hledat

Tags:

Prago Union – Made in Strašnice (2021; Strojovna/Warner Music CZ)

Sdílej

Strojovna Gravitačního Pohonu, tj. to bájné místo, kde vznikají hity, ale působí i jako tvůrčí kout. Každý kreativní člověk potřebuje svou pracovnu, tajemnou komnatu, kde nalezne klid a čas pro zpracování myšlenkového toku. V rukách držím novou placku Prago Union, a tak nějak si říkám, kde se vzal ten pocit lehkosti, klidu a smíru se vším. To se člověk jen tak náhodou ráno neprobudí a neřekne si „dneska prostě takhle“, tady hraje svou roli věk a s ním přibývající zkušenosti, srovnání sám se sebou a přenesení pohody z osobního života. Rap je totiž často taková stolní hra plná figurek s těmi největšími egy a smyšlenými alter podobami, ale i mezi řádky se dá mnohdy vyčíst pravda, v jakém rozpoložení se autor nachází.

Je lepší nasát vibe a ponořit se po uši ve zvukovém obsahu. Strčit do rybníku jen dva prsty může přinést defekt v hodnocení, což se ostatně stává dnes poměrně často. I proto raději volím cestu opětovné rotace disku v přehrávači, než se rozhodnu vynášet závěry, ale v tomto případě my na mysl přišel jeden již po pouhém jediném poslechu, aniž bych měl obavy, že je uspěchaný. „Made in Strašnice“ ve mně vyvolává pocitový návrat k „HDP“ a „Dezorientu“, ačkoliv zmíněné produkty jsou již léty prověřeny, zatímco jejich mladší bráška se teprve vydává na cestu.

Sázka na formu, která neubírá ze svých verbálních nároků, ale zároveň si snáz klestí cestu ke koncovému zákazníkovi, je něco, co jsem u posledních desek Prago lehce postrádal. Profesorská skladba a často urputně ukrývané pointy v mezipatrech nahradil veselejší a přirozenější přístup, lidskou stránku věci a možná ve finále i poukázalo na fakt, že se Kato v roce 2021 zajímavé tvůrčí kondici. Jestli se poslední roky spekulovalo, zda tahle značka již nepatří do starého železa, tak se zlé jazyky dočkaly jasné a zřetelné odpovědi.

Otec, který přes víkendy žije bohémský život umělce, ale vždy se rád vrací k rodinnému krbu. Ze studia se s čerstvým matrem vrátil poměrně rychle, než jsme u něj zvyklí, ale to znovu potvrzuje tu tvůrčí pohodu a klid. Rodina jej nabíjí, což se odráží i ve studiové aktivitě a především pak ve výsledcích. A nenech se mýlit, že by tenhle lehce přes čtyřicítku starý veterán, sežral všechno moudro a tvářil se jak majestátný hippies. Katovi naopak sluší promyšlené battle bars, ve kterých se ale netváří jak Clint Eastwood před posledním výstřelem. Úsměv od ucha k uchu by ti měl napovědět, že jestli je tu něco vtipné, tak jen barvité popsání toho, co vtipné vlastně ani tak moc není. I proto dostaneš na této desce ujištění, že pro prázdné desky a “pecky” tu není prostor. Stále vítězí obsah, ale samozřejmě za přítomnosti formy. A je jedno, jestli děláš rap o rapu nebo třeba o policejní kontrole či bizarnímu boji mocnosti proti mocnosti.

Tradiční tučný tracklist určitě zpříjemní i jiné hlasy, kterým se tentokrát dostal prostor. Z přizvaných určitě nezůstal nikdo vysloveně pozadu, jen jsem možná v případě Hackera čekal větší tah na branku. Postupem času stále více vnímám tu symbiózu mezi texty a hudebními podklady a cítím se příjemně v měnícím se nádechu témat a pocitů. Temnější části střídají veselejší, sranda se mění ve vážnější téma, ale i tak se opět dokáže na konci zasmát. Kato je jak Mirek Dušín, který vás místo Stínadly provede Strašnicemi a se schopností generovat poutavé příběhy vás přiková k reproduktoru. Možná to není taková zásobárna klasik jako v časech „HDP“ či „Dezorient Expres“, ale zase tak pozadu s aktuální kondicí není.

8/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1