James Cole – G.O.A.T. (2020; Kuffenheim Sound)

Objevovat nepoznané máme v zakódované v DNA. V dobách, kdy již byla planeta několikrát obepluta i obletěna, se nabízí možnost zkusit se vydat ke hvězdám. Bude to ještě nějaký ten pátek trvat, než se dočkáme podobných výsledků jako v kultovních sci-fi filmech, ale někde se přeci začít musí. Pokud máš ambice, chceš něco nového objevit, vyjít z davu a ukázat, že můžeš být ten lídr, musíš se chopit kormidla. A jaké výsledky generuje český výzkumný ústav v sekci rapu v druhé polovině roku 2020? Šéf této instituce je již nějaký ten pátek James Cole, možná už kapituloval na hledání elixíru mládí a svatého grálu, ale jisté je, že tenhle rodák z Brandýsu nad Labem má styl.

Samozvaný král flow se do této role pasoval nikoliv jen pod náporem neutichajícího ega, ale i s uvědoměním, že skutečně disponuje výrazným talentem. James Cole se podepsal již pod pěknou hromádku kultovního tuzemského rapového bohatství, ale touha experimentovat sebou přináší též i tunu materiálu, která byla z velké míry nepochopena a svým zpracováním vyvolává rozporuplné reakce.

Stavebním kamenem je týmová soudržnost s dlouholetým parťákem Ristem. Tenhle děda ze studia razí stejně jako James filozofii syrového temna, kterou dokáže podpořit i při vytváření hudebních podkladů. I proto je „G.O.A.T“ na první poslech opět lákavým artiklem především těm, kteří vyrůstali na Supercrooo. Je třeba ale nalézt tu synergii mezi hudební a obsahovou stránkou, což se Phatovi v posledních letech dařilo tak nějak na půl.

Díky dlouholetosti na výsluní je všeobecně známo, že James není nějaký ňouma z učňáku, který by texty zakládal na poznatcích z wikipedie. Jeho vzdělání a schopnost práce s jazykem byla v minulosti oceněna již nesčetněkrát a v tomto ohledu patří mezi lingvistické stvůry, které mohou českému rapu mnohé nabídnout. Deska „G.O.A.T“ však vsází spíše na výsledný dojem, který rezonuje z reprobeden, ale do hloubky bohužel příliš nejde.

Královská disciplína je opět ždímána do poslední kapky. Kombinace mateřského jazyka s angličtinou je jeho ornou půdou, nechybí ani několik velice vtipných momentů, ale pravdou také je, že některé se rychle oposlouchají. To nenahrává do karet plánu, že by se tento materiál mohl dlouhé roky udržovat v kondici a rezonovat v uších fans tak, jako některé dnes již legendární klasiky. Především první polovina tracklistu však udělá radost všem, kteří sledují kroky Phata již od dob K.O. Kru, potažmo Superz. Cením též schopnost si udělat srandu i sám ze sebe.

Jako svěží nepoznaný vítr může být brán výčet pozvaných hostů, který kromě veterána a parťáka Huga Toxxxe čítá mladou krev. Bohužel občas nabývám dojmu, že tváře jako PTK, Robin Zoot nebo Icy L vykázaly větší hlad než ten, kdo je do zbraně povolal. Celý tracklist ale do podvědomí také ukotví kontroverze a drzost, kterou James upouští ze svého mozku a hrdla ode dne nula. Skloňována je opět celá řada veřejně známých osobností, provokativní názory v nadsázce nemusí být rozpoznatelné pro všechny mimo žánr, a navíc vulgarismus, pro který Cole nikdy nechodí daleko. To všechno přináší plusové body, protože prvním krokem k úspěchu je přeci fakt, když se materiál šíří éterem. A i tato deska emoce rozhodně vyvolá.

Nedovolím si říct, že má James Cole svá nejlepší léta již za sebou, ale možná mu chybí trochu více hladu, aby výsledek stál mnohem více za to. Letos se k nám dostaly dva disky, které rozhodně vyzdvihují jeho pracovní nasazení, ale oba tracklisty obsahovaly také některé méně povedené věci. Od tak silné osobnosti disponující skvělou slovní zásobou a hlasovým fondem se prostě čeká víc. Zcela jistě ale ještě poslední slovo neřekl. Bude záležet jen na jeho myšlenkovém pochodu a ctižádostivosti. Jelikož ego měl vždy velké, věřím, že se hecne a mladejm ještě alespoň jednou nakope pořádně prdel.

7/10