hledat

Tags:

Marpo: Textově už nejsem asi tak nasranej a zapšklej. Stále ale mluvím o svým životě a co se děje kolem mě

Sdílej

Každé jeho připomenutí veřejnosti vzbuzuje emoce. Už jako mladý s deskou „Původ umění“ zářil v okolí nebývalou energií a i přes některé vzestupy a pády lze obdivovat jeho chuť mety nedosažitelné dosahovat a laťku posouvat. Pamatuju křest desky „R!OT“ v Lucerna Music Baru, ale i další milníky v podobě koncertních hal či alb, která se dočkala sympatických reakcí. Poslední roky si ale Marpo osedlal hřebce jménem country a ve spojení s dříve nabytými zkušenostmi generuje hudbu, které člověk musí přijít na chuť. Proč ale ne, když rukopis je nezaměnitelný a stále to vykazuje momenty, které se vryjí do paměti. Nová deska „Cowboys & Dreamers“ boří hranice žánrů a plní sny autora o tom, jak by jeho hudba měla vypadat. Nejen o tom se točí čerstvé interview s někdejší součástkou Charakter crew, bývalým bubeníkem Chinasek či hnacím motorem úspěšného uskupení TroubleGang.

Devětatřicet let na krku, deváté studiové album. Jaké je tajemství úspěchu tvé hudební dlouhověkosti? Kdo jiný by mohl přeci poukazovat na celou řadu úskalí a překážek, kterým jsi musel čelit…

Tak hodně to bude tím, že hudba je moje passion, moje třetí dítě, můj život. Hodně má zároveň na to vliv, že prostě nejsem jen rapper, co stoji na místě. Jsem muzikant a vyvíjím se, hudebně, lyricky. Problémů bylo hodně, momenty, kdy člověk praští do stolu a řekne: Končím, seru na to. Ale ve finále vždycky dojde do bodu, že zjistí, že bez toho být nemůže.

Malé cíle ti nikdy neříkaly pane, vždy ses snažil posouvat laťku vysoko. V úvodu nové desky ale v textu zazní „pořád myslím vysoko až na Eden“ což se dá vyložit dvěma způsoby. Živíš ambice, že se covidem zaříznutý mejdan podaří uskutečnit anebo by se mohl největší tuzemský stadion stát tvým kryptonitem?

Já doufám, že ne. Ale nikdy nevíš, kdy to přijde. Teď vím, že na Eden nemáme. Na rovinu. Ale cejtím, že s novou deskou se to někam sune, něco připravuju novýho, a tam vím, že to má ambice na stadiónový tour!

Byly chvíle, kdy jsi byl vnímán v očích rapové komunity jako vyvrhel i hrdina, to samé se dá možná říct potom i o mainstreamových posluchačích, kteří nemusí přijít na chuť tvému hudebnímu vývoji. Proč zrovna to přirovnání k herci Joe Pescimu? Přijde ti také jistým způsobem přehlížený a nedoceněný? Třeba role ve Smrtonosné zbrani či Sám doma jsou přeci kultovní.

To byla spíš metafora, že i když mam už celkem velký jméno, tak v tý velikosti, když vyjedu kamkoliv za hranice, tak stále Joe Pesci. Tím vzrůstem. (smích)

Nelze si nevšimnout, že ve svých skladbách oslavuješ svou generaci jako tu, která vykazuje vnitřní sílu. O tohle téma se otíráš na desce předešlé i té aktuální Co chybí těm před i po? Najdeš naopak i něco, co těm ostatním závidíš?

Jednu věc a hodně. Ale v dobrým. A to je, to poprvé. První album v ruce, první vydaný album, první vyprodanej klub, první vyprodaná… já nevím Roxy, Fórum nebo O2. To poprvý je vždycky nejvíc. Dodneška vzpomínám na Lucerna Music Bar a R!OT tour, to bylo nejvíc.

Z emotivní atmosféry bažin okolo Louisiany a Mississippi ses přesunul do Nashvillu. Rap zůstal, country také, mohou posluchači vypozorovat nějakou změnu, která by tyto adresy a následně i tvé ovlivnění reflektovala?

Rozhodně hudební složka. Tam se dějou velký věci. Máme tam harmoniky, pedal steel, banjo nebo housle. Všecko nahraný od špičkovejch muzikantů Live Band Jamieho Johnsna. Textově už nejsem asi tak nasranej a zapšklej? Dalo by se říct. Stále mluvím o svým životě, a o tom, co vidím nebo se děje kolem mě.

Už kdysi dávno jsi udržoval přátelské vztahy s Floridou a rád se tam vracel. Nahráváš tam i nové věci, aby si dokázal nasát vibe tamního prostředí. Živil jsi někdy v hlavě i možnost, že by ses přesunul za velkou louži trvale?

