Málokdy se stane, že se potkáte s člověkem, jehož texty znají nazpaměť tisíce lidí, i 20 let od vydání. Nevyzpovídat takového interpreta, by byl hřích. Raek se lvím podílem podílel na kultovní crew Divokej Západ, jejíž skladby zlidověly a patří do kulturního dědictví českého rapu. Postupem času ale svůj odkaz posunul ještě dále skrz projekty s 2. Jakostí, Janem Černým nebo sólo jako Booczech, Lil Moc a nyní Žil Moc. Nedávno vydal po patnácti letech pokračování svého Bootapu a rozhodl jsem se ho u té příležitosti vyzpovídat. Jsme staří známí a na tom základě mě pozval na pokec přímo k sobě, do srdce Beskyd. Strávili jsme spolu den a vznikl z toho tento vyčerpávající rozhovor, vedený na špičce kopce „Kamenitý“, kam jsme si poctivě za nádherného počasí a ve sněhu vyšlápli.
Tao: Raek, Lil Moc, Žil Moc, Booczech. Na co slyšíš víc?
Žil Moc: „Je to komplikovaný, protože nejvíc slyším na svý jméno – Petr. A co se týká rapu, tak momentálně si říkám Žil Moc. V podstatě mám teorii, že člověk, který píše texty, musí měnit jména, protože nemůže zůstat u jednoho. Beru to jako součást kreativity, i když je to sebedestruktivní z hlediska marketingu. Vždycky říkám, že takhle poznám, jak dlouho mě lidi znaj, podle toho jak mě oslovujou. Když mi někdo říká Raek, vím, že se známe raketu, když mi někdo říká Booczech, tak je to z období jakosti. Lil Moc, to mi nikdo neříká, to je spíš taková jazyková hra. Ani mě nikdo neoslovuje Žil Moc, protože to se nedá ani skloňovat pořádně, takže nejvíc slyším na Petra a asi na Raeka. Každopádně teď je to Žil Moc, tím jménem se to celý uzavřelo, jelikož souvisí s mým civilním jménem a líbí se mi ten význam.“
Jaké jsou ohlasy na „Bootape 2023“?
„Měl jsem na to dobrý a pozitivní reakce. Na můj vkus to mělo v jednu chvíli fakt hype. Ale samozřejmě v mým měřítku. Teď to budou dva měsíce, co to vyšlo, tak to trošku ustrnulo, ty views už nějak nerostou, ale občas mi pořád někdo napíše nebo podpoří. Spíš ale ten začátek… To jsem tušil, že ty lidi, co mě poslouchaj, že by je to mohlo bavit, protože mě to taky bavilo, když jsem to skládal dohromady. Je to časosběrný a není to věc, která vznikla za měsíc. Jsou tam sice nahrávky i z poslední doby, ale jsou tam i raritní starý nástřely. Každopádně jsem spokojenej, že se mi to podařilo dokončit, že už na to nemusím myslet, že jsem ukončil další etapu a nemám strach, že to v tom kompu pochcípá, jak se občas stane.“
Na prvním Bootapu jsi byl divočejší a temnější. Od „4000slov“ a na novým „Bootapu“ jsi víc spirituálnější. Jak hodnotíš svůj osobní vývoj napříč těmito dobami?
