Sdílej
Hektický každoroční kolotoč se blíží ke svému zdárnému konci a štědrovečerní pohoda klepe na dveře. Jeden dárek je možné si rozbalit ještě o něco dříve skrze své přehrávače. Stačí jen naladit frekvenci Saxe, jenž právě v tento den odpálil do éteru nové sólo „Nula:nula“. Čerstvý tracklist je plný rozmanitosti a osobitého projevu, vykazuje i silné momenty, které by mohly ve zmíněných přehrávačích vydržet i déle než jen o vánočních svátcích. Co nám pražský, dnes už asi i veterán, prozradil nejen o nové desce, je možné se dozvědět právě v tomto interview.
Austy: Nula:nula, to je jako remíza, dělba bodů, výsledkový smír. Proč tento název? Jsi člověk, který se ostýchá věci dotáhnout do vítězného konce? S ohledem na to, že máš venku nový tracklist a tajná není ani tvá profese, je to trochu nelogické…
Sax: Ten název vznikl úplně náhodou. Když jsme natáčeli klip na věc s Darewinem, všiml jsem si toho nápisu někde na Strahově na zdi a přišlo mi to strašně cool, že jsem to nikdy nikde takhle napsané neviděl. Samozřejmě to trochu i evokuje fotbal, stejně jako cover, co je součást mého života. Pokud bych v tom hledal nějaký význam, tak asi spíš vyrovnanost, ale žádná velká hloubka v tom není.
Datum vydání bylo stanoveno na 24. prosince, což je svým způsobem taková malá domů. Bál ses, že pod tou jedličkou nic s tvou jmenovkou nebude?
Datum vydání je také tak trochu náhoda. Je to spíš způsobeno tím, že se to album táhlo a já už oznámil, že bude tento rok. Zároveň jsem to měl naplánované tak, že vyjde současně s klipem na track Něco víc a jelikož u něj se nám zkomplikoval termín kvůli lokaci, tak to vyšlo na konec prosince a termín 24. 12. mi pak už přišel správně debilní. (smích) Jo a btw. já jedině borovičku. (smích)
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Když ještě odbočím, tvá diskografie čítá nemalé množství skladeb. Kdybys měl označit tři věci, které tě nejvíce vystřelili? Pokud bych mohl tipovat ještě před tvou odpovědí, řekl bych, že to jsou „Sparta“, „Řekni, kde ty kytky jsou“ a „Je mi to líto“? Jsou naopak ještě skladby, ke kterým máš speciální vazbu, ale větší pozornosti se jim nedostalo?
Asi jsou to ty, co píšeš a zároveň mám ty věci i rád. Vazbu mám ke spoustě skladeb, to bych se musel asi rozepsat na hodně dlouho. Ale třeba z poslední doby mám hodně rád věc Čtyři oktávy samoty s Jasmin, a to i celkově kvůli vizuálu, do kterého jsme dali strašně energie a úsilí a je naprosto skvělej. Vždycky, když to znovu vidím, mám nádhernej pocit z tý odvedený práce všech, co na tom makali. A pokud jde o větší pozornost – já to tak už moc nevnímám, vlastně ani moc nevím, jak dneska ty čísla fungují a co je málo a co hodně. Myslím, že věci, o kterých jsem si to myslel, většinou tu pozornost dostaly.
O realizaci této desky se hovořilo již delší dobu. Rodily se nápady postupně a netlačil jsi na pilu nebo do fází procesu vstupovaly i vnější faktory?
Rodilo se to postupně, i proto jsem z původního záměru několik věcí vypustil a naopak některé na poslední chvíli zařadil. Ale myslím, že to přichází v pravej čas. Je třeba si říct, že tím, že pro mě není „rap biz“ úplně zdrojem obživy a zároveň mám dvě hladový děti, vstupovaly do toho i tyhle vnější faktory. Ale myslím, že to bylo nakonec spíš ku prospěchu věci a obsahu desky.
Také zde jsi vsadil i na některé své produkce. Cítíš se v této disciplíně silný v kramflecích? Je o ně zájem i u jiných mikrofonů? Nebo je to tovar, který si schraňuješ jen pro své potřeby?
