Polovička Sodomy Gomory po několika měsících v tichosti opět provokuje rodiče svých posluchačů. Důvodem je videoklip ke skladbě „Už to tak bude asi“, která se nachází na loňském albu „Here I Cum“. DeSade si na něj pozval i zvučného slovenského hosta Zverinu, který skvěle dotváří zvrhlou atmosféru, neboť je všeobecně známo, že i on patří mezi velké milovníky něžného pohlaví.
Slovenský extrémista Hafner se již hezkých pár let neprohání jen po zasněžených vrcholkách Tater na svém snowboardu, nýbrž svůj smysl pro humor ventiluje i skrze mikrofon. Poslední deska, kterou opět produkuje Beyuz, nese název „Opice a Ananásy“ a obsahuje zase kopu bizarnosti a neotřelého humoru.
Zástupci silné bratislavské formace GR-Team se před několika týdny vytasili s velmi zajímavou deskou Fúzia. Tu jsme měli tu čest samozřejmě ohodnotit v recenzi a kluky jsme také dostali možnost vyzpovídat v obsáhlém rozhovoru. Po prvním videoklipu ke skladbě „Inde“ se dostalo prostoru i silné záležitosti s hostujícím Čistychovem.
Další jihočeský floutek, který u nás dostal prostor, je rodák z Volar WBBS. Ten odkojen klasickými hip-hopovými grupami začal sám tvořit v patnácti letech. V těchto dnech se pokusil scénu atakovat skladbou „Noc vs den“, na kterou si pozval Beeho z Českých Budějovic. Toho je možné pamatovat z formace Zeměvzduch. Přiloženou ukázkou, kterou produkoval Imhotep a Pavel Baar, bychom se měli namlsat na album, jenž plánuje na konec tohoto roku. Je nutné eliminovat ještě několik těch much, ale základy jsou jasně dané. Budeme podrobně sledovat, jak se s tím soustem popere.
Venku se střídá počasí jako na podzim a obdobně reagují i novináři. Někdy píšeme o zkušených a ostřílených borcích, kteří vládnou současné scéně, jindy zase dáváme pomocnou ruku těm, kteří tvoří v ústraní. V tomto případě se přikláním k druhé variantě a dám prostor karvinskému Pavlovi Baarovi, který zásobuje fanoušky ve svém městě materiálem již velmi dlouhý čas, ale lokální písek opustil zatím pouze na kompilaci H.P.T.N. od Mike Trafika, kde se objevil na refrénu skladby Huga Toxxxe.
Každý má svůj svět. Někdo do něj uniká jen ve svých snech, jiný se ho snaží žít v reálu, a pak se stává pro veřejnost odlišným a mnohdy až děsivým. Řezník rozhodně není ten, co by cukrátka nabízel na potkání, pokud tedy přehlédneme skladbu „Pan au“. Vždy se snažil být pro veřejnost zvrácený, drsný, nekompromisní, ale zároveň zase upřímný a přímočarý. Nechodí kolem horké kaše a raději ji na vás vylije. Co ve svém sklepě tedy uklohnil nyní?
Debut je něco, co mnohdy rozhodne, zda vám bude vrtkavé publikum nakloněno, nebo budete vyhlášen jako floutek, který může na podiu maximálně po koncertu stírat pot současných hvězd. Všechny velká jména německé historie si pravidelně připomínáme pokaždé, když ze svého šuplíku vytasí něco nového, ale nutné je dát šanci také novým tvářím na scéně, které o sobě daly vědět prvním albem a teď se snaží dokázat, že mezi vrchnost skutečně patří. Chtěl bych se vás tedy zeptat, jestli tušíte, kdo že to je ten Milonair?
Udržet se na vrcholu není nic snadného. Někdo to zvládá obstojně řadu let, přestože již nemá co nabídnout, ale koryta se vzdát nechce. Velké pozdvižení ale vždy vyvolá deska, která přesvědčí o tom, že interpret má na trůn právo více než nikdo jiný, přestože se od něj už nic revolučního neočekávalo. Ono svým způsobem ani Nazar neudělal díru do kreativního pekla, ale vytáhl z něj své maximum a zabalil to do takové špíny, že Dunaj je proti němu ve Vídni azurově modrý.
Fler dlouhodobě patří k nejaktivnějším členům německé rapové scény. Původem rodák z Polska raketově vyrostl díky své účasti v legendárním labelu Aggro Berlin a dírou do světa byla jeho deska Neue Deutsche Welle z roku 2005. I letos je pro nás nový nosič připraven, ponese název „Vibe“, přestože původně se měl jmenovat „Carlo Escobar“ a mezi lidi by se měl dostat již začátkem září. Hostem bude možná možná i kamarád z puberty Bushido, zároveň však Fler zaskočil fanoušky, když se pro jeden německý zdroj přiznal, že by se mohlo jednat o jeho poslední dílo, po kterém by ukončil kariéru.
Pamatuješ ještě na pohádky, ve kterých byl vícehlavý drak, a jeho síla padla většinou na tom, že se těch několik mozků nemohlo domluvit a najít společnou řeč? U této saně mluví sice jen jeden, ale druhý mu udává tempo a oba si jdou na ruku, jako by byli vlastně jeden. Dostal se ke mně obsah, který po prvním čtení mezi řádky nespálím v přehrávači a už pomalu přestávám držkovat, že jsem na jejich výslednou práci čekal zase tak dlouho. Ono to bude tím, že tohle se dá zase dlouho poslouchat. Tenhle drak plive oheň, který srdce posluchače zahřeje, ale nespálí a utnout mu jednu hlavu by znamenalo pohřbít ten kolos celý.