Sdílej
V Bratislavě se objevil podivný hudebník, ze kterého čiší hrůza i láska zároveň a v každém kolemjdoucím vzbuzuje rozporuplné pocity. Tenhle příběh možná do jisté míry opisuje slavnou londýnskou zápletku skotského spisovatele Roberta Luise Stevensona, ale Dr. Tono a Mr. Temnota nejsou příběhem hororovým, spíše ódou na život pětatřicetiletého umělce, promlouvajícího sám k sobě skrze světlé a tmavé já. Najít pomyslný balanc mezi tím, co je společností a mravem přípustné, ale i to, co je běžné, jen se o tom veřejně nemluví. Pro jednoho by se mohlo jednat o výlev počínající schizofrenie, pro jiné by to mohl být útok na album roku. Kde je tedy pravda?
Epika byla v tomto případě odsunuta na vedlejší kolej a nahrazují ji tematické okruhy. Důraz je kladen především na lyriku, která vyjadřuje pocity a postoj autora na zásadní společenské otazníky i na věci, které jsou pro mnohé veřejné tabu. Stejně jako má i mince své dvě strany, není ani zde jasně vytyčená jednoznačná odpověď. Tono S nám v bookletu objasňuje, že tento disk není sólem ani spoluprací jeho světlého a temného já, ale nejspíše něčím mezi tím.
Než se dostaneme k obsahové stránce věci, budu chválit originální logo „TS“ z coveru, který působí až mysticky. Tono S je možná „Zaklínačem“ slovenského rapu, ale právě díky cestě, kterou se vydal, nebude nikdy hlavní tváří žánru. Jak ale s oblibou rád říkám, není nutné být v záři reflektorů a pod tíhou očekávání sčítat své přešlapy, když můžeš stát opodál a směle dirigovat tempo svého kroku. Někdy možná až na sílu nechce dělat desky, které jsou běžné, ale naopak se vymykají zaběhlým kolejím, což z něj dělá pro běžnou masu hůře stravitelným chodem. Veřejnost často kouká na rap skrze své prsty, ale je nutné si otevřeně přiznat, že tento žánr dozajista napomáhá lingvistické obrodě, která v mainstreamu naráží jak kosa na kámen.
Tučný booklet vykazující texty, ale i postřehy, které lemují jejich vznik. Knižní forma jako apel, že nastupující generace málo čtou a mnohdy mají problémy s vyjadřováním? Pán Člájn zde řádí jako tasmánský čert z Looney Tunes a potvrzuje tak letité teorie, že patří k nejlepším mistrům ceremonie ve své zemi a nechybí mu smysl pro humor. Interpretaci lemuje celá řada highlightů, což napomáhá zapamatovatelnosti výsledku. To celé protkáno množstvím skitů, ve kterých se světlé a temné já přetahují o mikrofon ve snaze vymoci si svou chvilku pro rap.
Vyhnu se vypisování nejzajímavějších hlášek, neboť toto album jich vykazuje tolik, že bych se některých nechtěl dotknout. Baví mě ale i samotný koncept, který vám odpoví prakticky na vše, na co byste se samotného autora chtěli optat, pokud byste měli tu možnost. Vzdáleně mi to připomíná památný moment z filmu 8. míle, kdy na sebe Rabbit na stagi práskne vše, aby druhou stranu odzbrojil předem. Nestylizuje se do role superhrdiny, ale má vlastnosti, které mohou některým otevřít oči. I proto tu máme „motivační“ pokračování „Staraj sa o seba“, ale i místa, kde jen jako verbální akrobat využívá šíře a pestrosti mateřského jazyka. Oproti předešlému disku nejsou hosté hlavní stěžni tracklistu, nýbrž sympatickým zpestřením. Kromě GR Teamu přispěchali na pomoc i Vec, Martin Matys či Dano Kapitán s AnnetX.
„Dr. Tono a Mr. Temnota“ je artiklem, který je složité popsat bez obšírností, neboť je svým obsahem sytým chodem z rapové restaurace zakotvené v Michelinově průvodci. Světlé a tmavé já, bez diskuze dva rozdílné póly, které si občas lezou na nervy, ale jeden bez druhého nemohou existovat. To je ta synergie, která dělá z lidí lidi. Bez nálepky dokonalosti, se všemi superlativy i kaňkami. Tono S možná není tím nejlesklejším drahokamem pod Tatrami v očích veřejnosti i sebe samého, ale v rapové technice a obsahovém zpracování by mohl vyučovat.
9,5/10
