuální podoba „Torza“ by se ale neobešla také bez odborného dohledu Cut Dema.
Nechtěl bych říkat, že tohle „Torzo“ obsahuje ty klíčové ingredience, které tlačí Jižní Pionýry dlouhé roky, ale na druhou stranu se bez hany a bázně dá vlastně říct, že tahle smečka na Efkovi a Eurodelovi stála, přítomnost De Puta Madreho a J-Kida pak byla příjemným zpestřením. Kluci si od posledního týmového výkonu odskočili k sólovým debutům, které jim daly možnost nahlédnout také do jiné kuchyně. „Torzo“ pak vzniklo s ohledem na jejich dřívější studiové nasazení až překvapivě rychle, přesto se to neodráží na výsledné práci.
Z Eurodela je od jeho sóla cítit, že je nabitej energií, která pramení zřejmě i z toho, že si urovnal svůj osobní život. Na druhé straně tu máme Efka, který zraje jako víno a jen podtrhl výkon, kterým se blýskl skrze „Buldoka“. „Torzo“ disponuje zdravým egem a silou, protože moc dobře ví, kam patří a z čeho si může ukousnout. Nepatlá se v minulosti, ale umí si připustit, že autoři už sou vlastně služebně staří a kromě několika hodin věnovaným kapele už jsou zaháčkováni v životech, které nejsou jen o nich, ale i rodině. Baví mě melancholie podaná skrze „Down the street“, ale i vtip a více úhlů fantazie skrze „Černý penízek“. Klasické PIO tu reprezentují skladby „Zvíře“, „Avantgarda music“ nebo „Zucchini“ v remixu. Novější zvukové zařazení snesou tracky „Nikdy“, „Černý penízek“ nebo „Je to pryč“.
„Největší párty namotávka“ možná namotá na koncertech, ale v tracklistu je pro mě rušivým elementem a po časem mě víc baví i výborný „Skit z vesnice“ s utajeným příspěvkem Oriona. Když už jsme u těch hostů, ujala se přítomnost mladé krve v podobě „Baby G“ a neurazil ani Čis T. „Torzo“ je sympatický myšlenkový návrat autorů, ale i posluchačů, přesto nezamrznutí v jednom bodě. PIO se i v těchto kariérních letech dokázali vyburcovat i k něčemu novému, neotřelému, ale s důležitým dovětkem, že to není s ohledem na jejich věk trapné. Podrželi kvalitu na své straně a potvrdili zaslouženou dlouhověkost na scéně.
7/10
