hledat

Tags:

Sharlota: Makat nepřetržitě tolik let v kuse se na mě dost podepsalo. Reálně jsem si prožila své první vyhoření

Sdílej
RUKAHORE_SHOP_BANNER

Na první postřeh by se mohlo zdát, že je tu s námi už hafo let, přesto si svůj sólo debut nechala až na tento rok.  Ve svých třiadvaceti letech patří stále mezi mladou krev, která má všechno před sebou. Jisté je, že její pseudonym vyvolává emoce, ať už pozitivní či negativní, zároveň se nemusí vázat jen k hudbě. Svůj talent ventiluje po svém, své názory si obhájí na první signální a rozhodně nebude stát v koutě a čekat na příkazy a poptávku trhu, aby všechny uspokojila na úkor naplnění svých uměleckých choutek. Sharlota patří mezi nejvýraznější tváře female rapu v Čechách, přestože si ji žánr jako takový možná zbytečně bojí pustit k tělu. Proč tomu tak je, ale třeba i o tom, kdy by mohlo dojít na vdavky s dlouholetým partnerem Lucasem Blakkem, se dočtete v poměrně rozsáhlém interview pro Bbarak.cz.

Jestli si dobře pamatuji, tak ses nikdy nevymezovala, zda jsi více zpěvačka nebo rapperka. Kdyby se jednalo o ocenění, které by ti udělalo větší radost… Byl by to Slavík, anebo třeba žánrová cena Anděl? Ve které disciplíně bys chtěla být více uznávána?

Velice zajímavá otázka takto na úvod.  Já naposledy nějaké ocenění dostala na základce, takže jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Několik let po sobě jsem byla nominovaná v různých social awards, ale tím, že tam primárně není nic hudebního, tak pro mě nominace neměla nikdy větší váhu než třeba to, že jsem tam třeba měla vystoupení. Rozhodně bych si vážila více ocenění žánrové ceny Anděl, ve Slavíkovi to každý rok vyhraje nějaká zpěvačka, ne-li stejná. Zpěváci jsou tam pořád na stejné úrovni chlapi/ženy, kdežto v rapu ne. Rozhodně by to tedy pro mne byl větší úspěch i díky tomu, že je nás žen v rapu stále pomálu.

Ptám se i s ohledem na fakt, že taková ta striktnější rapová komunita tě nikdy do svých řad nepřijala, ať se jedná o interprety, anebo i posluchače. Je ta kritika z jejich strany pro tebe nějaký relevantní ukazatel, nebo se soustřeďuješ spíše jen na své fanoušky? Někdo by to mohl vnímat jako hnací motor a chuť vytvořit něco, co by jim třeba zavřelo ústa…

Je to přesně, jak říkáš. S velkou většinou scény se znám osobně, ale bohužel co se týká hudebních spoluprácí, přes to často nejede vlak.  Nevím, jestli je to jen kvůli moji kontroverznosti nebo i toho, z jak řešeného labelu jsem, nebo zda jde jen o nějakou pózu, protože o mě nějaký slavnější uznávaný rapper neřekl, že jsem dobrá a na základě toho by bylo v pořádku se mnou spolupracovat. Je to někdy dost podkopávající a demotivují, ten pocit, že už tvrdě pracuji 8 let a vlastně cokoli udělám, se hodnotí jako bych byla na začátku, i přesto, že si myslím, že jsem ukázala, že na to mám, že mám cit pro hudbu. Jenom jí prostě dělám trochu jinak než by si ostatní přáli, nebo k tomu mám ještě další rozlaďující aktivity… těžko říct, nedokážu si představit, že bych nešla do všeho, do čeho jsem šla, protože mě to formovalo jako člověka. Sama cítím, jak se v seberozvoji díky tomu posouvám dál.  Kdyby to bylo tak na hovno, jak někteří tvrdí, nevěřím, že bych tak dlouho mohla jezdit veškeré koncerty a dělat, co mě baví. Pomalu se odprošťuji od toho pořád někomu něco dokazovat, ale věřím, že i přesto, že někomu stále budu vadit vizuálně či hudebně, tak na Sextapu uvidí tu tvrdou práci, emoce a lásku, kterou jsem do toho vložila. To by mi úplně stačilo.

