Sdílej
Po prvním poslechu je možné odtušit, že se nejedná o desku, která by apelovala na ovlivňování další generace. Tenki nepodněcuje pudy adolescentního publika a nemá potřebu jim vštěpovat moudra. Však ona ta deska nemá ani choutky na tuto část cílit. Po letech ve hře se nezaobírá popularitou a své dílo směřoval pro staré vlky, lidi z okolí, především pak z města.
Debut „Walkman“ vykazuje silné i slabé momenty. Na jedné straně tu máme skladby, které hranice města mohou překročit, potom zde registrujeme i věci, které alespoň mě svým celkovým dojmem nezaujaly. Nabývám po desátém poslechu dojmu, že se přeci jen jedná o desku, která nemá ambice, byla jen nahrána, přesto má sílu i sto a více kilometrů doletět.
Jedenáct fláků je skromným soustem, čekal jsem asi od debutu více, ale mnozí dnes zastávají názor, že desku tvoří hity. V tomto případě nevím, jestli některý z tracků utkví v paměti více než pár měsíců, ale baví mě feeling celku, i když je lehce kostrbatý, ale na druhou stranu pestrý. Tenki prodal svůj um nejen na mikrofonu, ale především pak na produkcích, které si šil na míru. V tom vidím velký plus, neboť nebyla použitá horká nit. Nevím, jak dlouho celý materiál krystalizoval, ale dle některých stop hádám, že se uzavřela etapa, aby mohla začít nová. Nevím, jestli je to vhodná cesta pro debut, ale každý šlape ve svých botách.
Mezi nejlepší skladby tohoto materiálu řadím věci jako „Walkman“ nebo „Spolu“, kde skvěle pasuje i Yoga Spank. Je vidět, že mají spolu zažito nejen ve studiu. Dobrou atmosféru má také skladba „Strojboy“, kde Tenki rozjede zajímavé peklíčko podpořené chytlavou produkcí, ale musím se přiznat, že mě v tomto případě neoslovil příspěvek Raklo Rukona v alternativním pseudonymu Psychoboj. Kvituji také společnou nostalgickou skladbu Safari, která dělá tečku za více jak dekádou na scéně. Baví mě i aktuální poselství ve skladbě „Svoboda“.
Myslím, že by se Tenki mohl vyvarovat hodnocení scény, i když to k rapu neodmyslitelně patří. Náš žánr je hra ega a občas je potřeba ho někomu pošramotit a to své si zvýšit. U skladby „Rolex“ mi to ještě nevadí, skladba dobře odsýpá a funguje, ale u věci nebo „Grime Ať Víme“ už ne. Mezi nejslabší věc bez výsledku hodnotím „Celu“. „DissNaBanduKrys" pak plní roli zodpovědného otce, který nemá rád, když lidé neumí dostát svým závazkům. Obsahový názor beru, ale zpracování mě neuchvátilo.
Tenki nabídl veřejnosti materiál, který rozhodně neurazí, ale obávám se, že kromě úzkého okolí se propadne v propadlišti dějin. Pokud se jednalo o upozornění, že tu je, tak byl výsledek vykonán jen na padesát procent a počkám si na další desku, která už bude mít zcela jistě přesah. Myslím, že na to potenciál má, pokud to chytne za správný konec lana. Silné momenty tu střídají slabší, ale deska silná od A do Z vychází jednou za deset let a ne každému se tuto metu podaří dosáhnout.
Kdybych měl výsledek porovnat s jeho kolegou Yogou, tak mi tu chybí více osobitosti. Máme tu jasné názory, ale chybí mi verbální autenticita, kterou v mnoha případech poráží levnější rýmy a prvoplánové sdělení. Tenki nebude patřit zřejmě mezi lyrickou elitu s nezaměnitelnou flow, proto by se měl vydat cestou, kterou se už další nevydají. Témata už byla za ta léta vyčerpána a stokrát omleta, proto do budoucna tuším, že jen osobitost a vlastní náhled dokáže vyzdvihnout hudební dílo. Album „Walkman“ rozhodně stojí za váš poslech. Zkus mu přijít na chuť, přestože nebude lámat davy jako vítr trendu.
5,5/10
Rozhovor s Tenkim o desce Walkman na BBarak.cz
Už jsi četl?
