hledat

Tags:

Sergei Barracuda – Medusa II (2020; Skerocuda)

Sdílej

Jedná se o pokračování loňského titulu, přesto značí zcela zásadní a novou kapitolu. Po dlouholeté loajalitě vůči ostravské stáji Azurit Kingdom už pohár přetekl a začátkem roku se začalo špinavé prádlo prát veřejně. Vlna žluče na obou stranách, každý svůj úhel pohledu na pravdu a tahanice o majetkové vyrovnání. V AK to rozhodně nebyla sametová revoluce, obě strany si vyměnily pár „komplimentů“ a Barracuda dostal nabito pro novou desku, kde nemusí již vsázet jen na svá silná témata. Tvrdý pouliční rap vyměnil za prozpěvování a práci s hlasem. Úsměv od ucha k uchu a pocit shozeného balvanu ze svých zad. Opravdu je tohle ta Medusa, která našla azyl pod křídly Skerocudy?

Přiznám se, že opět na novém disku registruji pár momentů, kdy mi to prozpěvování nevadí, ale také se objevují momenty, kdy mi to již leze těžce krkem. Poprvé to možná bylo fresh a neokoukané, teď už je to ale lehce ohraná písnička, stejně jako postupem času velká část tracklistu. Barracuda se vydal cestu větší umělecké svobody, ale také výraznou názorovou obměnou, která sebou přináší zřejmě i novou posluchačskou základnu. Čísla rostou, ale nabízí se otázka, zda ta razantní změna s odstupem času nevrhne stín na umělecký vývoj. Na počátku v bídě a nouzi to byla ulice a špína, teď je to jen luxus a hlas zbarvený efekty.

Nejen, že výsledný projev i přes lehké fonetické odchylky v refrénech nabírá na monotónnosti, ale i hudební podmazy vsází na jednu rovinu. A zdá se to jen mně, anebo poslední skladba v tracklistu „Nashle“ vykazuje stejný základ jako dřívější hitovka AK „Zmizet“? Ve skladbě „Kouř“ je náběh na letošní hit, ale netahá zde Ektor za delší konec lana? Ve výčtu skladeb je možná nejsilnější track „Déšť“, ve kterém se Barracuda překvapivě otevře a více nechá nahlédnout do své hlavy a myšlenkového toku. Také Pil C není pozadu a nabízí opět obsah i formu na vysoké úrovni. Výběr hostů dopadl vcelku dobře, ale Rytmus nabídl standard a jeho příspěvek rozhodně není „Legendární“. Přítomnost Kitany Savage pak nemůže být ohodnocena kladně díky zvukové stopě, možná pár zvrhlých milovníků tetování a plastik ocení pozdější vizuální zpracování „Hoe“.

Obsahová stránka nového disku se opět zaobírá luxusem a možnostmi, které se ruka v ruce se zvyšující se základnou nabízí, ale předmětem textového zájmu jsou především události vedoucí k odchodu z Azurit Kingdom. Sergei rozdává úsměvy na každém kroku a také ve svých skladbách srší novou energií. Detailně opisuje „parazitování“ bývalého parťáka na své osobě a ve finálním součtu jej skloňuje jako kotvu a břemeno, kterého se konečně zbavil. Nepochybuji o tom, že si každý půjde svou cestou a nalezne si své místo na scéně podpořené určitými čísly. O krok blíže přízni je Barracuda, ale takový Pastor může jen překvapit.

„Medusa II“ je pokračování nově zvolené cesty, která ale vykazuje úseky, které v některých momentech začnou nudit. Zpívaná flow se již okoukala a leckde je již na škodu. Pokud by to měla být hlavní deviza tohoto hráče, tak se trochu obávám dalšího vývoje, kdy by se mohl tonoucí stébla začít chytat. Pár záblesků typu „Kouř“, populární plivání jedu na druhé v “Jezebel” či „Déšť“ mu ale zaručí minimálně letošní přízeň, ale v celkovém součtu nedávám tomuto disku příliš dlouhou životnost s ohledem na zvukový výsledek a především pak obsahovou stránku, kdy za pár let už fakt nikoho nebude zajímat, že spolu již Sergei a Pastor nekámoší. 

5/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1