Sdílej
Od mala nám bylo vtloukáno do paměti, že se nic nemá přehánět. Měli bychom znát tu míru, kdy už je něčeho přespříliš a zavání to až nezdravě. Na druhou stranu ale žijeme ve společnosti, kdy se v jistém smyslu nemusíme omezovat a blahodárné dopřávání je na denním pořádku. Každý je konzumentem benefitů a výdobytků doby po svém a lidská pestrost nahrává do karet tomu, že se rozhlížíme individuálně různými směry. Máme tu řečníky a ovlivňovatele, ale žádná boží ruka nás nenutí s nimi jen souznačně pokyvovat. Být jiný sebou přináší vlnu nevole, ale zároveň i tu svobodu v mysli, že nejsme něčí „ovce“. A ukazuje se prsty, píská se a pokřikuje. Dříve se upalovalo na hranicích, dnes pranýřuje na sociálních sítích, ale to už je asi pravda odvěká, že strach z jiného či nového plodí závist a nenávist.
Už si ani nevzpomínám, kdy se zrodil a prvně konal hon na Suverena. Šaman inklinující srdceryvným či přátelsky vřelým roztažením paží ke všemu živému a tolik pozitiva, až to některým hejbalo žlučí. Jasně, Suve si prošel jistým vývojem, uzavřel týmovou i sólovou minulost a otevřel novou kapitolu, ale byla to přeci jeho volba. Mladí hráči také nemají rádi, že je veřejnost pranýřuje za tetování ve tváři, bezstarostný život koketující s rocknrollem, zakázanými látkami a odporem k systému. Proč jedny přehlížet a ukazovat na druhé, protože je to až nezdravě zdravé? Podstatnou roli asi sehrála tuzemská nátura, že poučovat a učit o možnosti být lepší a mít lepší okolí, je časem tak sytou kaší, že má spíše opačný efekt. A druhá strana? Občas četné popichování vede k tomu, že si z ní člověk vytvoří nakonec vlastně štít, který časem z defenzivní činnosti plynule přejde do ofenzivy. A pak se nabízí otázka, kdo vlastně popichuje koho.
Projekt „Prometheus“ si neklade za cíl zachránit planetu, ale především zachránit sebe sama, což pak jako dominový efekt přinese pozitiva i na dalších frontách. Lidská ležérnost a pohodlnost však nenahrává tomuto schématu do karet. Zatímco Suvereno hlásí soudržnost, nápomocnost a pozitivní přístup, tak je opomíjena doba, ve které ani kuře zadarmo nehrabe. Ono se to poslouchá hezky, ten ideál a filozofie mají hlavu a patu, ale trochu to odporuje cílové skupině, kterou jsou lidé. Dobrá myšlenka se pak jeví jako navoněný manuál, ale trpí také lehkou dávkou naivity. Změna ale přijde jedině tehdy, když začne každý jedinec sám, a nebude jen čekat na ostatní, což Suvereno dělá, tudíž se nejedná jen o ploché plácání do větru.
Oproti prvnímu dílu zde vnímám větší sázku na brouzdání napříč žánry a odkrytí dalších poloh a možností. Dopomoci k tomu má i pestřejší přísun hostů, kteří obstarávají především zpívané refrény. A tak tu kromě klasických žánrových věcí (Poézia mladých) máme i náběhy na reggae (Staň sa zázrakom), letní hity (Superchillvibe) či typické rádiové záležitosti (Samé dobré věci) nebo sofistikované apely (Anima Mundi). Pestrá paleta hudebních podkladů činí z výsledku celek, který ale dokáže obstát i rozkouskovaný na singly. Výběr hostů nabídl sázku na vokálovou jistotu, ale i překvapivé tahy, které nejsou Suverenovi cizí. Asi málokdo by tipoval, že se na jeho albu objeví například Tomáš Klus. V atypické roli zde registruju i Cocomana.
V roli nevěřícího jsem měl v některých místech problém pojmout obsahově tolik pozitivního přístupu k životní cestě a doprovodným vizím, neboť mi mnohdy spíše vyhovuje tmavý pohled bez pozlátek, ze kterého se lze poučit a jehož depresivní háv tě motivuje ke změně. Také historie často poukazuje, že lidská hloupost nezná mezí a někdy prostě je třeba vyměnit cukr za bič. Zpracováním se jedná o obstojné dílo schopného interpreta, který chce tvořit hudbu, nikoliv se jen zavřít ve škatulce žánru. Obsahově však musí počítat s tím, že jeho polemika nad existencí a víra v lepší zítřky nebude živou vodou a každodenním chlebem pro každého. Je dobře, že i díla tohoto typu na trhu vycházejí, neboť vyvažují misky vah a vytváří rovnocennou nabídku.
6/10
Už jsi četl?
