Sdílej
Lidské osudy a jejich životní cesty jsou nevyzpytatelné jako počasí, ale stejně tak jako hudební kariéry interpretů. Už jen s úsměvem pohlížíme na mladické výroky, které se postupem času vytratí do neznáma a opak je pravdou. Ne vždy je to ale o převlékání kabátu, chuti se za každou cenu zalíbit či zavděčit, ale hudební vývoj jde ruku v ruce s vývojem toho, jenž tu tvorbu interpretuje. Majself začal s rapem již v šestnácti letech a od té doby ušel pořádný kus cesty vykazující nepřeberně křižovatek. A nelze mu vyčítat, že místo doleva šel doprava, neboť kde je skálopevně vyryto, že právě ta odbočka doprava byla jedinou správnou volbou? Když člověk hledá chyby, vždycky si je najde, stejně jako si může vykreslit teorie podle svých představ. Hudba je ale jen jedna, bariéry a hranice si vytyčují až posluchači a dělí se na dobrou či špatnou. A i když se třeba při poslechu nemusí dotýkat našich sluchovodů, může nás zasáhnout na mysli či srdci…
Austy: My už se poznáme nějaký ten rok a bylo zajímavé sledovat tvou přirozenou transformaci osobnosti. Jaké je to listovat vzpomínkami na staré časy, kdy jsi ještě nosil baggy jeans a inklinoval k boombapu?
Majself: Zatiaľ sa pritom vždy usmievam, a ešte to nevnímam nejako nostalgicky. Som naozaj vďačný, za každý jeden rok odkedy som začal nejako aktívne žiť hudbou. Minule som si to v hlave sumarizoval a fakt nemám ani jedno obdobie, na ktoré by som spomínal so zamračeným čelom. Boombap a široké veci som miloval a žil to naplno, pokiaľ som to vnútri cítil. Na druhú stranu mi to ukazuje, akú dlhú cestu som už prešiel a sám pred sebou som si povedal, že je to haluz kam ma to doviedlo.
Žádají si fanoušci na koncertech i starší věci, anebo se ta posluchačská základna dost promíchala a fungují především nové materiály? Ptám se i proto, že dnes frčí vzpomínat na staré desky skrze reedice či vinyly. Je to kapitola, kterou jsi uzavřel, anebo je to komnata, která by mohla být někdy ještě otevřena?
Vieš čo, ako kedy. Ale také fakt, že staré moje songy si pýta málokto. Skôr si ľudia pýtajú často veci, ktoré na koncertoch nehrávam. Ja sa im potom snažím slušne vysvetliť, že nie som jukebox. Čo sa týka druhej časti otázky, skôr mi preletelo prednedávnom hlavou to, že by som vydal boombapove EP iba tak, lebo som mal na to chuť. Ale nad reedíciami som nerozmýšľal. Vinyl je niečo iné, rad by som pár veci z posledného albumu hodil na vinyl, myslím, že to fanúšikom dlžím.
Ta hudební proměna šla ruku v ruce i s proměnou osobnosti. Když se podívám na úvodní skladbu z nové desky s Tinou, naučil ses tedy i vládnout svým emocím a nechat je pod pokličkou? Není to ale občas na palici? Dokáže tě něco výrazně vykolejit, a jak tyto situace řešíš? Stačí pár nádechů a výdechů?
Práveže to mám naopak. Som otvorenejší ako kedykoľvek predtým. Rozdiel je možno v tom, že som sa s veľa vecami a emóciami vyrovnal a dosiahol som bod, kedy mám svoj život pod kontrolou ja a nie niekto, alebo niečo druhé. S emóciami a aj ich filtráciou som sa musel naučiť pracovať, inak to nejde. Dokáže ma vykoľajiť bársčo, ale rozdiel je v mojej percepcii a v tom, že ma síce niečo rozhodí, ale za chvíľu to predýcham a idem ďalej. Nebaví ma strácať čas so zbytočnými emóciami.
Co je tvou oázou klidu? Je to rodina a studio? Tvá drahá polovička tě vždy při tvé cestě plně podporovala. Jak to vnímá syn, který už se dostal do věku, kdy dokáže rozpoznat, čím se jeho otec živí? Bereš ho již pravidelně na koncerty a je na svého otce pyšný? Neprojevil už i on třeba choutky operovat za mikrofonem?
Áno. Je to rodina, štúdio a k tomu ešte pridám stage. To sú také moje 3 hlavné veci. Vieš čo, práveže mám pocit, že to intenzívnejšie vnímal ešte tak 3-4 roky dozadu, teraz už je to samozrejmosť. Od mala sa ho snažíme viesť tak, aby bol pokorný na tých správnych miestach, ale verím, že je na mňa pyšný. Koncertov už má za sebou dosť (smích), ale skôr dôjde pozrieť občas keď hrám niekde blízko domu. Zatiaľ je vo veku, že mu to, čo sa týka záujmov skáče hore dole, a mikrofón ho ešte nechytil. Ale nikdy nehovor nikdy.
