Sdílej
„Mami dívej, tam na tý stagi je tvý dítě…,“ přesně takhle začíná Smack své další sólové album, pokračování Andělem oceněné značky „P’S A LOVE“. Podle samotného autora pokračování legendy. Má za sebou „Terapii“, a přesto je „Sick“. Každého svého materiálu si cení a vidí v něm další schůdek ve vývoji. A jeho matka může být pyšná. Před lety pod tunou úšklebků vydal se vlastní cestou, neuhnul a vydobyl si místo, které mu po zásluze patří. Nemusíte jeho tvorbu žrát jak burgry v Mekáči, nemusíte jeho bary hltat jak pivo, ale pracovitost mu upřít nemůžete. A jak je na tom král ze Strašnic s jeho novým hudebním dítkem?
Terapie byla temná, černé období. Všechen ten zmar z hlavy odplavil tracklist, ale rozhodně to nesignalizovalo, že by Smack měl vyměknout. Někdo by chtěl celou desku plnou grime music, ale on nestojí na jednom bodu. Jednou zkusí tohle, jednou tamto, ale rozhodně nemohu říct, že se bojí nových postupů. Vybírá si bubny, na kterých by si mnozí vylámali zuby, jeho rychlá technika není jen o tom, nasypat toho do jedné stopy co nejvíce. Smack je svůj, má rockové srdce, mozek plný anarchie, ale žít v chaosu mu vyhovuje. Je to chleba, je to krev do žil, bez které by to nešlo.
Možná až často z jeho úst slýcháváme připomenutí jeho cesty nahoru, utvrzování, že právě on je ten král. Samozřejmě to k rap game patří, je to hra ega, potvrzování si sebe sama, aby důvěra nebyla nahlodána. A u rapperů funguje nejlépe, když se pochválí sami ve svých textech. V tomto případě za něj mluví i činy, navázané spolupráce a respekt v zahraničí, čímž se nemůže v naší malé kotlině pyšnit každý. A nečekal bych asi ani nějaké hvězdné filozofování. Smack je králem kadence a králem svých myšlenek, které dává na oltář publika. Řekne ti, že je nejlepší, protože si to myslí. Řekne ti, že tohle stojí za hovno, protože to podle něj stojí a také se obuje do toho, co se mu nelíbí, protože se mu to jednoduše nelíbí.
Kredit ve společnosti odjakživa jde ruku v ruce s penězi a schopností se nebát. Nemalý počet talentovaných tváří již vyhořelo na cílevědomosti. Smack měl potenciál od počátku, ale nahoru ho dotáhla ctižádostivost. On chtěl, on musel, on to potřeboval. Překážky nejsou problém, svérázné postupy také ne a osobitá cesta už vůbec ne. Možná mi v celkovém tracklistu chybí až příliš věc „Jinudy“, která překvapivě vyšla až později po „Skončila show“. A nezapomínejme tu pracovitost podtrhnout také EP, které v závěru roku také zastihlo naše prodejní pulty.
Hostů je na tomto nosiči mnoho, podstatnou část zde vidím rád, ale některé bych naopak i oželel. Největším zklamáním je podle mě asi Tchagun, který bude podle mě už na furt jen stínem svého šéfa v labelu. Casanova Bulhar formou roste, ale jeho obsah a skladba laciných rýmu, jež by napadly asi každého druhého školáka, zatím neurčuje rukopis. Je to ale mladá krev, tak by bylo hloupé nad ní lámat hůl. Věc s Barracudou již potvrdila status hitu, stejně jako Gleb prokazuje, že roste ve výraznou osobnost každou další skladbou. Také účast Yzomandiase rozhodně neurazí. Tradiční přísun zahraničních jmen je zajímavé zpestření, ale stále se obávám, že tyto spolupráce spíše plní sny autora, než že by je tuzemské publikum výrazněji ocenilo.
Průřez podmazy je pěkná krasojízda, až se člověk občas bojí, jestli už ten účinek nevyprchá. Po několika nasátí na tuto recenzi jsem se toho zatím nedočkal, ale má že s odstupem času přijde ten tvrdý dojezd. Máme tu ale celou řadu věcí, které by se mohli zapsat kladně do historie. Cením také věc „Musím jet“, která se vymyká obvyklému repertoáru autora, ale vše nasvědčuje tomu, že když je dobře v osobním životě, podepíše se to i v hudebním výsledku. Pobavil mě také moment, kdy svůj život a kredit obhajuje před bývalými lektorkami a ukazuje, že mít jedničky na školách není všechno.
Hodnocení je v tomto případě obtížné. Deska vykazuje silné momenty, opět dokládá autorovu sílu v řemeslu, který ovládá více než obratně. Domnívám se, že tento nosič bude opět o dalšího Anděla bojovat a u publika bude přijat kladně, především pak v živé prezentaci. Jedná se o důstojné pokračování titulu, kde je technika rapu na velice dobré úrovni, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že první díl byla mnohem větší raketa a průlom. Laťka je vysoko, ale ne vždy ji lze posouvat výše. Smack je ve formě, drží si svou výkonnost, ale na přepis historických milníků to stačit asi nebude. Máma ale rozhodně být pyšná může, stejně jako samotný autor.
7/10