Jak sama naznačuješ, dá se vůbec na československé scéně hovořit o nějaké ženské konkurenci? Těch jmen tu moc není, většinou rychle přijdou a rychle zase odejdou. Jaký dojem v tobě zanechala Jasmin, která se objevila několikrát ve skladbách spolu s Fosco Almou?

Já sama, kdykoli se objevil jakýkoliv náznak ženského rapu, jsem byla ta, co toho člověka chtěla podpořit, protože vím, jaká je jejich pozice, vím, jak je to těžké. Když Fejbs udělal nový klip, napsala jsme jí, že je to super, stejně tak holčině Karin Ann, co udělala super věc Majselfem, Mishale  jsem hrála v klipu, Aless jsem se ozvala hned na spolupráci, Simě křtila CD v Praze… Když jsem se poznala s Jasmin, podpořila jsem jí tím, že jsem jí pozvala na několik coverů, kde spolu zpíváme, aby se dostala trochu více do podvědomí, protože jsem viděla, že je to mladá, snaživá, talentovaná holčina. Nikdy jsem to tedy nebrala jako konkurenci, ale spíš šanci vlastně to tady táhnout s někým dalším, právě proto, že vše jen přijde a odejde. Každá z nich se vydala nějakým směrem, kterým já třeba nejdu, nebo mě tolik nezaujal, ale pokud to tak ony cítí, já jsem ta poslední, která bude někomu do něčeho mluvit.

V dnešní době se klade hodně důraz na formu a image a ty jsi známa svými výstředními oděvy, účesy a celkově tou vizáží. O kolik myslíš, že by ta čísla popularity a sledovanosti byla nižší, kdyby ses soustředila jen na hudbu? V tvém případě je patrné, že se vyplácí vsázet na ucelený balíček všeho vyváženého v kupě…

Hodně lidí na to neustále naráží, ale když to vezmu celé od začátku, kdy jsem první tři roky jezdila s Abdem, a naše věci měly několik milionů, zdaleka jsem se neoblíkala tak extravagantně, ba naopak to bylo období snapbacků a různých klučicích dresů. Už v té době, kvůli mému zpěvu, se mnou chtělo hodně hudebníků spolupracovat, a tak jsme se dostala i do Blakkwoodu, když po mě MAAT chtěli nahrát refrén. Až společně s Blakkem, kdy jsme se dostala trochu z prostředí diskoték a obklopoval mě rap, jsem dostala tu chuť a sebevědomí zkusit to veřejně, jelikož rapový texty jsem si psala odmalička a nahrávala si na kazety Autoerotiku od Toxxxe, když to hráli na Spinu. Největší zlom, co se týká pozornosti na mě, nastolila Perníková, a taky samozřejmě můj věk, kdy jsem si myslela, že si můžu dělat prostě, cokoli chci. Právě i osobní rodinné problémy zapříčinily to, že jsem vyhledávala na internetu hodně pozornosti, co se týká, ale extravagance ve vizáži ta dorazila až při vztahu s Lukášem. Od té doby jsem věděla, že můžu experimentovat a naplno si v tom užívala tu veškerou volnost. Extravagance sice připoutá pozornost, ale jak už jsem se několikrát přesvědčila, publikum instagramové si hodně libuje v mojí přirozenosti, proto to tak i beru, že kdybych chtěla opravdu takto kalkulovat, od všeho bláznivého bych zřejmě postupem času úplně upustila. Na mých sítích to tak zřejmě i teď vypadá, ale to jen kvůli tomu, že nemám teď možnost, kam zajímavé výtvory vynést a beru to spíš jako takové meziobdobí, co měla nedávno Lady Gaga i Miley Cyrus a pomalu zase nasednu do toho barevného vlaku, až se nám tady postupně věci rozjedou. (smích)

V módě nepochybně ovlivňuješ mládež a je z tebe zajímavý artikl, kterého by mohly některé oděvní značky chtít využít. Jak řešíte tuhle formu spolupráce? S ohledem na to ovlivňování, vnímáš tu sílu i v hudbě? Přemýšlíš u své tvorby, aby ten obsah neměl negativní dopad?

