hledat

Tags:

Sharlota – Sextape (2020; Blakkwood)

Sdílej

Lidská společenství by se dalo označit svou existencí na bázi paralelních vesmírů, neboť vykazuje mnoho společného a zároveň tak odlišného. Každý kus je originál, jen se bohužel upínáme k popírání sebe sama v době, kdy mnohdy raději splýváme s davem a kráčíme ve šlépějích módních a ideálových lídrů. Být sám sebou a poukazovat na své přednosti i nedostatky je jako nakreslit si terč na své čelo a čekat, zda pod drobnohledem okolí uspěji, anebo padnu zasažen k zemi. Mám tu před sebou debutové album Sharloty, rovnou dvojité, a upřímně se přiznávám, že jen málo disků ve mně za ta léta vyvolalo natolik rozporuplné pocity…

Orná půda nebo jílovitý podklad pro ženský rap v Čechách?

Stále poměrně neprobádaný svět, který ale za ta léta již ukázal, že zde rapové tváře v sukních nemají na růžích ustláno. Mám za sebou sáhodlouhé debaty na toto téma a nikdo s určitostí nedokáže určit, v čem je zakopaný pes. Jedná se o náhled skrze prsty alfa samců, ale i kráčení žen naproti obecné nálepce, že jim chybí ony pomyslné lokty a staví sami sebe do rolí ukřivděných princezen. Dostat se z bodu A do bodu B v tomto případě stojí nemalé množství sil, což velké procento na startovní čáře odrovná nebo postupem času odradí. Sharlota si svou posluchačskou základnu nevybudovala jen na striktním začlenění v jednom žánru a nesnaží se vsázet jen na hudební stránku. Jedná se ale jen o cílený marketing, anebo o osobitou výpověď jedince, jehož životní příběh má takovou sílu, že k sobě přiková celý dav, jenž bezmezně naslouchá a přikyvuje? Sám moc dobře víš, že početné jsou oba tábory, ale tohle jméno na scéně je zřejmě nikdy nesjednotí. Za „Sextape“ by ji pravděpodobně před dvaceti lety ukamenovali před klubem, i dnes by se našli jedinci, co by ji raději viděli hořet na hranici, ale nelze zpochybnit fakt, že to, co dělá, své místo na hudebním trhu má.

Jak rozpolcená je společnost a převládá hudební stránka nebo influencerství?

Dnešní doba se počítá na „lajky“ a palce vládnou světu. Mnohdy už se neřeší obsah, ale forma, což je trnem v oku těch, kteří pamatují staré časy, anebo hledají něco navíc. Vyčítat někomu velkou posluchačskou základnu by bylo snadné, ale je třeba si také nalít čistého vína, že hudba se dělá pro lidi. Slepě idealizovat ale svého oblíbence je taktéž povrchní a jednoduché. Mnohdy může něco upoutat naší pozornost, vrýt se nám do mysli, že se přistihneme, jak si opakujeme jednoduché bars, ale při vystřízlivění náhle více vnímáme, že obsahová stránka může být slabší a hudebnost jako taková pokulhávající. Je to právě tento případ? Sharlota je hojně sledovanou tváří tuzemského průmyslu, ale nejspíše je také pravdou, že to není jen díky hudbě. Díky líbezné tváři a postavě je provokativním artiklem, ke kterému když se přidá kontroverzní oblečení, tak emoce třaskají až na půdu. Můžeme se i zde odkazovat na dobře promyšlený marketing, který přiláká potencionální posluchače, ale má jim poté také co nabídnout dál? Nepochybuju o tom, že podstatná většina sledujících mužského pohlaví primárně jen pokukuje po schránce, ale obsahově jim hudba příliš nenabídne. Chlap chce něco, co má koule. Neprahne po růžovém jednorožci a životu v rukavičkách. U ženské enklávy je možnost zaujmout mnohem vyšší, neboť pro některé může být symbolem úspěchu a krásy, pro jiné tou princeznou, kterou by chtěly být také. A není nic snazšího, než během delšího tracklistu žít alespoň na chvíli svůj sen.