Jéžišmarjá, každej rok. Ale bohužel to teď nejde. Děti ve školách, maj tu kamarády atd. Tak teď to je úplně mimo. Ale až odrostou, tak se stěhuju na Floridu. To je takovej můj finál bucket list. Miluju vedro a horký počasí. Takže určitě ano!

Tvůj otec by asi kvitoval, jakým směrem se tvá kariéra ubírá. Nebylo žádným tajemstvím, že rap mu příliš nelahodil. Proč ale to country? Je to láska k tomu americkému prostředí, která se prolíná potom i do hudby?

Je to tak. Jezdím do US pravidelně od 18ti. Jezdím hodně do jižanskejch států, kde hraje country v každým baru, hospodě z každýho pick upu. Ze začátku sem to nevnímal, pak tě chytne pár věcí a nakonec tomu propadneš úplně.

On je také rozdíl mezi českým a americkým country, takové to české kotlíkářství versus americké prérie… „Rád bych navázal na generaci Pavla Bobka a Roberta Křesťana a vrátil do Čech country muziku,” nechal ses nedávno slyšet. Dá se však vůbec uspět u staršího country publika s hudbou, která stále vykazuje prvky rapu? Nebo už i u nás se ta hranice mezi žánry postupem času smazala?

Věřím že jo, protože za mnou choděj mladý i starý, ale jakože lidi 50-60 let, že ta deska je super. Dělá mi to radost. Samozřejmě rozdíl mezi CZ a US country je velkej. Oni maj tu americkou kulturu, kovbojskou, Blue Collar People. Tady je to jedem se vožrat na vodu a uděláme buřty. Ale vím, že jde lidem ukázat, že to jde dělat i jinak!

Pro zvuk i inspiraci si jezdíš do zahraničí, přestože už i evropská studia umí nabídnout kvalitu. Dá se bez nadsázky říct, že se nejedná o levnou záležitost. Sedíš doma někdy nad kalkulacemi výdajů a přemýšlíš, že by se dalo někde škrtat? Nebo to vnímáš jako nefér krok k fanouškům, který by sis i ty sám nemohl pak odpustit?

Jak rád bych škrtal. Ale je to těžký, protože nechci věci typu…Hele dobrej mix stojí 350tisíc anebo to udělá Pepa Hufnágl, nebude to moc hrát, ale za padíka to udělá. Já to mam tak. Ta muzika tady po mě zůstane a chci, aby byla dotáhnutá do dokonalosti. Aspoň v mejch očích. Vem si, že platíš letenky, ubytko drahý, auto, stravování, studio, muzikanti, mix, master, cover fotky, videa… je to prostě šílený. Album Backwoods Bred se blížilo ke dvěma milionům. Chtěl jsem točit v Louisianě. Ale do US se nemohlo, byl covid. Tak já a 3 další jsme museli bejt 14 dní v Mexiku, 14 dní mimo Shengen, než můžou vstoupit do US. Btw jen covid testy vyšly na 40k tenkrát. Btw what a fuckin robbery.

Spolupráce s tamními tvářemi se jeví jako samozřejmost. Jednalo se o přirozené spojení sil? V Čechách můžeme registrovat jména, která se těší respektu v zahraničí. Získal sis ho za velkou louží i ty nebo tě berou jako cizince, co si přišel pro svůj turistický sen?

Tak jasně že jsem cizinec. Ale zcenili, co děláme, že jsme tam a dveře se otevíraj pak sami, což je super. Ale já už nějaký ty kořeny hudební v US mám. Sleduje mě Jellyroll, Struggle, Demun Jones, Cowboy Killer.. registrujou, že to tady dělám a dělám dobře.

Opět nechybí i odkazy na tvou rodinu, pozdrav dětem, konkrétně pak synovi. Věcem, kterým by se měl podle textu vyhýbat, jsou obecné otřepané fráze, nebo poučení, kterým sis musel projít i ty sám?

Hodně osobní zkušenosti a i taková klasika. Otřepaný fráze vznikaj z důvodu, že to je takový klišé, který ale zažíváme všichni.

Navenek tvrďák, v srdci křehkej. Platí to i u tebe?  Dá se říct, že touto deskou víc ukazuješ to pravé já, které sis dlouhé roky chránil před veřejností a možná i sebou samotným?

Já nepouštím lidi do svýho soukromí. Pamatuju si, jak mi kdysi Ektor řekl: Ty vole, ty máš jeden výraz a nikdo vo tobě nic neví. A that´s the point! V rapu víš o všech všechno. Já chci, aby za mě mluvila muzika. Ne kauzy, ne roztomilý fotky dětí atd.

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1