hledat

Tags:

TrashBoySony – Dasty (2021; Ty Nikdy)

Sdílej

Zlé jazyky by mohly vysílat negativní emoce, že rapové tváře z Liberce mají cestu lehce umetenou díky součástkám labelu Ty Nikdy. V minulosti bylo totiž zvyklostí, že Paulie Garand pár pomocných rukou nabídl, i když v některých případech se jednalo o výstřely do tmy bez hlubšího vklínění do podvědomí. Součástka někdejší partičky Sitcom ale dostala důvěru od samotného mocipána stáje a Idea tak poskytuje zázemí a prostor vydat jeho debut „Dasty“. Výsledkem je devět stop na dvanácti palcích a syrový zásah s valníkem humoru jak v Historkách z podsvětí z roku 94. Pokud se chceš naladit na vlnu signature, který bys nemusel v tuzemském rapu zaměnit, mohl bys TrashBoySonyho vyzkoušet, ale to bychom už předbíhali…

Možná není zatím takovým lídrem jako hlavní tahouni Pulp Fiction, ale charisma mu rozhodně nechybí. Pro fanoušky tuzemského rapu poměrně neznámé jméno, které se však neztratí nejen v rapu, ale i tvorbě bubnů šitých sobě samému na míru. Výsledek není pro běžného posluchače, který brázdí vody napříč žánry, možná líbivý, ale naopak náročnějším sluchovodům by mohla lahodit práce se slovy a myšlenkový tok, který se neohýbá na sílu, ale spíše reflektuje to, co se autorovi honí hlavou.

„Dasty“ vykazuje pouze devět stop, ale v konečném součtu to nevyvolá hlad ani nepřesytí. Vynalézavá slovní spojení, která někdo může rozklíčovat až při několikátém poslechu, jsou zde samozřejmostí, stejně jako dvoj významy a odkazy na filmy a známé či neznámé osobnosti. TrashBoySony rozhýbal skrze svůj debut kupu poznatků a vzpomínek na svět kolem sebe, ale zasadil je do ryze vlastní cesty. Je to temné, a přesto to dokáže ohnout vaše bránice, je to syrové a přesto to chutná jak dobře propečenej stejk. Jeho předností je síla na slovu a interpretaci, která mnohdy nepotřebuje ani údernou bicí linku v zádech.

Výběr hostů byl opatrný, ale ve výsledku nebyl na škodu. Nechybí Idea, velký obdivovatel samotého autora, který musel jeho debutový asfalt podpořit svou přítomností. Do celkové mozaiky zapadají i příspěvky Martina Matyse a Paulieho Garanda a překvapivý výsledek odvedl také Rook. TrashBoySony má ve svém portfoliu jiný dezert, než byl před lety ten penerský, ale rozhodně to neznamená, že by ztrácel na svém kreditu. Občas může někdo nabýt dojmu, že se jedná o generování náhodně poskládaných slov, názvů a jmen, ale není tomu tak.

Nechybí tradiční tematická klišé o rapu jako takovém, o ženách, nutnosti se vypsat a emočně vyčerpat, rozebírání vlastního života a chuti se posouvat. Neodvažuji si po jednom tracklistu vynášet soudy a závěry, zda TrashBoySony může být Pablo Picasso ve svých vlastních bubnech, ale jednoznačně dal najevo, že chce jít svou cestou. Osobitou, trnitou a předem danou jistotou, že nebude ohýbat masy. Pokud bude ale pilovat a brousit to, kde vykazuje svou sílu, a na co na svém debutu vsadil, mohl by si vypěstovat sice co do počtu skromnější, ale zato věrné posluchače. Škoda, že výsledku chybí něco natolik chytlavého, co by se do mozků zakouslo jako mozkožrout, avšak bez nutnosti se zalíbit. Nechybí tomu kvalita, ale postrádá to hit.

6,5/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1