„Tak jsem samozřejmě starší o 15 let, takže se ti stanou věci, který tě naučí. Po studiu Postel, když jsem utekl z Plzně a začal jsem obrážet různý místa, byl jsem v hodně situacích, učil jsem se. Četl jsem spirituální, náboženský ale i ezoterický knížky a vybíral. Začalo to v době kolem roku 2012, kdy jsem to objevil, hodně jsem vylítnul, rozvíjel se, a nakonec hledal rovnováhu a pevnou půdu pod nohama. Zajímá mě, co je za tím vším, co se dá hledat v sobě a neustále to studuju, je to jeden z aspektů mýho života a doporučuju to všem tyhle tajemství prohledávat. Nedokážu si představit žít bez víry a hledání. Ať už je to práce s myšlenkama, s tím co se ti děje v životě, nebo jak se vyrovnávat s tím, když ti začnou umírat blízký lidi. Doufám, že jsem se posunul, ale zase nechci aby to smrdělo nějakou samochválou. Když si uvědomíš některý věci, může se stát že se zasekneš na tom, že jsi něco víc tím, co víš a to je ta poslední past, kterou je třeba překonat a odosobnit se od toho. Každopádně jsem rád, že to tam slyšíš, je to moje hlavní message, kterou chci trošku šířit. Chci tomu pomoct, i proto jsem ty myšlenky zakomponoval do Bootapu 2023. Teď jsou tam tyhle odkazy asi nejvíc.. Jsou i v předešlý tvorbě, ale ne v takovém měřítku.“
Jak ses ocit v Beskydech?
„Za vším hledej ženu. Když jsem žil v Praze, potkal jsem tam svou budoucí manželku, která má předky tady v Beskydech. Takže jsme sem jezdili za rodinou. Pak jsme postupně začali rekonstruovat kus chalupy, v podstatě jsme zachraňovali nemovitost, aby byla obyvatelná. V Praze jsme si říkali, že buď budeme pracovat, abychom zaplatili nájem a mohli žít tam, anebo ty peníze zainvestujeme tady, dokončíme to, přesuneme se a budeme žít nízkonákladově u přírody mimo město. A už když jsem sem jezdil, tak jsem byl fascinovanej tou přírodou, kopcema, to vidíš sám. Já vyrostl ve městě a spíš jsem se vesnicím posmíval, ale tady jsem to objevil. Teď jsem král vesnickýho rapu 🙂 Začal jsem chodit po kopcích, protože co jinýho tady můžeš dělat a zalíbilo se mi to. No a už jsem tu 5 let a je to bomba. Neříkám, že jsme tu napořád, protože teď už zase uvažujeme, že až malá půjde do školy, tak přemýšlíme kam. My oba máme vztah k městu, hledáme mezi tím nějakej balanc. Ideálně kdybychom nějakou část roku byli ve městě a nějakou část tady na vesnici.“
Chybí ti Plzeň?
„Plzeň jako taková ani ne, ale chybí mi rodina a kámoši, se kterýma jsem vyrostl. Snažím se nimi udržovat kontakt a když můžu, tak jedu za nima. Teď se tam chystáme na Vánoce. Máme takovou crew Orakulum, se kterou taky shodou okolností chodíme přespávat do lesa. Ale nejsem tam tak často, takže mi samozřejmě Plzeň chybí, ale spíš ty lidi.“
Pověz něco o svém audiodeníku.
„Teď jsem se k tomu zase trošku vrátil, ale měl jsem takový období, kdy jsem to jel víc. A většinou když vyrazím na nějakou cestu, nebo něco podnikáme, tak si to audiodeníkem zaznamenávám. Dřív když jsem někam jel nebo šel, tak jsem si o tom psal, ale zjistil jsem, že ty audio nahrávky jsou lepší. Mám tam víc zvuků, pak si to sestříhám. Sice to moc neposlouchám, ale mám nahrávky, jsou toho hodiny. Teď jsem to třeba použil na Bootape 2023 jako skity, ty co mi nejvíc utkvěly v paměti. Určitě doporučuju všem, protože je to způsob, jak zaznamenávat svůj život, můžeš se k tomu vrátit, můžeš si to poslechnout, máš tam zvuky z okolí, emoce, tu atmosféru toho kde jsi. Pak když to slyšíš, přesně se přeneseš do toho okamžiku. Není to tak náročný jako psát, takže audiodeník je top.“
Co tě inspirovalo k vytvoření série coverů „Respekt a inspirace“?
