hledat

Tags:

Sodoma Gomora – Resuerekce (2022; ZNK)

Sdílej

V českém rapovém rybníku už jsem zažil ledasco, ale pokud vám deska začíná vkusnou hulbou na hřbitově za účasti pořádných žilnatých údů, tak je hned jasné, odkud vítr vane. Týpek rozepínající si své kalhoty při komentování náhrobních kamenů pobaví i po několikátém poslechu, především pak s dotazem, zda ten Mengele nebyl náhodou pediatr. A to jsme teprve na startu celé té nekorektní srandy, která v běžném posluchači nabudí vlnu nevole. To by však nesměl být produkt cílený na Sodomagory, kteří si na tom ujíždějí. Možná jich není tolik jako uctívačů Ektora, Sheena a dalších aktuálních jmen, ale o to více jsou věrní již dlouhé roky. A já nepochybuju o tom, že je „Resuerekce“ nenechá v klínech ani špetku klidnými…

Sodoma Gomora se od svého vzniku nebojí jít za hranu a bez skrupulí servíruje srandu tak, jak jí je vlastní. Celý výsledek i tentokrát umocňuje skvěle graficky situovaný cover, který by ty dva žilnaté kamarády neměl problém přesunout ze zadní strany na titulní, pokud by to nepohoršovalo digitální distribuci. Ono někdy se drobným ústupkům nevyhnete, ale i tak si nevybavuji, že by někdo šel vytyčeným morálním hranicím tak nekompromisně naproti s cílem rozrazit je špičkou údu a na těch troskách ještě dlouhé týdny hodovat.

Řezník, DeSade a Ill Rick si zvolili diametrálně odlišnou cestu od běžného proudu a vystavěli na ní slušnou fanbase. Ohlasy linoucí se ze zahraničí signalizují, že přerostli do kolosu, který již dávno není jen pouhou tuzemskou hororcorovou značkou. Množství zahraničních spoluprací se zásadními jmény je jen špičkou na vrcholku ledovce. Vlastní filozofie ražená bez ústupků jim je vlastní, a tak se postupem času i v tuzemských vodách stali uznávaným týmem, na který se už zase až tak nekouká mezi prsty. Samozřejmě, že běžný konzument rádiové kultury je cítí stále pohoršen, ale už tu nemáme tak otevřené zbrojení či lynčování a společnost začala různé umělecké směry více akceptovat, byť jí jsou stále proti srsti. A tak jsme se dočkali i momentu, kdy si Řezník dokráčel pro Zlatého slavíka a místo pokusu o splynutí s kulturním davem ještě veřejně přilil do ohně. Opět to prošlo, i když zastánci Moniky Bagárové byli několik týdnů zvednutí ze židlí.

Sodoma Gomora na „Resuerekci“ pokračuje v zaběhlých kolejích a oproti „Multikillu“ se možná vrací více od tvrdých basů k podstatě, kterou definovala „Éra Déra“. Šestiletá studiová přestávka byla proložena sólovými ambicemi, ale víkend co víkend fungovali spolu koncertně, což umocnilo tu vzájemnou synergii na novém releasu. Opět nenechají suchou nitku na nikom, nebojí se skloňovat konkrétní jména a vyjádřit nesouhlas tam, kde je to prostě sere. Témat je nespočet, některá se možná na první pohled opakují, ale i tak sou stále aktuální. Nechybí ani dávka abstrakce a černého humoru vloženého tak, aby se nejednalo jen o snůšku vulgarit a kopanců kolem sebe. Výsledek se zdá být opodstatněný a přirozeně se deroucí z mysli autorů.

Ruku v ruce s tajemstvím úspěchu jdou i beaty, které nabízí pestrou různorodost, ale zároveň i jistý druh sjednocení. Vsadilo se převážně na vyzkoušené tváře a i u nich je znát progres. Místy možná může posluchač nabýt dojmu, že ten rap už přechází do tvrdšího rockového hávu, ale hororcore nemá mantinely a ty kytary rozhodně nejsou na škodu. Ve své podstatě měl k nim vždycky blízko Národ knedlíkářů a rockerů by měl být naopak v rauši. A pokud jde o názor na aktuální hudební kvalitu, výstižně to reflektuje „Co muzikant, to buzerant“.

Na startu prosince budou Pardubice čelit nájezdu Sodomy Gomory. Chceš být u toho gratis?

Výběr hostů zahrnuje tuzemské značky nejen ze stáje ZNK, ale i fungují zahraniční jména. Jasný důkaz o tom, že Sodoma Gomora má za hranicemi kredit a nebojí se to dát českému publiku na obdiv. Přizvaných hostů není tolik anebo jsou vtěsnáni do jistých momentů hromadně, že tu nejsou rušivým elementem, ale spíše tím fungujícím zpestřením. Jazyková pestrost možná způsobuje jisté bariéry, ale krásně demonstruje, že hororcore komunita může v dnešní době ještě v klidu hovořit o jisté scéně a soudržnosti v ní.

U každého dalšího releasu ze stáje ZNK si pokládám stále tu stejnou otázku, zda mě dokážou ještě tyto součástky něčím překvapit a ono se to daří. O silné momenty tu není nouze a větřím, že věci jako „Čert a Mikuláš“ nebo „Chodím s bábou“ získají státu dlouhověkosti. Samozřejmě, že se sem tam objeví poněkud klišé rým či slovní obrat, ale nelze celou tu minutáž šlapat na krk inovacím a revolučním momentům. Sám jsem se nesčetněkrát načapal, jak se směju a bavím. Sodoma Gomora mi poslala do uší desku, která staví na zkušenostech získaných z let minulých, ale neopomenula přihodit i něco navíc. Asi je diskutabilní se přít, zda laťka byla posunuta zase o něco výš, ale rozhodně potvrdila roli vlajkové lodi tuzemského horrorcoru a možná, že fakt jo….tak nějak docházím k závěru, že album „Resurekce“ bylo stvořeno se zvrácenou láskou a zápalem. A tak to má v tomto subžánru být.

9/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1