Boy Wonder – Single Player (2023; Ty Nikdy)

Člověk jako tvor společenský rád vykazuje týmovou práci, z jistého úhlu pohledu to i ulehčuje jeho roli a odpovědnost za výstupy. Schovat se v davu je pohodlné, ale v multikulturní společnosti, kde se o slovo hlásí autenticita každé osobnosti, je vlastně těžké vyniknout, neboť vás forma a obsah většiny mnohdy semele. V časech, kdy má veřejnost mít pochopení pro 360 druhů pohlaví a vyznání se můžeme občas ztrácet v pochopení, ale ve finále je to vždy především o tom umět naslouchat. A v hudebním průmyslu je vlastně jedno, jestli to má interpret ložené tak či tak, protože důležitá je hudba, a ta je vždy dobrá nebo špatná. Ta od Boy Wondera dobrá je, tak se nauč žít s realitou a nebarvit si ji podle svých zásad…

Dlouhých deset let čekali fanoušci na druhé sólo. Trnavský úderník s ním nakonec přišel a již na něm bylo možné vypozorovat jisté signály. Přijato bylo u posluchačů kladně, což vedlo zřejmě k tomu, že na nový release jsme čekali pouhý rok. Tady se již karty odhalují jasně. Vzpomínám na to haló, když ve fotbalovém světě Jakub Jankto přiznal barvu. Každý coming out v našich končinách vzbuzuje emoce, protože společnost je stále zkostnatělá a poukazuje prstem na to, co je jiné. Ona se toho vlastně svým způsobem bojí a děsí ji to.

„Chvíľu boy, chvíľu lady,“ však v hudebním průmyslu nevadí, pokud se člověk zaměří jen na tu hudbu. Posluchač interpreta nepředělá, ani jej nedonutí k jinému smýšlení. Rap byl vždy o volnomyšlenkářství, tak by to v našem rybníčku mělo platit dvojnásob. A já kvituju sílu, s jakou se s tím vším Boy Wonder popral, aniž by to nechalo jizev na tvorbě. Stále je to drzé, stále to diktuje a potvrzuje fakt, že se jedná o jednoho z nejzajímavějších slovenských rapperů.

Když ti vnitřní já nahlas hlásá, že potřebuješ už konečně vystoupit z davu, nemůžeš sedět jak gameři v jedné aréně a vsázet na multi player. Jdeš vlastní cestou, jsi na ní sám a s některými fakty se musíš porvat sám. Jsi single player, hrdina, který potřebuje svůj příběh prošlapat sám a na konci se objeví třeba i happy end.

„Single player“ je drzý, neotřelý, přesto má své kouzlo v apelu, který skrze své zkušenosti a pocity nabaluje na posluchače. Není to na sílu, jen byla touha o tom mluvit na hlas a být prostě vyslyšen. V roce 2023 na to zdejší společnost ještě stále možná není plně připravena, ale mladší generace už to nevnímají jako problém, stejně jako ti starší, kteří si umí vážit člověka jako člověka.

Nové album Boy Wondera je specifické, možná se dá bez nadsázky mluvit o obsahovém milníku, ale stále je to syrová rapová deska plná explicitních výrazů, tahu na branku v podobě skvělé lyriky a flow. Nekorektní humor a nadsázka, jak je u součástky labelu Ty Nikdy zvyklostí. A navíc z toho cákají emoce, které nemohou posluchače nechat klidnými. Já to takhle beru, baví mě to a mám k tomu respekt. Neuhnulo se z cesty, Boy rázem nediktuje v mantinelech v růžové sukni, a tak to má být. Dnes jeden z tisíce, za dekádu či dvě již třeba běžný jev. Nežijeme již v časech jako třeba děj filmu Philadelphia, tak tleskejte výsledku ze studia. Palec hore za odvahu i kreativitu. Výlet jeho světem ve mně zanechal stopu.

8/10