Přichází s věkem moudrost a schopnost lépe proplouvat nástrahami života, které se během dospívání přehlížely nebo naopak jevily jako nepřekonatelné? Někdo jde hlavou proti zdi defacto celý svůj vyměřený čas, jiní zase prochází vývojem a mění své hodnoty, úsudky a závěry. Momo už téměř dvě dekády víří emoce na československé rapové scéně a nejinak tomu bude i v případě jeho nového releasu „Milovaný“. Jisté je, že někteří dlouholetí posluchači budou nesouhlasně kroutit hlavou, naopak obsahová stránka díla může přilákat pozornost žánrem nepolíbených.
Pro nevěřícího je složité přistupovat k tomuto hudebnímu dílu hlásícího se k víře. Příslušnost ke křesťanství není dána původem nebo postavením, pro někoho se může jevit jako smysl existence, pro jiné zase jako berlička těch, kteří neumí stát na vlastních nohách. Náboženství je na naší planetě hned několik, jednoznačně označit jen jedno za to správné chce notnou dávku ujištění, stejně jako je nutné vnímat minulost a historii, kdy náboženské rozdíly vedly ke krvavím válkám i utiskování lidí s jiným vyznáním.
Moderní křesťanství se jeví jako uvědomělá a nenásilná forma víry. Pro lajka by mohlo nabýt dojmu, že se jedná až o růžový pohled na světě, kde si všichni musí odpouštět, všechno se dá vyřešit s klidem. Ať tak či tak, do hlubších analýz bych se nechtěl pouštět, neboť jsem si cestu k jakékoliv víře, kromě té v sebe sama, nenašel. Nemohu ale Momovi zazlívat tento hudební úkrok od předešlých děl, spíše v něm hledat jistý druh pochopení a místo zavírání dveří nechat proplout jednotlivé skladby sluchovody. „Milovaný“ bude po hudební stránce paskvil, by bylo hrozně liché. Precizně přesná technika rapu, melodično na každém rohu, smysl pro detail. Kdybychom poslouchali tento release s jazykovou bariérou, nemohli bychom říct ani popel, protože bratislavský patriot patří k tomu nejlepšímu, co naši východní sousedé v posledních dvou dekádách nabízí.
Obsahově silné sloky, zpívané a chytlavé refrény, které se vpisují do mysli. Momo při realizaci nejnovějšího projektu přesně věděl, na které struny má brnkat. Musel to ale tvořit i vědomím, že tento myšlenkový vývoj osobnosti není úplně příbuzný běžnému žánrovému posluchači. Mnozí mu plně neporozumí, jiní jej zavrhnou už před prvním poslechem. Jak jsem ale zmiňoval v úvodu, může si to naopak získat posluchače, kteří běžně v těchto žánrových vodách nebrouzdají. Napomáhá tomu i přítomnost sboru a prvky, které věřící mohou běžně slýchávat v kostele. I oni ale budou muset vykročit trochu mimo své tradiční mantinely a dát albu „Milovany“ šanci.
Pamatuju Moma bouřliváka, který se nebál ránu dostat i několik jich rozdat. Pamatuju Moma, který jako zástupce pouličního rapu z Petržalky vykazoval hodnoty, které se úplně neslučují s jeho dnešním já. Nebo ano? Základní pilíře rozhodně, možná se dostavila větší benevolence odpouštět a dávat druhé šance. Jak by dnes možná řekl on sám, každý si sebou nese svůj kříž. Já spíše říkám, že je dobré si zamést před vlastním prahem a být fér sám se sebou. Ve své podstatě jsme možná na stejné lodi, i když jeden na přídi a druhý na zádi. Špatně to rozhodně není, neboť právě ta pestrost dělá život krásný. „Milovaný“ je velice zdařile vytvořená deska, ale s cílovým dosahem asi na menší publikum než předešlé release. I když je pro ateistu složité se těmi myšlenkami prokousat, oceňuji vydat se tak trnitou a nejistou cestou.
7/10
