Austy

Stále je to snem nejednoho mladého chlapce stát se ze dne na den veleslavným rapperem, který má choutky stejně jako ve skladbě Jižních Pionýrů na „Sex, prachy, auta a rap“. Tato teorie o vlastním potenciálu se rozplývá většinou již u prvního pokusu napsat text, který by nepostrádal logiku, ale zároveň měl důvtip a osobitost. Neboť psát již stokrát řečené zvládne i negramotný, o to více se takovýto stav mysli vložený na papír pak cení. Dnešní rap už není v Čechách jako před čtrnácti lety, kdy se kladl především důraz na texty, nikoliv podání, a tak máme mezi prvoligovými hráči mnoho jedinců, kteří mají problém vymyslet smysluplnou větu. Nelze však házet všechny do jednoho pytle, a proto se podívejme i na na ty, kteří nás svou hudbu dokážou pobavit, ale zároveň i zamyslet se. Vítejte v zemi jinotajů, ve které přežijí jen duchapřítomní.

Ještě před rokem jsem slyšel to naříkání českých konzumentů tuzemského rapu, jak je téměř nemožné sledovat stage, na které se prohání vypálené jihlavské štýlo s názvem Pio Squad. Jižní banda se držela v ústraní a vystupovala zřídka kdy, jenže tento rok v rámci své vize pomoci dětem tam, kde je to nejvíce potřeba, oprášila mikrofony a opět baví davy fans. A nyní se řítí i do matičky stověžaté.

Když si loni tento polský maník jménem Miuosh střihl na hlavním pódiu HipHop Kempu svou show s Kato Bandem, nejednalo se o kolabo s Adamem Svatošem s třiceti nástroji v rukách, nýbrž o hudební uskupení z Katowic. Možná vás napadne, koho nám to zase ta redakce servíruje na podnose, nicméně mimo účast na našem největším hip-hopovém svátku je Miuosh držitelem jednoho ze šesti platinových LP v historii polského rapu, a to konkrétně za desku „Prosto przed siebe“. I letos pro nás připravil svou dlouhohrajku.

Ještě živě si pamatuji, jak mnou proběhlo mrazení, když se tenkrát ke mně dostal DVD záznam z koncertu v Marseille z 2006. Tehdy celý spolek „Psy 4 de la rime“ poukazoval na svou sílu nejen na stagi, ale i v paměti fans, kteří chorálem doprovázeli celý koncert. Již tehdy však v tom hloučku interpretů dominoval král francouzské scény, který však pomalu upadal v zapomnění. Soprano má venku nové album. Má šanci opět vládnout?

Upřímně se přiznám, že přestože jeho jméno u našich severních sousedů registruji už hezkých pár let, k jeho tvorbě jsem přičichl hlavně až loňského roku v Hradci Králové. Tehdy Paluch a Kali vydali společné album, které bylo libozvučné nejen z mého přehrávače, o čemž jsem se přesvědčil i v hangáru. Za chladné noci v silných úderech basů jsem si opět utvrdil, jak moc je polská scéna silná a že jest třeba i tohoto interpreta vnímat podstatněji.