Doporučené
Dá se implementovat něco cizokrajného do našeho prostředí, aniž by to nevypadalo exoticky? Téma kovbojů je spíše doménou za velkou louží, u nás si pod honákem krav představím tak maximálně Jaromíra Hanzlíka z filmu „Léto s kovbojem“. Zatímco tamní prostředí divokého západu se zdá být nevyčerpatelným zdrojem inspirace a nápadů, tuzemské kotlíkářství nabízí v mnohém opékání buřtů nebo fazolového guláše v rendlíku, svobodné myšlení v divoké přírodě pouze ve víkendovém tempíčku… ale, život mě vlastně naučil, abych nikdy neříkal nikdy a každému nápadu neupřel právo na kyslík. A pak tu stojí Marpo, jenž opět potvrdil, že se nebojí vydat svou cestou… nápaditou, ojedinělou, možná až provokativní. Exotickou? Svým způsobem rozhodně, ale ono to funguje, pokud jsi vyrůstal na filmech na motivy knih Karla Maye, vykazuješ slabost pro tvorbu legendárního režiséra Sergia Leonea a nebojíš se to protkat rapovými prvky s bohatými zkušenostmi autora.
Nemusíš stát zrovna v pravé poledne na hlavní ulici dřevěného městečka pozorován stovkou párů očí tváří v tvář králi zdejších salonů, přesto v hudebním průmyslu se to bez ostrých loktů neobejde. Neustále se musíš za něčím hnát a v téhle hře ti nepomohou ostruhy, kterými popoženeš svého oře. Každý pád tě postaví na nohy a učiní silnějšího a stabilnějšího vůči vnějším vlivům. A v konečném součtu vlastně záleží vždy na tobě, jaké mantinely a vize si vytyčíš. A také, zda tě naplňuje se zavděčit davu nebo potřebuješ v hudbě uspokojit především sebe samotného.
„Cowboys & Dreamers“ pokračuje ve stopách předešlých releasů Marpa. Opět nemohu říct ani popel na zvukovou stránku desky, neboť ta práce v zahraničí a souhra s nástroji tomu dává jiný rozměr. Vlastně mi nevadí ani ty prvky country, neboť to není poprvé, co sem o ně zavadil ve spojení s rapem. Ony ty harmoniky a kytary jsou chvílemi celkem libozvučné a nerozptyluje mě to jako dřívější rockovější háv, kde dával v nemluvených pasážích prostor hudebníkům protáhnout své nástroje.
Hostů není mnoho a tuzemská i zahraniční účast funguje jako vhodné zpestření. Je to příjemné, když slyšíš po boku českého interpreta někoho cizokrajného a nezní to jak slepenec dvou nesourodých těles. Barva hlasu Marpa k hudebním podkladům ladí, a vlastně bych se i nedivil, kdyby se mezi dříve ryzími fanoušky country objevili tací, kteří by našli zalíbení i v rapu právě kvůli němu. Vše ale s mírou samozřejmě. Ono se to na všech adresách nesetká s pochopením a tím, že se jedná o jakéhosi křížence, bude těch zlých jazyků vždy kolem dosti.
Obsahová stránka taktéž není typicky rapová, přesto vykazuje témata, která Marpovi nebyla cizí i v ranější fázi kariéry. Samozřejmě svou roli sehrálo nahrávání za velkou louží, odloučení a nasání tamní atmosféry, ale stále tu máme prvky, na které Marpo nedal dopustit daleko dříve. Je to chuť se posouvat jako člověk, ale i jako hudebník a ctít životní závazky, aniž by je vnímal jako břemena. Některé ty momenty, ve kterých se Ota zaobírá svou rodinou a potomky možná zní jako klišé fráze, ale ono to textově i melodicky zapadá do sebe. Přeci jen před čtyřicítkou už neřeší myšlenkové pochody jako v dobách Charakter crew.
„Cowboys & Dreamers“ je vcelku povedenou záležitostí, která není nikterak složitá, a přesto si vyžádala slušnou dávku hodin na svou realizaci. Texty jsou uchopitelné prakticky každým posluchačem a rozhodně to výsledek nedehonestuje, že by byl primitivní. Spíš bych to kouzlo viděl v té přímočarosti a přirozenosti, ve které se někdo může i najít a nemusí složitě číst mezi řádky. Hudebně jsem s hybridem country a rapu vesměs ok, u poslechu jsem ani nepřemýšlel, zda tento kovbojský háv mohu klukovi z Prahy uvěřit a nakonec jsem usoudil, proč ne. Bude zajímavé sledovat, jak to bude dál rozvíjet, neboť již avizoval nějaký větší projekt. Čistě country záležitost mimo rapové vody si moc představit neumím a autorovi bych poradil, aby s nimi ještě tak deset patnáct let počkal. Pokud má ale country pomoci rapu, aby pronikl více mezi běžné posluchače, kteří na něj přestanou koukat skrze prsty, tak jsem jedině pro. Jednalo by se o oboustrannou žánrovou výpomoc. A rap přeci jen už dávno není jen žánr pro náctileté a i interpreti stárnou stejně jako posluchači.
8/10