„Hodně dlouho jsem měl v hlavě nápad udělat „Gádžův sen“. Měl jsem to nějak rozepsaný, ale vykašlal jsem se na to. Pak jsem pracoval dva roky v nízkoprahovým zařízení s teenagerama a to mi ucelilo tu myšlenku, jak to dopsat. Sedl jsem si k tomu, dokončil to a mělo to celkem ohlas. Hned mě napadly další věci, který bych chtěl předělat, tak jsem si řekl: „Ok, teď se pokusím udělat každej tejden jednu další“ a jel jsem to tak dva měsíce. Ve finále jsem jich udělal 6. U nás se dělají mixtapy, ale neslyšel jsem, že by někdo vzal i ten beat z cz/sk produkce. Ten českej rap na to musel dospět a řekl jsem si, no tak už dospěl. 🙂 Už uběhlo těch 30 let a ještě jsem neslyšel, že by se o to někdo pokusil. Snažil jsem se vzít ty největší hity, který mě ovlivnily. Respektuju je a inspirovali mě a zároveň bych je chtěl textově zpracovat jinak. Původní záměr byl, že to budou jen reels, protože je to spíš zábava a snažil jsem se to psát z nadhledu, aby tam byl nějakej fór. Na Bootape 2023 jsem vybral 3, který jsou z mýho pohledu nejlepší a to stačilo, nechtěl jsem jich tam mít víc.“
Ovlivnil jsi spoustu rapperů, slyšíš to i dnes, třeba v tvorbě mladší generace?
„Ani ne. Já jsem to nikdy ani tak nevnímal, že by to někdo dělal jako já. Vím, že jsme tím albem Divokej Západ ovlivnili hodně lidí, ale spíš si myslím, že jsme je nakopli v tom, že to jde dělat a každej si pak našel svojí cestu. Nevnímám nikoho, že by to vysloveně kopíroval. Možná jsme někoho pozitivně ovlivnili tak, že dává větší důraz na texty. Někteří. Což znamená, že když někdo hledá dobrej rým a originální slova, tak tam to může trošku bejt… ale neřekl bych, že ten vliv je ve flow, nebo hudbě.“
Poznávaj tě lidi na ulici?
„Vůbec a ani tomu nejdu naproti, minimálně zveřejňuju svůj xicht a navíc mám štěstí, že se neustále mění. Když byl Divokej Západ, měl jsem zrzavý afro, teď se mi afro přestěhovalo na bradu, takže i kdybys to náhodou znal, nepoznáš mě a na tom si zakládám. Ani bych nechtěl, abych byl nějakej rozpoznatelnej. Jsem rád inkognito. Baví mě, když jsem v situaci, potkám někoho z mý generace a on na DZ vyrostl a řeknu mu, že jsem to já. Oni jsou pak překvapený, někdy až šokovaný a spojí si to, že ty lidi fakt existujou, že se to fakt stalo. Přenesou se do svýho dospívání. To jsem zažil hodněkrát.
Byl jsem tady nedávno v nějakým klubu a venku na zahrádce seděl týpek a jel si text „V rytmu THC“. Šel jsem za ním, že jsem autor a chtěl jsem mu říct, že bych nečekal, že to někdo pojede na druhý straně republiky a on mi řekl, ať jdu do píči. V ten moment jsem si najednou uvědomil, že to je to nejvíc, co se podařilo, že už to žije bez nás, už to není připojený k našim osobám a žije to přes 20 let v lidech. Což je asi vrchol co můžeš udělat kreativně, že se z tvý desky stane kult.“
Ženy, víno, zpěv. Své jsi vyprávěl na všech projektech a byl jsi i jeden z prvních, kdo tyhle témata u nás vůbec prohluboval. Pověz svůj aktuální stav.
„Tak už jsem starej chlápek, bylo mi teď 40, takže musím znát hranice svýho těla. Takže dávám minimálně všeho. Vidíš, že teď kouřím cigáro, což mě štve, ale dělám to. Občas se napiju, občas si zahulím, ale výjimečně.. Ženský.. jsem šťastně ženatej. Takže co k tomu víc. Gembl jsem úplně odřízl, to nejedu dlouho a ani nechci, tak nanejvýš jsem to transformoval do nějakých investic.“
Jsi matador sociálně politickýho rapu. Dej nám svůj pohled na současnou politickou scénu, třeba na Fialovu nebo Ficovu vládu.