Vyzrálá osobnost s hudebním dítětem v sobě?

Měl jsem možnost realizovat se Sharlotou několik rozhovorů, ze kterých jsem nabyl dojmu, že se jedná o mladou ženu, která to má v hlavě srovnané. Zná své postavení, je si vědoma z toho plynoucích  výhod, ale zároveň vykazuje pokoru a chuť na sobě pracovat. Jak na svém albu několikrát naznačuje, není dokonalá, ale pracuje s tím, co má k dispozici. Disponuje taktéž obstojným hlasovým fondem, u kterého bych se také lehce zastavil. Po hudební stránce „Sextape“ vykazuje barvité pasáže a velice dobrou práci s hlasem, což je velkým plusem výsledného dojmu u výstupu – tedy posluchačů. Díky pružnosti a nefixaci na rap jako takový má velký potenciál být skloňovanou a hranou v rádiích, ucházet se o přízeň mimo žánr, ale taktéž touto interpretací nelze vyčítat komunitě, že nikdy nebyla právoplatně scénou přijata. Při nasází nového obsahu je jasné, že součástí žánru je, ale balancuje dosti na okraji, což podněcuje názory, že se jedná spíše o pop music.

„Sextape“ vykazuje temnější stránku obsahu, ale nikoliv odevzdanou duši, která by se nechtěla poprat s osudem. Na konci tohohle tunelu může být tma, ale kroky nasvědčují tomu, že naopak se svitne. Je jednoduché zlomit hůl, osolit interpreta a označit jeho dílo za „hovno“. Trvalo mi delší dobu, než jsem se tímhle materiálem prokousal, o to více rozporuplných dojmů jsem ale získával. Tenhle materiál vykazuje emoce, autorka jednoznačně chvíli zápasila sama se sebou, ale našla v sobě novou sílu a výzvu. Každému je jasné, co jednotlivými skladbami chce říct a proč to chce říct i bez berliček a nápověd v bookletu, ale problém je trochu v interpretaci. Ne fonetické, ale spíše textařské a stylistické, neboť skladba rýmů a slovních spojení je mnohdy kostrbatá, až příliš lacině podaná a plochá, že sice docvakne každému, ale finální dojem připomíná tzv. soap operu, což výsledek zásadně sráží. Výběr hostů odpovídá segmentu trhu, na který cílí, ale celkem se jedná o důstojné parťáky. Velkou devizou je i pestrá směs beatů, které vykazují potenciál okupovat přehrávače a rádia dospívající generace.

Tak jak to bude se Sharlotou? Zaslouží si šanci nebo veřejnou popravu?

Nálepky princezny se asi už nikdy nezbaví, stejně jako toho, že mnozí budou obdivovat spíše její image, než hudební tvorbu jako takovou. Nebylo by ale na škodu nahlédnout za oponu a registrovat čistou duši, od které by se člověk zřejmě nějaké zákeřnosti nedočkal. Sharlota je však kontroverzní nejen svým vzhledem, ale i svou hudbou. Myslím, že ještě nedozrál ten čas, aby probudila to nejlepší, co v sobě ukrývá, ale předpoklad tam je. Rozhodně to chce zapracovat na textech a schopnosti se vyjádřit, protože už na „Sextapu“ ví, co chce sdělit, jen má problém to ze sebe barvitě přednést. Nemohu se pak zbavit dojmu, jakoby se jednalo o deníček náctileté slečny, která balancuje mezi komerčně úspěšnými dívčími hvězdami dlouholetých seriálů, jež zná sice každý, ale zatím nedokázaly naplnit ten potenciál. „Sextape“ své místo na hudebním trhu má, zalepuje určitým způsobem díru a ukájí poptávku, kterou na Slovenku berou na svá bedra například Aless nebo Sima. Výsledek naplní kluby převážně ženským publikem a prodeje budou také slušné. Bylo by ale alibistické a do očí poněkud bijící, kdyby si Sharlota chtěla nalhávat, že právě tímto dílem by si měla získat respekt rapové scény a komunity.

4/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1