Na sociálních sítích jsem si všiml, že z něj roste nová fotbalová hvězda. Za který tým získává herní zkušenosti, na jakém postu a jak se mu v tom daří? Cítíš, že by z něj mohl být nový Hamšík, Škrtel či Škriniar?
Pán. (smích) Aktuálne hráva za Malacky a pendluje medzi útočníkom a záložníkom. Je to prvý šport, ktorý ho úplne pohltil. Cítim jedine to, že mám radosť, že má niečo vo svojom živote čo miluje a pracuje na sebe. Kam až ďaleko ho vietor donesie si netrúfam odhadovať.
Tvá deska dostala název Porcelán. O čem ten název vypovídá? Poukazuje to na křehkost umělce a jeho úspěchu, který je v mnohých očích vnímán jako nadčlověk?
Porcelán sú pre mňa črepy z rôznych časových období, ktoré v mojich očiach tvoria porcelán. Je to album veľmi pestrý žánrovo, preto tie črepy, a prvý album, ktorý sa už nedá definovať ako čisto rapový, na ktorý som 100% hrdý. Ono to nie je zas úplne jednoduché (pokiaľ nie si ignorant) prekonať v hlave bariéry a vyjsť von zo škatuľky, v ktorej ťa ľudia mali celý čas zaradeného. Veľa ľudí osočuje, veľa spochybňuje, ale práve to mi pomohlo album dokončiť do takej verzie, v ktorej mi človek síce môže povedať, že to nie je jeho šálok kávy, ale nemôže, pokiaľ nie je hluchý, povedať, že to je shit.
Každý úspěch něco stojí a vždy je dobré, když máš kolem sebe lidi, kteří v tvém snu pomáhají. Je však něco, co jsi musel pro svou hudební kariéru položit na oltář jako oběť, čeho jsi později litoval?
Svoje zdravie. Moja cesta je trošku iná ako veľa chalanov, ja som sa do toho naplno pustil, až keď sa mi narodil syn. A celý čas som musel pozerať na rodinu. Dlho trvalo kým to začalo sypať a musel som robiť veľa iných veci a robôt, aby som uživil hudbu a mohol ju robiť ďalej. Boli roky kedy som spával fakt 3-4 hodiny denne. To si vyžiadalo svoju daň. Ale ak by som ti mal povedať, že to ľutujem, klamal by som. Viem prečo mi to prišlo do života. Viem čo ma to malo naučiť a som za to vďačný. Za všetko čo sa stalo, aj za to dobré, aj za to zlé. Formovalo ma to v toho človeka, ktorým som dnes.
Již na starších diskách jsi měl prozpěvovanou flow, nyní je již ale zpěv tvým plnohodnotným partnerem ve skladbách. Jsi v tomto směru samouk, anebo jsi využil rad některých lektorů, kteří ti pomohli vychytat mouchy?
Zatiaľ samouk. Ale je to pre mňa, povedzme, vyššia liga “flowu” alebo skills. Samozrejme za tie 3 roky, čo smerujem trošku inam, sa ten flow extrémne vyvinul, ale až pri prácach s melódiami som si uvedomil aké veľké rezervy mám a aký mám obmedzený prístup k tvorbe. Teraz je to z môjho pohľadu super, lebo môžem podľa potreby variovať flows, alebo stavať na melodike. A ja som chcel byt univerzálny. Vedieť spraviť vec do hocičoho.
I tak máš ale na nové desce celou řadu jmen, které se ve zpěvu cítí jako ryba ve vodě. Jednalo se spíše o zpestření celého tracklistu, anebo cítíš, že máš ve svém hlasovém rozsahu mantinely?
Tých ľudí som v skladbách cítil, ako napríklad Dana Kapitána v Nebo je tu. Neverím, že sú nejaké zasadne mantinely, aj spev je z veľkej časti o tréningu. Zatiaľ nespievam, ale nevylučujem, že keď budem dostatočne trénovať, dostanem sa aj k tomu. (smích) Baví ma robiť nove veci.
Výčet hostů zahrnuje známé tváře, které v posledních letech obohatily nejednu skladbu. Jsou ještě jména v československém hudebním průmyslu, která by pro tebe byla výzvou? Nezvažoval jsi někoho dalšího jako Desmod, kdo třeba nevyčnívá v aktuálním mainstreamu, ale u veřejnosti má velký zvuk?