„Teď jsem svým způsobem opustil politický témata. Měl jsem období, kdy jsem to sledoval a přišlo mi důležitý o tom psát. Teď jsem ve fázi, kdy ani nesleduju zprávy, nemám televizi. Jsem sice v obraze, ale ne tolik. Jsem rád, že to nevyhrál Babiš a úplně se děsím, až nastoupí s Okamurou. Volil jsem Spolu, myslím si, že udělali hodně nepopulárních, ale dobrejch kroků, zároveň měli trošku smůlu na okolnosti, který nemohli ovlivnit. Ale celkově s nima souhlasím a hlavně jsem rád, že se vrátila slušnost, že se mluví kultivovaně. Protože na to jsem háklivej. Vždycky když jsem slyšel mluvit toho blekotu, tak mi vstávaly hrůzou na hlavě ty poslední vlasy. Je to takový zjednodušování složitejch věcí, populismus a útoky na nejnižší lidský pudy a sbírání hlasů na základě toho, že je většina lidí líná přemejšlet a vzdělávat se. Politika je špinavá hra, a asi není jednoduchý tam přežít. Věřím, že vzdělaný lidi, který to myslej dobře, to maj stejně těžký a vyhrávaj to dravci a hajzlové.
Takže když se musím rozhodnout, jsem na straně EU, NATO prozápadní, svoboda slova, smýšlení, podnikání, rozhodování, cestování. Zároveň vím, že lidi to maj těžký, co se týká nákladů na život. Bezepečnostní situace je složitá, je těžký se zorientovat v záplavě informací a desinformací. Je to na hovno a třeba Fico, to je úplně odstrašující případ pro mě. Právě se děsím toho, že se spojí Orbán, Fico s Babišem a pomalu začnou rozmělňovat západní soudružnost a Rusko tady zase začne mít vliv. Snažím se na to ale dívat objektivně, svět není černobílej a jsou tam tlaky z obou stran. Každopádně Plzeň osvobodili Američani a v tom jsem vyrostl. Mě jde spíš o tu svobodu, aby si člověk mohl dělat co chce, nebyl normalizovanej a nebál se říkat věci nahlas. Mocipány srát.“
Vím, že jsi čtenář. Co čteš?
„Číst je dobré. Číst by se mělo, takže čtu pořád. Kromě duchovních knížek čtu klasiky, co jsem nestihl. Mám rád příběhy. Dám si třeba Čapka nedávno jsem četl Krakatit to mě bavilo, předtím zase Válku s mloky. Nebo třeba Saturnina od Jirotky to bylo skvělý, je toho tolik co jsem ještě nečetl. Měl jsem i období gulagů a koncentráků. Mám to tak, že většinou co knížka, to text. Ne že by mě to inspirovalo úplně, ale spíš jde o tu slovní zásobu. Čteš si knížku a nabíráš ty slova, pak seš naplněnej a píše se ti líp. Zároveň mě čtení nějak posouvá. A vždycky mě baví když ti někdo řekne takový to: „Číst budu až v důchodu.“ Já na to říkám, ty vole, nerad bych až ve stáří zjistil některý věci, na který jsem přišel díky četbě v pětadvaceti. 🙂 Mělo by se víc číst než scrollovat.“
Co posloucháš, co tě baví ať už u nás nebo v zahraničí?