V produkci se hlavně cejtim jako v ráji. Miluju to. Když se můžu zavřít do studia a udělat celou tu věc od prvního tónu po napsání textu a nahrání. Většina věcí, kde je na desce moje produkce, i takhle vznikla. Udělal jsem beat, napsal text a rovnou nahrál a za jednu session udělal takhle třeba i 3 věci. Pak to samozřejmě ladíš a aranžuješ, ale to kouzlo okamžiku už se většinou nedá nahradit. Na desce jsem i začal zase znova po dlouhé době zapojovat MPC 4000, který mám už od r. 2008, ale postupně jsem ho vypouštěl a nahrazoval softwarem. Musel jsem ho doslova oprášit. (smích) Pokud jde o produkci pro další MCs, tak mám samozřejmě spoustu věcí na disku. Občas pro někoho něco udělám, ale to je spíš v rámci toho, že se potkáme u mě ve studiu. Že bych pro někoho dělal tzv. „na zakázku“, to se moc neděje. Když udělám dobrou věc, chci ji pro sebe. (smích)
Dlouhé roky se hlásíš rázně k rapu, ale nebyl bys to ty, kdyby sis sem tam i nepozpěvoval. V čem tě zrovna tyhle odklony naplňují? Formuje to více tvou pestrost a schopnost pracovat s hlasem nebo s postupem času ve volných chvílích saháš i do jiných žánrových šuplíků a „objevuješ svět“?
Je to tak, jak říkáš. Já mám rád v hudbě pestrost a vlastně žádný hranice moc neuznávám. Jasně, dělám primárně hip-hop, ale vždycky už od začátku jsem v tom občas potřeboval jiný vlivy. Čím jsem starší, tak to možná ještě sílí, ale na druhou stranu miluju i zcela striktní rapový věci. Jedno jestli boombap či cokoliv jiného. Ale zpěv asi potřebuju v nějaký formě na každý svojí desce. Na sólovkách je to vždycky víc, ale propašoval jsem ho vždycky i na desky s MPV a Inside.
V kolonce hostů už při realizaci projektu bylo jedno jméno s otazníkem, vlastně jsi dal šanci davu, ať se o sloku popere. Můžeš nám nakonec prozradit, jak velký zájem byl a jak těžké bylo vybírat?
Moc jsem od toho nečekal, ale zájem mě hodně příjemně překvapil. Přišlo toho opravdu hodně, myslím, že to bylo snad přes 30 slok. Některý byly úplně mimo, pak takový průměr a cca mezi třemi adepty jsem se rozhodoval. Zachy dal ale nakonec za mě úplně nejlíp a hlavně tu věc, která byla původně čistě „punchline diss“, uchopil podle svého a dost zajímavě, což mě taky hodně oslovilo.
Bylo záměr nepřizvat na tracklist Resta, aby se náhodou zase neobjevovaly zlé hlasy, že ti zase jeden singl vytáhl do popředí?
V tom vůbec žádný záměr nebyl. (smích) Dokonce jsem mu myslím jednu věc i posílal, ale pokud si pamatuju, nebavily ho bicí nebo tak něco, takže jsem to nehrotil. Nemám to tak rád. Prostě pošlu věc, kde někoho cejtím, že by tam sednul, ale pokud mu to nesedne, tak to nehrotíme a vymyslíme něco na jiném projektu. Stejně tak to bylo s Restem. Věřím, že spolu ještě určitě nejednou něco spácháme. A pokud jde o to vytahování do popředí – jasně, většina věcí, co mám s Adamem, hodně funguje, lidi to baví a mají sledovanost. Ta sledovanost je částečně samozřejmě i díky němu. Ale podle mě je to spíš tím, že spolu jsme schopný vytvořit skvělý věci, co fungujou. Ostatně, proto Adam i v rámci svých koncertů má skoro vždycky v playlistu i Případ a Kytky.
O čem je vlastně koncept desky? Je to nahodilý soubor myšlenek a pointů z posledních let, anebo je tam jasný odkaz, jenž pochopí ti, co jsou s tebou ve svých přehrávačích dlouhé roky?
Možná už si u mě všimli ti, kteří mě sledují, že moje sólo desky většinou jasný koncept nemají. I tahle deska je dost různorodá jak hudebně, tak textově. A to i vzhledem k tomu, že vznikala v delším časovém období. Prostě si to poslechněte a bavte se. Žádnou větší hloubku ani kontext v tom celku není potřeba hledat.
Jak těžké je kloubit profesní, rodinný a rapový život? Máš v rodině bezmeznou oporu nebo se objevují i smutné výrazy, když táta není doma? Tvůj parťák z MVP třeba věci konzultuje se svou drahou polovičkou, máš něco podobného doma i ty?
Občas to není úplně easy, ale vždycky všem říkám, že od té doby, co mám děti, mi vlastně ten tvůrčí proces jde mnohem líp. Musíš si na to vyšetřit čas, většinou tak mám „noční směny“ ve studiu, ale ten čas teď umím využít mnohem produktivněji. Jinak moje žena je v tomhle skvělá a má pro to naprosto pochopení. Hotový věci jí potom samozřejmě pouštím, ale do tvůrčího procesu jí úplně nezapojuju. V tom jsem takovej introvert a obecně do toho nerad kohokoliv pouštím. (smích)
Už jsi četl?