Dodnes si všechno oblečení vybírám sama, pokud nejde přímo o nějaké fashion focení. Značky si pečlivě vybírám a díky mojí asertivitě všichni vědí, že si jen tak něco neobleču. Naopak se tímto systémem naučili, o co mám opravdu zájem a věci co mě nezajímají mi ani nenabízí. Takto to funguje i u jiných spoluprácí, jsem pečlivá a důsledná. Musí mi to dávat smysl. Samozřejmě, že vnímám, jak může hudba lidi ovlivňovat. Kdybych se zaměřovala pouze na to, nikdy by to nemohl být stoprocentní výtažek ze mě, ale zase přizpůsobování tomu, co chce publikum nebo co by se mělo. O to větší je to nevýhoda, když tomu všichni rozumí. Nikdy nemůžu úplně ve všem přenést tu myšlenku jednotlivých písní na někoho dalšího, protože to jak to cítím já, to nikdy stejně nebude cítit někdo další. V bookletu taktéž rozebírám myšlenku toho, jak mladí lidé poslouchají zahraniční interprety, jejichž písně významově jsou sprostější než celá moje deska dohromady, ale protože to je jiným jazykem nebo tomu nerozumí, je to v pořádku. Hrají to v rádiu a rodiče to poslouchají s nimi. Stejně tak i u českých kapel, které zpívají o sexu a drogách, ale protože to je v metaforách, tak je též všechno v pořádku.

Pod křídly Blakkwoodu vyšly i kalendáře s tvými fotkami. Nelákalo tě někdy prosadit se i v pravém modelingu? Zaslechl jsem, že tamní mola ti nejsou úplně cizí a už jsi něco v tom smyslu okusila…

Jsem člověk, který chce vše využít na sto procent, proto když mám za rok několik focení, bylo mi vždy líto, že fotky byli pouze  digitálně. Rozhodla jsem se několik roků po sobě udělat kalendáře a na tento rok jsem udělala jen pár kusů pro rodinu a přátele, protože vím, jak se mi v prosinci babička po něm vždycky poptává. (smích) Do Bravíčka jsem fotila už jako malá a focení mě opravdu baví, zároveň  ale musím pokaždé fotit něco jiného, aby mě to bavilo. Často za to dostanu i negativní ohlasy od lidí kvůli tomu, že se jim daná vizáž nelíbí, ale já to miluju. Co se týká mola, vyzkoušela jsem si i přehlídky na fashion weeku pro návrháře Lukáše Krnáče, a tím mu chci poděkovat opět za krásnou zkušenost.  Je to skvělá možnost vystoupit z komfortní zóny, móda jako taková mě baví velice a věřím, že se jí i v budoucnu budu věnovat, ale prosadit se v tom naplno mě neláká.

Nedávno jsi fotila svatební šaty v zámeckých útrobách resortu Sobotín… Jaké dojmy sis z toho odnesla? Rýsuje se možnost, že v dohledné době oblékneš i své vlastní?

Celé focení, bylo víc než pracovní, velice krásně přátelské odpoledne, kdy jsem fotila pro salon, co vlastní maminka našeho kamaráda, u kterého jsme pak pár dní zůstávali. Cítit se jako princezna miluju, už několikrát se o tom na Instagramu sledující mohli přesvědčit, ale kdy se stanu nevěstou i v osobním životě, je ve hvězdách. Můj přítel je dost flegmatický typ a já o tom spíš vtipkuji, i přes to, že kvůli tomu, že jsme spolu přes 5 let, tak se na to lide často ptají. Čeká nás teď stěhování do většího, takže to beru jako další zkoušku našeho vztahu, jak budeme schopni se starat o větší domácnost. Všemu ostatnímu nechávám volný průběh.

Před pár lety jsem dělal rozhovor s tvým partnerem Lucasem Blakkem, který říkal, že na tvé fanoušky nežárlí, i když vnímá, že to občas na tebe někteří zkouší a mimo koncerty tě třeba i otravují. Jak to vnímáš ty a umíš jim dát v případě potřeby jasně najevo, že to chování je třeba už za hranicí únosnosti?

Myslím si, že toto řešení problémů mám už dávno za sebou. Myslím, že postupem času se k vám lidi chovají tak, jak jim dovolíte. U mě všichni vědí, jak funguju, jak to mám nastavené s mým vztahem a jak se chovám na akcích a komu na sítích odepisuju. Když je někdo slušný, ocením kompliment, jsem i koketivní typ, ale paradoxně pouze v okruhu přátel, kdy takto spíš navzájem vtipkujeme. Rozhodně se okamžitě ozvu, když je něco přes čáru. Nemá ani důvod proč žárlit. Tím, že jsme s kluky společně skoro furt, akorát řešíme většinou ženský, který já osobně taky sleduju radši. Komunikace je klíč, jsme k sobě upřímný a myslím si, že se dokážeme bavit i o těžkých tématech. Se mnou je to, co se týká emocí, náročné ale právě v tom mě on zase doplňuje.