„Co se týká českýho rapu, sleduju všechno co vychází a nějak se to ke mně dostane. Poslechnu si to, mám svý favority, některý věci si poslechnu jednou, něco víckrát, sleduju scénu, českou i slovenskou. Jsem ale zdeformovanej a slyším především text. Jsem rád, když si dá někdo záležet. Samozřejmě jsem poslouchal vždycky i americkej rap, tam mě baví asi to samý, i když to dělá někdo jinej. Je toho hodně ale třeba Rome Streetz, Griselda records, Joey Badass to jsou bomby. Občas i studuju texty ale v omezený míře, ten slang chytit nemůžem. Pak samozřejmě otevírám mysl pro ty nový věci, nehejtuju nic automaticky. Umim si poslechnout i Drakea, Travise a všechno co je hot, ale moc se k tomu nevracím. Mám velký mezery v UK scéně, líbí se mi beaty, ale nebaví mě přízvuk, v tomhle jsem hrozně dementní, mě nebaví ta britská angličtina. V autě poslouchám třeba i rádio Vltava, protože mám rád vážnou hudbu, je uklidňující. Dávám si playlisty soulu, funku, dopátrávám tak samply. Jazz mě baví, ale i electro, je to různý a je toho tolik, neznám jména vybírám podle nálady. Zároveň mám rád i ticho, nebo mluvený slovo.
Vůbec se nepovažuju za hudebního znalce, ale některý lidi, jsou fakt mástři. Třeba takovej festival Pop Messe v Brně! Teď bude 4. ročník. Pracuje na něm dramaturgicky a organizačně Tomáš Kelar, se kterým se shodou okolností známe, žil v Anglii, má neskutečnej hudební přehled, vozí sem zajímavý kapely a když se dívám na lineup, tak mám hned seznam, co mám dostudovat. Není to o rapu, ten tam sice taky občas je, ale jsou to různé žánry. Dramaturgicky je to světovej festival a já mám tu čest tam jezdit jako fotograf, dělám špatný fotky a říkam tomu Antiprofoto. Check it a přijeď příští rok do Brna.“
Kdy vyjde album „Gorol“ a co to vůbec znamená?
„Gorol je člověk, kterej pochází tady z toho kraje, potažmo řekněme z Karpat. Zkrátka lidi co žijou v horách, historicky to byli zemědělci a všestranný řemeslníci. Chtěl jsem tím albem udělat plzeňskej rapovej pohled, takovou reportáž a dopracoval jsem se k tomu, že je to vrchol umění psát o přírodě. Všichni malíři a umělci buď ztvárňovali náboženské motivy, nebo právě přírodu, ve který je všechno. Takže jsem si říkal, že se o to svým způsobem pokusím.
Udělal jsem 10 tracků, 7 už je k poslechu na Youtube. Doufám, že to dokončím a vydám jako vinyl v roce 2024. Teď s grafikem doděláváme booklet. Bude našláplej, jsou tam texty, fotky, úvodní text, vysvětlivky, slovník, recept, je to nabouchaný, dáváme si na tom záležet a chci to dokončit. Bude to sběratelskej kus a bude jich málo. Zároveň můžu doma nahrávat, je to můj relax, únik z reality, takže když je třeba, zmizí čas a nahrávám další sloky. Ale co se týká alb, chtěl bych dodělat Gorola do fyzický podoby. Mám to nahraný, zmástrovaný, ale nejtěžší je dotáhnout to do finále. Chci to zase udělat samizdatově.“
P.S.: Po hikingu a rozhovoru jsem se vydal na návštěvu k Raekovi domů. Seznámil jsem se s jeho báječnou manželkou, která nám uvařila výborný pokrm, pofelil jsem s jeho rozkošnou dvouletou dceruškou a pustili jsme si leaky z chystaného alba „Gorol“. Den jsme zakončili povídáním při nákupu v supermarketu. Raeka poslouchám od svých deseti let. Jeho sloka na první skladbě Divokýho Západu bylo mé první setkání s českým rapem a věřím, že to tak měli i další tisíce lidí. Pamatuju si ho z doby „Kvůlikurvachudejm“, kdy jsme se seznámili. Byl tehdy starší než já, ale mladší a divočejší, než já teď. Přesto, že Divokej Západ nastavil laťku vysoko, podařilo se mu jí kreativně překonat dokonce několikrát a zařadit se mezi nejlepší rapové textaře naší generace. Posunul se i životně. Je real, na nic si nehraje, je pokorný, ale moudrý. Ví, co chce, ví na co má a jde si za tím. Má plno nápadů, které kdyby měli ostatní rappeři jeho věku, tak by u nás byl rap ještě dál, než je.
