Sdílej
Nechceme si fandit, ale troufáme si říci, že jsme byli první, kdo kdy udělal rozhovor s Kenny Roughem. Stalo se tak poté, co ještě jako teenager remixoval debut BPM a tehdejší titulek hlásal, že „na producentskou desku má ještě ňákej pátek čas“. Od té doby jsme si s dlouholetým členem seskupení TNKDLBL jenž má za sebou společné studiové projekty s Ryesem, Paulie Garandem či Matysem, povídali ještě několikrát, ale příprava zmíněného sólo alba byla nakonec potvrzena až o dvanáct let poté v interview, které před vámi leží právě teď. Máte-li čas, s mistrem zvuku, jehož beaty dokáží být rozličné jako na tabuli psané opakované věty potrestaného hříšníka Barta Simpsona, se podává přesně 14 otázek…
Bobby: Jestliže vydává tvůj kariérní parťák Paulie Garand ještě v první polovině letošního roku desku s Djem Wichem, máš pro rok 2020 připraven nějaký „sólo program“ i ty?
Kenny Rough: „Zatím jsem to ještě nikde veřejně nenapsal nebo neřekl, ale nejspíš je na čase to prozradit. Na konec roku 2020 mám v plánu vydat svou první sólovku. Zatím jsem teprve na startu, ale nějaký obrázek o tom, jak by to mělo vypadat a znít už mám. Už to vím nějakou dobu, že po tolika letech „ve hře“ přišel čas na producentské album.“
Která československá producentská kompilace je v tvých očích za ty dvě dekády vůbec nejlepší?
„Mám pocit, že jich tu vzniklo daleko míň, než by mohlo. I když se nerad upínám na nějakou větší minulost, tak pokud mám být objektivní a bavíme se o celkové historii czsk scény, bude to nejspíš „Time is Now“.
„Nejspíš bych se už zvukem nějaký pátek uživil, ale stále ještě mě víc baví být interpret a celý ten život kolem toho“
O tobě samotném už se píše a mluví 12 let. Jak velkým řemeslným vývojem si prošel od remixování „Slov“ v roce 2008 až po současnost?
„Letí to teda šíleně, ale od remixování „Slov“, kdy jsem se defakto učil samplovat a skládat bicí zvuk po zvuku, jsem se řemeslně dost ponořil do řešení zvuku jako takového. Vždycky jsem měl pocit, že dobře slyším a cítím, jak by rapová hudba měla znít. Postupem času a metodou pokus omyl jsem došel až do bodu, kdy o zvuku mám doma několik knih a pročtená nekonečna internetových fór a publikací. Na jednu stranu mi to dost přidává technický skills v rámci produkce a na druhou stranu samozřejmě ubírá na takový tý čistý kreativitě, kdy člověk neřeší frekvence, ale hraje jen na „pocit“.
Rozhovor z roku 2010: Pokora a úcta jsou jedny z vlastností, které nechci nikdy ztratit, tvrdí skromný Kenny Rough
O tom zvuku bys mi mohl něco říct. Jak vůbec došlo k tomu, že si míchal návrat velkých zvířat PSH a kolik času ti ve srovnání s čistým kreativním beatmakingem dotyčné akvitivy zaberou? Potřebuješ je k součástí interpretské obživy?
„Co se týká mixu posledního alba PSH, tak to přišlo takovou celkem přirozenou cestou. Jednoho dne mi zavolal Trafor, že řeší, kdo to bude míchat, maj nějaký nápady a chtěj ode mě udělat testovací track. Souhlasil jsem a do pár dnů jsme si plácli, že to budu míchat já. Poslední dobou mě to maličko přerostlo a míchám víc, než je pro primárně producenta zdrávo. Nicméně se to už snažím omezovat, abych měl čas na kreativitu a tvorbu beatů na svou sólovku. Nejspíš bych se už zvukem nějaký pátek uživil, ale stále ještě mě víc baví být interpret a celý ten život kolem toho.“
I se vším tím focením po koncertech, ponocováním a stovkách kilometrů na cestách do měst, ve kterých už jste byli desetkrát?
„Za ty roky se celý tenhle koloběh stal tak nějak součástí mýho života. Když je toho nějaký období víc, tak mám tendenci říkat, že už toho bylo dost, ale jakmile je delší období koncertů, cestování a ponocování, tak mi to začne dost chybět. Navíc jsme si za ty roky ve spoustě měst udělali kamarády, oblíbili kluby a našli cestu, jak spojovat práci se zábavou.“
Pokud jde o naťuklé sólo, jeden by tam čekal celý roster Ty Nikdy. Jak to cítíš ty – budeš chtít udělat krok dál a oslovit jiné spektrum, nebo musí být součástí toho všeho i sázka na jistotu a přítomnost vlastního týmu?
„Zatím bych asi dost spekuloval. Jsem na začátku celé práce a tohle se bude řešit až v další fázi. Mám celkem dost nápadů, koho bych na album rád pozval, ale je ještě dost brzy na to říkat jména.“
Chápu. Jinak když budu konkrétní – kdo z rapperů, s nimiž si v poslední dekádě dělal, je podle tebe největší perfekcionalista a kdo naopak ten, který to má takzvaně nejvíc na háku?