Netajíš se faktem, že nemáš ráda opilé lidi nejen na svých koncertech. V čem tento odpor pramení? Měla jsi v minulosti nějaké špatné zkušenosti, které nelze vymazat z paměti? Znamená to, že ty sama se ho ani nedotkneš, nebo při nějaké výjimečné příležitosti sklenku požiješ?

Pamatuju si, že mně vadilo už jako malé, když jsme to viděla u dospělých. Když se k tomu v nízkém věku přidaly i koncerty v klubech, ten odpor prostě zesiloval. Neříkám, že jsem se někde na základce nebo na střední neopila jako tele, ale tak mě to štvalo druhý den, že čím jsem byla starší, pila jsem prostě míň. Těžko se totiž ostatním vysvětluje, že má na mě alkohol místo povzbuzujících účinků, utlumující, proto abych tedy vydržela někde aspoň do dvou do rána, všichni vědí, že nesmím moc pít, jinak se mi chce spát. Takže ano, příležitostně piju, vadí mi prostě pouze vyhrocení lidé, kteří se při požití alkoholu neumí chovat.

V roce 2015 jsi vydala EP „Vdova“, poté se dlouho hovořilo o desce s Refewem. Máme jaro 2020 a debut čítá rovnou dva disky, přestože se „Sextape“ původně skloňoval jako mixtape. Jak probíhal ten proces výběru, jak to vlastně bude vypadat? Měla jsi takový koncept v hlavě, nebo se rodil až s přibývajícím počtem nahraných skladeb?

Rozhodně se rodil až postupně, reálně při tvorbě jsem si prožila nejhorší období plný zvratů, hledání se, pochybováním, ale jak se říká, většinou takový věci tě pak v tvorbě naopak posílí a myslím, že já jsem nebyla výjimkou. Snažím se myslet na to, že vše, co se mi děje, je z nějakého důvodu. Už v roce 2016 jsme nechali udělat provokativní trička s mojí nahou fotkou na videokazetě právě s nápisem Sextape. Název nás bavil natolik, že jsme ho právě chtěli přiřadit k nějakému menšímu počinu. Postupem času ale pro mě nejdřív pouze vtipný název začal v rámci různých skladeb a fungování nabírat hlubší smysl, proto jsem ho i chtěla využít na větší počin, kterým se Sextape rozhodně stal. S Refewem jsme po odstartování společných show byli úplně nadšení do nějakýho společnýho projektu, avšak přes velkou pracovní vytíženost i mimo shows jsme nebyli schopní to nějak dát dohromady a každý si pracoval na svým sólo projektu. Užívali jsme si tak tedy nadále společné koncerty, které hodnotím jako nejlepší spojení za tu dobu, co jsem s někým vystupovala.  Přes dva roky plné práce i na jiných projektech jako The voice atd., jsem si střádala veškeré poznámky, texty myšlenky, nebyla jsemj však v takovém psychickém rozpoložení, abych tu veškerou tíhu, bolest a štěstí dohromady dokázala vzít a poskládat tak, jak se má. Upadala jsem do strašných stavů a pochybovala o mojí existenci na hudební scéně. Bylo toho na mě už moc a makat nepřetržitě tolik let za sebou se na mě dost podepsalo. Reálně jsem si prožila svoje první vyhoření, i když jsem tomu tak nechtěla říkat. To se však změnilo přesně 1. ledna, kdy se mi jak kdyby do žil narvala veškerá motivace a ztracený adrenalin, nemohla jsem snad měsíc spát a pořád jen dopisovala a dosazovala věci do té správné hudby, kterou jsem v tu dobu vybírala. Od té doby jsem se prostě nezastavila a všechno, co jsem měla tak dlouho otevřené, tu bolavou ránu, jsem prostě zašila a rozhodla se jít dál. Toho materiálu bylo tolik, že jsem se rozhodla ho dát na dva disky, není to přesně tak, že by Soft byl pouze zpívaný a Hard pouze rapovaný, ale vše tak dokonale do sebe zapadlo, že jsem té myšlence prostě věřila a řekla si, že tak to má být.

