Seděl jsem u svého notebooku při tvoření této recenze a v ruce listoval oranžovým bookletem. Z těch plnovousů se mi točila hlava kolem a chvílemi jsem šel do mdlob, když jsem si už začal vsugerovávat, že jsem se asi zbláznil. Jako vidět tváře Resta, Strapa či Supy a dalších zahalených do strnišť ve mně vyvolávalo pocit, že se jedná buď o nový model k podpálení, nebo nějakou kampaň na podporu arabských uprchlíků mířících přes Maďarsko. Nakonec jsem si uvědomil, že je to přeci práce Suchoty, který je pro každou srandu a nemohl si odpustit nějaký ten vtípek i tentokrát.
Pokud čekáš v novém díle něco revolučního, asi tě Tono upřímně zklame. Flow i texty jsou takové, jaké jsme od něj mohli čekat a žádný Redman ani Ghostface Killah v tracklistu není. Víceméně se jedná o tváře předvídatelné a tento fakt popírá snad jen účast LA4 a Otise. Člen H16 po svém letošním albu nezklamal a připravil ve skladbě „Polnoc“ skvěle atmosférický refrén. Baví mě sloka Supy, který by originálně zpracoval i tvůj průměrný život a MC Gey ve mně opět vyvolal myšlenku, že by už konečně mohl s Tonem spojit síly v rámci nějakého společného projektu.
Na začátku jsem avizoval, že by bylo příhodné avizovat, kdo je opět zpět, ale ve skutečnosti neuběhla tak dlouhá doba, že by se muselo mluvit o comebacku. Tono je velice plodným hráčem stejně jako celé GR, když přimhouříme oči nad Rebelem. Pan Člajn je vždy přesný jak švýcarské hodinky a v tomto případě nemám na mysli jen rytmiku, ale i věcnost textu. Nebylo proto žádným překvapením, když mi v nedávném rozhovoru prozradil, že se ve všem s chutí hnípe ve snaze vypilovat vše do maximálního levelu.
Tono v textech opět nezapomíná na svou vtipnost a ironii a po svém se nebojí obout do klasických bot tuzemského rapového prostředí. Přestože hlasově zní v bicí lince zabydleně, nelze občas neukázat prstem a neříct, že ta rytmická přesnost možná někdy škodí, ale i v tomto případě lze mluvit o řeči vkusu. Fičúringy rozhodně nejsou deskou, kde by se autor bál své neschopnosti, kterou by chtěl kamuflovat hosty. Jedná se spíše o album, které ukojí choutky nerapovat ve skladbách jen sám a zároveň nestrhávat pozornost mimo sebe. Celý produkt rozhodně neurazí, ale nové fanoušky zřejmě nepřivede.
6/10
