Další zhodnocení alba přede mnou a popravdě jsem dlouho přemýšlel, jak ho vůbec začít. Mohl bych tu zabalit pointu do nějakého hávu, který by čtenář pochopil opět až po desátém přečtení, ale to není můj záměr. Pojďme si nalít vína přímo do číše a představit si novou desku Vladise, která je v jeho tvorbě zcela jistě revoluční, přesto jako pokračování s označením druhého dílu možná trochu svázána řetězy.
Termín je to, co děsí ze spaní asi nejednoho fanouška českého rapu. Interpreti jsou nad věcí a již si zvykli slibovat data vydání svých releasů, ale posluchač to čekání abnormálně nesnáší. Bordel se zjevil na scéně náhle již před dvěma lety a měl v plánu dlouhohrající materiál vypustit co nevidět, ale i jemu se to protáhlo a debut si odbude až nyní.
Vidím před sebou cover nového tuzemského díla a z popelnice opravdu nevyčnívá bordel, jak se celý projekt pojmenoval. Staří vlci opět vyjou na měsíc s live bandem v zádech. Práce trvala déle, než by si jeden fanoušek přál, ale výsledek stojí za to. Žádné tuctové cédko, ale rovnou vinyl. A protože tahle parta kope za společnou věc jako skutečný tým, rozhovor pojala jako jeden člověk, který mi vyslal i odpovědi na mé zvídavé dotazy.
Nekřižuji mapu starého kontinetu s ruksakem a diktafonem, proto každý zahraniční rozhovor s interprety z Evropy realizovaný „face to face“ přináší blažený pocit nejen čtenářům, ale i mně samotnému. Je to tím, že se sobecky zaměřím na to, co mi je blízké mému uchu a nabídku to i vám, ať si k tomu cestu naleznete nebo ne. Kaliber 44 je polský pojem, který dokázal rozkývat mou hlavu již v době, kdy se má první občanka leskla jako zlatá cihlička. A je nutné podotknout, že i jejich tvorba byla ryzí a jazyková bariéra tehdy nebyl vůbec problém. Po šestnácti letech jsem byl nadšenej, když Joka a Abradab vypustili do světa další společnou desku. Vidět jejich show na kempu a následně je moci vyzpovídat pak hodnotím jako obrovskou zkušenost a informační obohacení.
Je pár dní potom, na co se mnozí těšili celý rok. Patnáctka je za námi a festival s atmosférou má již svůj občanský průkaz. Byly to čtyři dny plné hudby, přátel a zajímavých zážitků, které v některých případech není možná ani slušné publikovat, ale spokojenost je. Zapomeňme na počty přenosných hajzlů nebo fronty na pivo. Pořadatelé pro nás připravili něco, o čem si zase dvanáct měsíců budeme povídat, než nás strhne lavina natěšení z dalšího ročníku.
Stěžujete si, že rap v našich končinách není reálný a nikomu nic nevěříte? Stačí se přesunout pár kilometrů směrem na západ, kde síly spojily dvě aktuální německé persóny. Haftbehl i Xatar pod společným názvem Coup servírují album „Der Holland Job“ a již u prvního videa je zřejmé, že se nejedná o růžovou projížďku Bonnem.
Oslavy patnáctého ročníku Hip Hop Kempu byly v pátek již v plném proudu a o zábavu bylo postaráno nejen v hangárech, ale především na hlavním pódiu. I během tohoto dne jsme měli možnost vidět kromě tuzemských a amerických interpretů i další zvučná jména z mapy Evropy. Poměrně početné publikum si dokázali získat Paluch a Keke, které jsem měl v plánu vyzpovídat. Nakonec jsme dokázali odchytit jen jednoho, neboť druhý spěchal s rodinou a malým prckem zase domů.
Byl čtvrtek, první oficiální den patnáctého ročníku Hip Hop Kempu, a pod hlavním pódiem bylo pekelně horko. Několik tisíc lidí vzdávalo svůj obdiv ikoně polské scény, která již delší dobu zásobuje nejen varšavské bloky svým sólo materiálem. Tedeho nemůžete v Čechách odchytit s diktafonem každý den. Když tomu máte po boku i kamarádku, která se narodila u našich severních sousedů a eliminuje naší lehkou jazykovou bariéru, je možné vše. V backstagi jsme strávili několik minut s čerstvým čtyřicátníkem, který se i po letech tváří pohodářský a promluvit k českému publiku skrze tento rozhovor si vážně užíval.
Svým vzhledem by možná byla v ulicích Amsterdamu spíše za turistku, ale první zdání klame i v tomto případě. MC Melodee je pýchou země větrných mlýnů a tisíce tulipánů, kde stylovou obuví jsou i dřeváky. Svou kudrnatou hlavou a věčným úsměvem ve tváři očarovala publikum, které přišlo na chuť i její tvorbě. Není se čemu divit, když jí záda kryje španělské producentské eso.
Polská scéna se nemusí obávat, že by všechny členy zlákala vlna trendu. Západ je sledován ostražitě, ale pár jedinců navazuje na práci WWO, Kaliber 44, Gramatik nebo Paktofoniky. V jejich odkaze pokračuje i třicátník Dudek P56, který vyrostl v moři asfaltu a v ulicích Varšavy patří k nejvýraznějším zástupcům této polské metropole. Podívejme se pod pokličku jeho nové desky, která má skvělé momenty, které by ho mohly odpálit ke klasikám scény.