Jsi první ženou na československé rapové scéně, která si troufla na 2CD. Registruješ toto prvenství, nebo tě tato statistika příliš nezajímá?

Jak jsem zmínila v předchozí odpovědi, projekt za tímto účelem nebyl dělaný, stejně tak fotky, které jsme fotili na promo, nebyly primárně focené pro album. Rozhodlo se tak až v průběhu času, po tom, co jsem zjistila, že mám nahraných asi 25 věci, a že vyfocené fotky přesně zachycují určité nálady a pocity v písních.  O to víc mi to přišlo kouzelné, jak vše přišlo spontánně. Měla jsem z toho opravdu čistou radost, že i přes to, že na mě byl kladem určitý tlak, tak tyto věci přišly samy. Ta druhá tvrdá stránka byla příprava všech 30 písniček, a to byl opravdu očistec. Obrovský hold a uznání Cehovi, který se postaral o veškerý zvuk ještě v takto stresovém období, což nemluvím ani o hostech a dalších nepříjemnostech, které s koronou přišly. Další challange bylo i nadstandardní úsilí přiblížit lidem desku o trochu více tím, že místo lyrics najdou v bookletu vysvětlivky k jednotlivým písním.

Mezi hosty mě zaujala právě absence Erika, ale třeba i Renne Danga, naopak se jeví, že se Protiva už vrátil mezi umělecky činné. Můžeš nějak okomentovat ten výběr hostů a jsou třeba i nějací, kteří byli v plánu, ale nakonec se tak nestalo?

Co se týká spoluprací, nikdy nic nevymýšlím dopředu. Téměř všechny písně jsem napsala nejdřív celé a až následně při poslechu přemýšlela, kdo by se mohl kam hodit, aby mu to sedlo. Když chci s někým spolupracovat, tak se snažím oslovovat lidi, se kterými se znám i osobně a mám k nim vztah, ne za vidinou toho, aby věc měla větší dosah. Rennemu se posílala jedna věc, která mu nesedla, s Protivou jsme track Donnie nahráli asi před 3 lety, je to tak nejstarší track na celém albu, původně tam měl být i Schyzo, se kterým bych teď ráda spolupracovala na jiném jeho projektu. Na Donnieho jsme potom navázali trackem Darko, který jsme nahráli až tento rok, jelikož má podobnou tématiku, název se vymyslel až potom. S Refewem jsme spolupracovali asi na 4 věcech, co se týká hlavně tématiky a textu (ze zadu na bookletu je možnost vidět, které tracky to byly). Po této stránce u sebe též vidím velký posun.  Ve výsledné podobě jsem ho nechtěla napasovat jen tak někam, aby někde prostě byl. Vím, že kdykoliv budeme chtít, sedneme si do studia a zajebem spolu bomby. Možnost se ukázat jsem dala třeba méně známým jménům jako Ezy, který spolupracoval třeba se S. Barracudou, se kterým jsem též řešila možnou spolupráci. Track mu nakonec nesednul, ale jsme domluveni na případné budoucí session ve studiu. Další třeba M.U.S., což je holčina, se kterou jsme se seznámila při The Voice. Mezi dalšími jmény, která nakonec z různých důvodů nedopadla, jsem řešila například MoneyAKa, Skinny Barbera, Moniku Bagárovou nebo Daru Rolins.

Dříve se hodně dehonestovala tvá schopnost napsat si vlastní text, přestože jsi jasně naznačila, že ti problém nedělá připravit si pro sebe vlastní materiál. S ohledem na množství skladeb na novém dvojalbu, je na něm poznat textařský vývoj mezi prvními skladbami a těmi, které jsi napsala až v závěru?

Já si myslím, že každý interpret má svůj rukopis, který se může nějakým způsobem s věkem nějak trochu měnit, co se týká frází či témat, ale každý do toho dává nějaký svůj otisk, který je pro něj rozpoznatelný a v určitých aspektech neměnný. Proto si upřímně nemyslím, že by byl velký rozdíl textově mezi staršími věcmi a těmi novějšími, protože finálně jsem je upravovala ve stejnou dobu.  Spíše vidím změny v zabarvenosti mého hlasu. Každá věc má jinou atmosféru a jinou výpovědní hodnotu. A já jsem zvědavá, která komu přiroste k srdci a proč, protože podle odpovědí na streamu, co jsem s vypuštěním předprodeje dělala, byly dopovědi opravdu pestré.

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1