„Největší perfekcionista je, byl a bude Pavel Harant aka Paulie Garand aka Palo Granát aka Polygraf. Je to způsobený i tím, že jsem s ním nad produkcí a tvorbou strávil nejvíc času a oba jsme dost detailisti, takže jsme se kolikrát sekali na úplnejch maličkostech, který ale pak dělaj výsledek výsledkem. Kdo to má nejvíc na háku nedokážu říct. Asi jsem nějak úzce nedělal s nikým, kdo by to měl jakkoliv na háku, to bych do toho nejspíš nešel nebo by výsledek nespatřil světlo světa.“
S tebou zmíněným Pauliem si v posledních letech udělal tři řadové desky. Do které ti hudebně „kecal“ nejvíc?
„Nejspíš do první, tedy do „Mola“. Byla to naše první společná deska, takže si to muselo sednout a každou další deskou jsme byli víc a víc sehraní v rámci vkusu, stylu a muziky jako takové.“
„Matys je jeden z největších nových talentů scény posledních let. Cejtí muziku jako málokterý raper. Občas jsem fakt čuměl, s čím ke mně přišel a co jsme za velice krátkou dobu byli schopni nahrát. Dar od boha“
Jak velký rozdíl je při studiové práci mezi Garandem a Matysem, se kterým si udělal desku naposledy?
„Zásadní rozdíl je v tom, že Paulie už roky chodí natáčet k Ondrovi Žatkuliakovi do Rooftopu a ten mi pak posílá akapely rovnou na mix. U nahrávání můžu samozřejmě kdykoliv být a můžu do toho nějakým způsobem „kecat“. Tenhle způsob mi celkem vyhovuje, protože nemusím trávit hodiny nad mačkáním tlačítka „record“, ale pokud u nahrávání nejsem, tak mám malou možnost předat nápady při samotnym natáčení. S Matysem jsme celou desku natočili u mě doma, kde jsem si zařídil celkem fajn podmínky pro natáčení akapel. Obě varianty mi vyhovují. Každá má svoje pro a proti, ale nakonec jde vždy o finální výsledek, který nevypustím, dokud nejsem stoprocentně spokojený.“
O Matyse je nyní větší zájem než třeba rok dva zpět. Potkal jsi někdy silnějšího textaře, který by do toho dával tolik emocí a byl tak „hudební“?
„Za mě je Matys jeden z největších nových talentů scény posledních let. Cejtí muziku jako málokterý raper. Občas jsem fakt čuměl, s čím ke mně přišel a co jsme za velice krátkou dobu byli schopni nahrát. Dar od boha.“
Budeš chtít být na druhé studiové desce Boy Wondera? Pokud tedy na ni někdy dojde…
„Na Wonderově další dlouhohrajce bych samozřejmě chtěl být. Uvidíme, jestli si šBoy ode mě něco vybere nebo ne. Vlastně ani pořádně nevim, jak na tom aktuálně v rámci procesu tvorby je.“
„U Inphyho a DTonatea by mě potěšila větší aktivita a to hlavně proto, že jejich práci rád poslouchám. U Fattea bych občas ocenil větší otevřenost vůči novým vlivům a tím vůbec nemyslím to, aby dělal trendy sound“
Když mluvíš o tom, jestli si něco vybere nebo ne…Na nedávné TNKD kompilaci má beat hned 10 lidí, což je vzhledem na celkový počet členů šílené číslo. Necítíš se v tomto směru kapku nevyužit, že dnes už dokáže stlouct beat i většina rapperů a ty už nemáš tolik prostoru?
„Takhle to vůbec neberu. Je super, když rapeři umí udělat beat a zároveň je jedno, když to neumí. Alespoň u nás v labelu to funguje tak, že člověk dostane tolik prostoru, o kolik si svou prací řekne. Jsem hrozně rád, že jsme tu kompilaci dali dohromady a kdyby bylo jen na mě, tak podobný projekty vychází klidně častěji. Co se týká mého využití, tak i v tomhle projektu jsem se ujal komplet mixu a masteru, takže se určitě necítím jakkoliv nevyužit.“
Který rapper z vašeho kempu tě ohledně beatmakingu překvapil nejvíc?
„Tak o Paulieho a Idey skillu v beatmakingu vím už dlouho. U Geye taky vím, že v minulosti celkem dost produkoval, takže mě nejvíc asi překvapil právě Wonder a nejen tím, že se toho projektu vůbec účastnil, ale přímo i tou instrumentálkou.“
A když zmíním dlouholeté hráče DTonatea, Fattea nebo Inphyho, inspirovali tě někdy něčím oni? V čem vidíš jejich nejsilnější a nejslabší stránky?
„Jasně, že mě inspirovali. Každej jeden z nich je mistr svého oboru a od každého jsem se toho spoustu naučil. Co se týká analýzy jejich slabých a silných stránek, tak si nemyslím, že bych se měl pouštět do nějakých větších rozborů. Nicméně u Inphyho a DTonatea by mě potěšila větší aktivita a to hlavně proto, že jejich práci rád poslouchám. U Fattea bych občas ocenil větší otevřenost vůči novým vlivům a tím vůbec nemyslím to, aby dělal trendy sound. Každopádně všichni tři mají silnou stránku v tom, že jen málokdo se jim u nás může rovnat konkrétně v tom, co přesně dělaj za hudbu.“
