Nebudeme si nic nalhávat a možná se trochu škodolibě poplácejme po prsou. Žijeme v roce 2026, kdy sportu vládne v počtu konzumentů fotbal a v hudbě je v popředí zájmu rap. Na druhou stranu to je možná znamení, že naše milované zájmy přitahují kdejakou lopatu, ale i bez nich by se to v tomhle formátu prostě dělat nedalo. Pokud jsi byl slavit zatím poslední titul pražské Sparty na Letné, určitě jsi zaznamenal na stagi kromě Rohonyho také Saxe. Pokud jsi měl problém se zákonem, možná ses obrátil na právnické služby, ve kterých šéfuje sám sobě Sax. A pokud jsi chtěl na přelomu roku naládovat přehrávač čerstvým rapem pro nás čtyřicetileté pupkáče, tak tu byl opět Sax.
Zdálo by se, že po perexu vede součástka smeček MVP, Inside Kru či Bordel 3:0, přesto jeho nové album působí smírně nejen názvem. A když jsme u těch trojek, tak je to vlastně i potřetí v jeho hudební kariéře, co nám servíruje své sólo, téměř dvacet let po desce „Tohle musí ven“. Sax ale není jen o skladbě „Řekni, kde ty kytky jsou“ s Restem, má na svém kontě celou řadu slušných momentů, i když by se dalo říct, že je ty více jak dvě dekády tak trochu přehlížen.
„Nula:Nula“ vsází především na svou hudební pestrost. U tohoto tracklistu rozhodně nemáte pocit, že by nálada byla od začátku do konce stejná. Sax vsází na různorodé hudební podklady, zároveň kromě rapu využívá i práci s melodiemi. Jak sám na novém releasu přiznává, nebyl by to on, kdyby si i nezazpíval.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Osobně jsem se načapal, že až s několikátým poslechem rostla chuť, neboť hudební produkce jsou většinou trochu nepropustné a člověk si k nim musí nalézt cestu. Na první signální mě ale odzbrojila věcička „Něco víc“. Kenny dodal jasnou hitovost, Sax se vytasil s upřímnými, ale i přímými řádky, pozadu nezůstal ani Regie 257 a Jana Podpěrová na refrénu je už jen třešničkou na dortu.
Z pohledu hostů Sax vsadil na vyzkoušené dlouholeté parťáky, ale i svěží vítr, tedy alespoň v kolonce navázaných spoluprací. Darewin už není žádnej nováček a v Beskydech ukrývající se Žil Moc rozhodně nebude rozporovat, když bude označen za veterána.
Sax v textech vsází na to, co je mu nejbližší. Témata, která si dokázal sám ze svých zkušeností analyzovat a vyhodnotit. Nechybí narážky na fotbal, jeho láska ke Spartě, Žil Moc v něm pro změnu vidí schopného právníka. Nedílnou součástí je ale i rodina, láska k ženě i k dvěma potomkům. Nic nenasvědčuje tomu, že by autor tohoto alba nějak vybočoval z kolejí klasického čtyřicátníka, pokud bychom přehlíželi fakt, že svůj příběh umí prodat na papíře a následně i ve studiu.
„Nula:Nula“ je sympatickou deskou, které skóruje především díky své pestrosti. Na druhou stranu tu úplně nesympatizuju s mělkými party momenty, mnohem více mě poutají v pozornosti ty hlubší chvilky. Na pozpěvování Saxe jsem si už také zvykl, tak nějak to k němu už patří, vlastně úplně nejsem skalní ani těch ráznějších bars, proto se vlastně budu opakovat, že mě nejvíce baví ten balanc, vyváženost, takže vlastně remíza „Nula:Nula“.
7/10
