Na počátku této recenze bylo mnoho mouder, které však byly samotnými indiciemi tohoto kratšího materiálu, který autor správně nenazval regulérní deskou. Pokud bychom se měli zaměřit na ten vývoj, tak sám se musím přiznat, že jsem nad Morelem již dávno hůl zlomil. Sypu si však nyní popel na hlavu a hledám sekundové lepidlo na zpětné slepení, neboť „Backstage“ mě přesvědčilo o tom, že tento brněnský hráč má skutečně světu co nabídnout a nejedná se jen o další zrnko písku v pískovišti.
V tomto případě nemohu mluvit o umělém paskvilu bez špetky věrohodnosti, neboť „Backstage“ má temnou tvář, která je ale v mnoha ohledech uvěřitelná a skutečně si na nic nehraje. Nenajdeš tu naivní rýmy a poučky, neboť Morelo si sám vymáchal ten čumák v kaluži bláta a pochopil, že pokud se má skutečně jednat o comeback a neopakovat své chyby, je nutné přistoupit k dílu profesionálně. V tomto případě pak lze skutečně mluvit o pozdním dozrání plodu, který již nebude poblouzněn po jednom poklepání na rameni a dál bude pilovat to, co se pokouší stavět.
Už jsi četl?: 
Morelo: Nejsem negativní člověk, ale veselý alba mě nebaví
Odstupme však od hádanek a hypotéz a přejděme ke konkrétnímu. Osobní placka si zasluhuje hosty, kteří se nějakým způsobem podílejí na tvorbě obsahu. Není proto náhodou, že si Morelo pozval své kamarády z města, se kterými již léta spolupracuje. Tafrobova účast nabízí tradiční kvalitní podání se slokou plnou heslovitého hláškování. Budu se možná opakovat stejně jako na desce Katakomby, ale účast Maniaka je i v tomto případě podle mě zbytečná, neboť mě ani zde nepřesvědčil o svém umu.
Hudební část díla má velmi silné motivy, které začínají hned v úvodním singlu „Manifest“. Nemluvil bych zrovna o vrývajících se melodiích, které si budou fanoušci pobrukovat ve sprše, ale o hutné bicí lince, která svou úderností hraje na tvrdost a nutí interpreta udeřit slabikou na každý úder. Projevem Morelo technicky splašeně neběhá, ale zdá se být uvolněný a přirozený, což je dalším plusem oproti některým minulým skladbám z jeho dílny.
„Backstage“ je syrovou porcí, která posluchače navnadí na hlavní chod, kterým by měla být letos regulérní deska. Živná půda byla zorána s citem a lze v tomto případě mluvit o zdařilém comebacku. Přestože se v opakovaném poslechu vyhnu skladbě „Je mi to víš kde“ a „Proměny“ mi trochu atmosférou neladí s celkovým kontextem, jsem tímto EP vskutku překvapen a nebráním se ho doporučit dál.
7/10