Myslím, že Desmod bol takou výzvou, že po nej asi už mať nejaké obavy nebudem. Jednak to bol fakt diametrálne odlišný žáner a druhá vec je to, že chalani sú na Slovensku veľké legendy, ktoré vypredali štadióny. Koncertujú x rokov, stále plný kotol, odohrali všetko čo sa dá. Voči tomu je správne mať rešpekt. A čo sa týka budúcnosti, nerozmýšľam nad nikým. To ale neznamená, že sa niečo také nevyskytne.
Jaké je to být pánem svého času a nebýt zaměstnaný? Někteří to kvitují, jiní se rádi klasickou prací udržují v realitě. Čím by si Majself vydělával na chleba, kdyby mu už v hudbě nešla karta?
Ja to milujem! Nikdy by som to nemenil, ale musíš byť na to povaha. To, že nechodím do roboty, kde nemám šéfa, neznamená, že nemakám. Sú obdobia kedy 2x viac než “pracujúci” ľudia. To samozrejme verejnosť nevidí. Ale furt je to tak, že keď si postavím hlavu, tak nemusím nič. Len keby som to takto praktizoval stále, nikam to nedotiahnem. Keby nešla karta? (smích) Plán B nemám. Ale mám toľko kontaktov, a tým že som dlho riešil všetko sám, že by som sa nestratil. V marketingu, v eventoch, alebo v krypte, ktoré mi robilo radosť posledné týždne.
Ty sis během své kariéry prošel i myšlenkově temnějšími místy. Můžeš nám přiblížit ty stavy, které si prožíval? Bylo to někdy už za pět dvanáct, kdy si spatřil světlo na konci tunelu či jsi nepřestával věřit, že vše zlé se děje pro něco dobré?
Áno prešiel. A jediné čo ma zachránilo, bolo to, že vnútri som cítil, že ešte nie je koniec a mám ísť cez to. Ale bolo to frustrujúce, lebo som tomu dával vždy všetko a viac, napriek tomu to nebolo stále “ono.“ Ale spätne vidím, že to všetko bola iba skúška zhora, či to naozaj chcem. Dnes som naozaj šťastný a vďačný každý jeden deň, že som vydržal a robím to čo milujem.
Jak se stavíš k výzvám? Analyzuješ a promýšlíš, či by ti to nemohlo nějakým způsobem uškodit, anebo tě právě tyto aspekty ženou kupředu? A jak se vypořádáváš s obdobím, kdy se vše jeví jako mrtvý bod, klidná hladina bez poryvu větru? Nebojíš se, že jednou zakrníš a budeš už prostě jen tak žít?
No staviam sa impulzívne. Najprv výzvu intuitívne prijmem a potom rozmýšľam nad tým a analyzujem do najmenšieho detailu. Ale výzvy mám rad, chodia mi do života vždy pre niečo. Tie obdobia, keď všetko stojí, som sa naučil akceptovať. A učím sa nimi netrápiť. Pokiaľ bude vo mne horieť oheň, stále budem tvoriť. A keď niekedy začnem “iba” žiť, bude to v období, keď budem mať pocit, že som dal hudbe všetko, čo som v živote mal a dokázal.
Poslední roky ti vzrostla čísla a stal ses na Slovensku veřejně známou tváří. Sláva ale přináší i tu nevýhodu, že už nechodíš po městě jako jeden z mnoha. Dokázal jsi tuto roli přijmout s pokorou a zachováš si vždy úsměv ve tváři nebo je to někdy i obtěžující?
Áno. Tým, že som nikdy nejako extrémne rýchlo nevystrelil, ale každý jeden schod som si extrémne vydrel, pokora mi ostala. Nikdy nikoho neodmietnem keď chce fotku, lebo si dobre pamätám obdobie, keď ich nechcel nikto.
Tvé skladby hrají v rádiích, sledují tě tisíce lidí na sociálních sítích. Ještě před lety se to v rapovém žánru bralo jako zaprodanost a komerce. Vytratilo se již toto staré pravidlo a žánrové mantinely již nejsou tak citelné při vnímání posluchačů? Hip-hop na Slovensku je již neoddělitelnou součástí manistreamu. Cítíš to tak i ty, že být rapper už není dnes na škodu a neukazuje se na tebe prstem?
No ja mám hlavne pocit, že rap, aj čo sa týka fanúšikov, je na míle vzdialený tomu, ako som ho žil ja. Mám pocit že fans už nežijú zďaleka tak kultúrou, ale skôr sú fanúšikmi interpretov, ktorí robia rap. A tie mantinely sú už dávno preč. Dnes je doba, kedy to, že ťa nikto nerieši znamená skôr to, že si neúspešný. Nehovorím, že ja s tým súhlasím, ale tak to je. Ľudia pozerajú príliš na čísla, príliš prehodnocujú čísla, lajky a sociálne siete. Toto si poslednú dobu veľmi nejdem, ale je to asi tým, že práve toto, je nejaké merítko úspechu, alebo kvality. Škoda, x krutých interpretov tým trpí.
