Severní Morava o sobě dává v poslední době hojně vědět nejen díky Khomatorovi a členům stáje AK. Pavel Baar, který možná utkvěl v paměti posluchačstva po kompilaci Mike Trafika H.P.T.N ve skladbě „Pervitin, herák“, avizuje svůj dlouhohrající debut, který by mohl světlo…
Ne vždy se vám stane, že po poslechu desky máte na jazyku tolik otázek a v mysli tolik otazníků. Některá alba jsou přímočará, mají jasné poselství a jsou zaměřená na určitou sortu posluchačů. Proč však někdy není tato cesta tak jasná jako obvykle? V čem tkví ten problém, který mě lehce bije do očí a nutí více přemýšlet při poslechu nebo už si neumím desku pustit jen tak jako kulisu a pohodlně vypnout mysl? Vrbik v posledních týdnech mezi slovenské publikum lifruje svou dlouhohrajku „Pod Krídlami Leva“, která ve mně hned několik rozporuplných pocitů vyvolává.
České Budějovice nejsou jen městem piva, ale i zajímavé rapové základny, která se zde již přes deset let vyvíjí. Dlouhé hodiny by o tom mohl povídat například Regie, kterého posluchači jistě registrují z formací Zeměvzduch, MVP či loňského projektu ESF. Nyní však dostal po letech i sólové ambice, které v těchto dnech odpaluje do široké veřejnosti prvním singlem s názvem „Hlas barev“.
Timon není pro české publikum neznámou tváří, neboť v dřívější době například spolumoderoval pražskou akci Freestyle Mondays se svým parťákem Vojtaanem. Přestože není jeho aktivita akční jako u některých hráčů, kteří chrlí každodenně hodiny nového materiálu, sem tam se vytasí se skladbou, kterou poukazuje na své sólové ambice, jež však rozhodně nehodlá uspěchat.
Když jsem do rukou dostal desku, kterou se hodlám v následujících řádcích lehce zabývat, v prvním momentu mě podle pohledu na cover napadlo, zda je skutečně směřována ke mně. Při seznámení s ochranným pouzdrem hudební stopáže jsem byl přesvědčen, že by se mohlo jednat o kronikářskou verzi táborových vlastenců, kteří si v lese za Prahou hrajou na divoký západ. Přestože obsah zneužívá satiricky český jazyk poněkud netradičně, Bambini di Praga není sborem zneužitých adolescentů, které si autoři vzali na paškál. Ani se nejedná o imitaci poslední desky skupiny Kabát, přestože v některých místech na mě tahle dlouhohrajka nepůsobí dojmem vlastního rukopisu, ale ledabylého parodování vlastní parodie.
Dalších dvanáct měsíců je opět za námi a je slušností se ohlédnout i za alby uplynulého roku u našich slovenských bratrů. Nelze tvrdit, že se u nich vůbec nic nedělo, přestože se lze domnívat, že rok předtím byl o něco silnějším. Několik silných alb má potenciál zaujmout i po pár měsících od vydání a záleží jen na publiku, zda náklonnost setrvá i nadéle. Samozřejmě, že se do tohoto žebříčku nevešlo absolutně vše, proto můžeme v úvodním odstavci jmenovat ještě desky od Plexa, Zlokotu či HAHA Crew.
Na východě Slovenska již několik let působí formace Stanica Projekt, jejichž nejaktivnějším členem je Fako. První koketování s rapem okusil již v roce 2000 ve skupině Čierna éra. Sólové ambice tohoto rappera byly znázorněny již deskou „Rukopis“, nyní však vytahuje z rukávu svůj další trumf, kterým je „Labyrint 14“. Album, které nemá posluchače upoutat trendovostí a zvučnou flow, nýbrž obsahem, na který v textech klade důraz. O čem je jeho nová dlouhohrajka a jaké jsou jeho životní hodnoty?
Ne každý rozhovor na vás budí dojem poslepované zpovědi interpreta, který si tedy udělal trochu času, aby jako nucené zlo poskytl pár svých myšlenek pro Bbarak.cz. Srazit se s plzeňskou formací Kenas a N8 působí spíše přátelskou schůzkou, ve které jsou si všichni rovni a vede se normální konverzace u láhve Birellu. Kluci na vás nesypou kupu ušlechtilých frází, ale běžně vedou usměvavý nadhled, jak je jim vlastní. N8 v posledních dnech vypustil do éteru svou novou desku „Rainman“ a Kenas nebyl opodál a pár odpovědí na mé záludné postřehy taktéž přidal.