Sdílej
Úspěch v talentové soutěži se v našem žánru nenosí a ani s odstupem času neodpouští, tedy alespoň u nás. Interpret může pocházet ze skromnějších poměrů a disponovat velkým talentem, ale pokud si štěstí nevyšlapal po svých skrze undergroundové začátky, je pomocná ruka skrze hlavní vysílací časy komerčních televizí brána jako až moc výhodný benefit. Na tyto tváře se pak kouká s pohrdáním skrze prsty a talent jako takový se řeší až jako poslední. A je pak jedno, jestli máme na mysli slovenskou princeznu Simu, anebo českého hudebního chameleona Bena Cristovaa. Některé jejich věci jsou našemu rapovému srdci bližší, jiné na hony vzdálené, ale přes vrstvičku povrchního vidění je vhodné si nalít čistého vína, že nějakými schopnostmi přeci jen disponují a talentem byli skutečně obdařeni. A tak zatímco ve světě se některé tváře skrze pěvecké soutěže dokázaly prokousat i do obliby konzumentů rapového žánru, tak v našich končinách tomu tak není, přestože mnozí skalní hořekují, že rap veřejnost mnohdy jako hudbu nevnímá…
Na jedné straně tu máme uzavírání vůči okolnímu světu a vlivům, striktně strážíme žánrové hranice, na té druhé straně voláme po uznání rapu jako vyrovnaného partnera zaběhlých žánrů. Velká čísla znamenají úspěch, velká čísla na sebe namotají závist, ale nelze se zlým jazykům divit, neboť v mnoha případech vedla cesta k nim na úkor pestrosti a kvality obsahu. Často se sklouzává k plytkým, plochým a povrchním postupům, které na první dotek pohladí po duši, což uspokojí velkou část publika, která v hudbě nehledá kreativní stránku věci, nýbrž jen odreagování či myšlenkový azyl.
Simona Hégerová je výstřední postavou slovenské hudební scény, kterou nelze jednoduše kategorizovat do našeho oblíbeného žánru, neboť ani ona sama primárně na tuhle část trhu zřejmě necílí. Tvoří hudbu jako takovou a ventiluje pocity, jaké zrovna cítí. Co naplat, že občas až příliš slepě bojuje proti křivdám spáchaným na ženském pohlaví, na svědomí má již celou řadu skladeb, které generovaly slušná čísla. Díky svému talentu si vysloužila pravidelné spojení sil s výraznými tvářemi slovenské rapové scény, často na ni vsází Ego či Kali, ale i další už hledali číslo na její vizitce, aby ji ulovili na spolupráci.
Sima neprodává jen skrze své myšlenkové pochody přetavené do zvukových stop, ale i její vzhled a charisma nahrává do karet stavět se do role idola především pro dívčí publikum. Ano, právě jsem vyjmenoval celou řadu atributů, které z ní dělají silnou slovenskou popovou hvězdu, ale jak jsem již naznačoval, některé její koketování s rapovým průmyslem také nedopadlo jako úplný průser. Už od samotného začátku ale bude záležet, jak k tomuto jménu budete přistupovat a zda se oprostíte od jejího kariérního původu a především faktu, že to nebude tvář, od které byste hltali celé tracklisty, nýbrž sem tam nějakou tou věc, která vám bude hudebně blízká.
V závěru roku spatřilo světlo světa EP „OMG“, na kterém Sima vytasila své nejsilnější zbraně. Máme tu chytlavý, ale poměrně zřetelně prvoplánový singl „Lovesong“, party hit s Kalim pro horké roční období „Toto leto“, anebo i žánrově bližší věci typu „OMG“ či „Screenshot“. Pokud nejsi fanatický konzument Simy, zcela jistě si neosvojíš celý tracklist, ale vyselektuješ jednu až dvě věci, kterým bys mohl chvíli věnovat pozornost. Ačkoliv se přiznám, že autorka tohoto disku nepatří mezi nejžádanější koně v mém přehrávači, na její adresu musím dodat, že třeba oproti Aless je její hudba uvěřitelná a po technické stránce také na vyšší úrovni. Sima svým EP „OMG“ rozhodně neodpáře nálepku produktu talentové soutěže, ale člověk otevřený vnímat hudbu jako takovou by mohl odkývat, že si své místo vybojovala a mezeru na trhu zaplnila.
5/10
Už jsi četl?
