hledat

Tags:

Sax & Kubake – Prdel na hrnec (2020; Reshox Records)

Sdílej

Pro jednou se v klidu usaď a nepřemýšlej o tom, že primárním cílem podstatné části dnešních rapperů je primárně vytěžit tu zlatou žílu celou a zanechat po sobě jen mrtvé území. Zkus zavzpomínat na fakt, že i hip-hop je součástí hudby a kultury jako takové, která by neměla jen pobavit, ale i obohatit duši a mysl. Nalézt kompromis mezi těmi dvěma útesy je asi na dlouhou diskuzi a stejně bychom jednoznačnou odpověď nedostali. České vody nejsou dostatečně široké, aby mohly konkurovat dravějším trhům, a zdejší scéna není řeka Klondike, ze které můžeš tahat zlaté valouny s čistým svědomím, aniž by se výsledek tvé práce nemusel alespoň lehce červenat. Tahle recenze není ale o probouzení výčitek svědomí, spíše o tom, že i zpoza mraku může sem tam vykouknout sluneční svit, protože chápej, bez toho žlutého míče bys ani v noci měsíc neocenil…

Občas se přistihnu, jak mi některé releasy vytváří hluboké krátery ve sluchovodech, a pak si laicky sám sobě pokládám otázku, zda žánr stárnoucí s generacemi posluchačů dokáže držet krok nejen s dobou, ale i poptávkou ze strany pokročilého věku. Dává přeci rozum, že o patnáct či dvacet let mladší interpret nebude cílit svou tvorbu na konzumenty, kteří by mohli být za jistých okolností i jeho rodiči, ale primárně na své vrstevníky. Bohužel opačný věkový scénář nejen v tuzemských vodách je psán neořezanou tužkou a mnohdy se přizpůsobuje poptávce. Máme podzim a počasí se mění každou hodinou, ale hudba jako taková přeci není vázána na roční období a to, jak je venku, proto není nutné měnit kabáty a sledovat kapacitu svého šatníku.

Pokud se již v myšlenkách zase o něco více přiblížíme k novému EP Saxe a Kubakeho, již na první košt je patrné, že tenhle disk nechce projít středem hřiště a nejkratší možnou cestou za pomocí klasického zakončení skórovat. Hledá se trnitější cesta, která ale může systematicky vést k efektivnějšímu cíli. Po straně hracího pole se Sax cítí v reálu jak ještě před pár měsíci Gareth Bale v Realu Madrid. Nikdo nevěří jeho schopnostem, ale přeci jen tam jsou a je to znát nejen v klubové sféře, ale i na reprezentační úrovni. Sax tu je také nějaký ten pátek, ale jeho věci jsou možná i trochu nedoceněné, stejně jako jeho účast a přínos podceňovaný.

Pokud nedohlédneš svými znalostmi dostatečně zpět, abys dokázal zmapovat historii a vyvodit si souvislosti, není na škodu nasát vibe věci „Rapkapitulace“, jež popisuje nemalý počet zážitků, milníků a nezanedbatelných momentů. A pak přichází náklad, který sice u veřejnosti neposbírá bodíků jako „Řekni kde ty kytky sou“, ale i tak dává jasný signál o dobré hudební symbióze Saxe a Resta. „Případ“ šlape a vykazuje flow i obsahový nadhled, což dává výsledku jiskru a budí pozornost.

Na EP slušné zastoupení hostů není příliš na škodu, neboť je rozlišuje pestrost barvy hlasu, projevu i rukopisu. „Dlouhá noc“ s Acmem nemá ambice navázat na řádky Heleny Vondráčkové, ale reflektuje městskou zábavu kluků po třicítce, co sem tam nechají ženu s dětmi doma u krbu a zamíří do ulic vyrazit si z kopýtka. Nechybí i tradiční téma o tom, že prachy mají na svědomí postavení ve společnosti, ale berou si i daň v podobě holého faktu, že štěstí se hledá na jiných adresách než bankovních kontech. Pocit slabého uznání veřejnosti, ale i hrdost v sebe sama za svou cestu a postoj, pak vhodně dokresluje spolupráce s Fosco Almou. Tuto kolaboraci považuji asi jako největší překvapení na desce, které však parádně funguje. Aktuální formu MVP si necháme až na celou jejich plánovanou desku, a tak tuto recenzi pomalu uzavřu stejně jako Sax skladbou pro svou dcerku.

„Prdel na hrnec“ vykazuje zajímavě zpracovaná témata, se kterými již někteří před ním také pracovali. Kombinace zdařilé producentské řehole z rukou Kubakeho s lyrickou zdatností Saxe přináší krátkometrážní materiál, který je však pestřejší víc než nemalý počet tuzemských desek. Láska k hudbě je očividná, práce s hlasem vykazuje i chuť dělat z hudby nikoliv jen chleba a z výsledku vnímám svobodu a absenci nuceného generování čísel. Tohle EP s největší pravděpodobností bohužel propluje bez hlubšího povšimnutí mainstreamovými kanály, ale zastaví se v přístavech, kde to stateční bukanýři ocení stejně jako doušek rumu. A s tímhle záměrem se asi ve studiu k dílu přistupovalo, aby každý další naslouchající byl jen příjemným bonusem, který doprovodí osobní uspokojení s odvedenou prací.

7/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1