Samey – Anarchia (2021; Ruka Hore)

Každá hudba je jen náhodně posbíranou kupou zvuků, které spolu dokážou fungovat v jakési synergii. Někdy stačí mlčet a hudba mluví za vás, jindy je třeba do ní otisknout myšlenkový tok. Neustále slýchávám, že se nacházíme v časech, kdy forma dává na frak obsahu, ale zase tak černobílý svět kolem nás není. Souhlasím s tvrzením, že podstatná část realeasů se dá s čistým svědomím označit za spotřební zboží, ale na druhou stranu strčit na dvacet let hlavu do prdele a pak naříkat, že sluchovody nedokážou akceptovat nové variace zvuků, poukazuje spíše na neschopnost přijímat nové. Držím v rukou „Anarchii“ o třinácti chodech, ale i přes některé nesympatie nemohu říct, že by se zde jeden úhel pohledu třískal s druhým a snažil se prosadit svou…

Není to zrovna krátká chvíle, co si ve své mysli uchovávám názor, že Samey je asi nejzajímavější třetinou košické smečky Haha Crew. Bylo by asi krátkozraké tvrdit, že Zayo neměl nikdy spatřit tlačítko umožňující mu zapnout mikrofon či Dalyba přivázat ke stroji a dovolit mu pouze generovat bubny, ale s poměrně čistým svědomím mohu sdělit, že se mě tvorba Sameye dotýká asi nejvíce. Občas se mě dotkne chvilka zářivější, jindy mám zase na jazyku lehký pocit zklamání či nepochopení, ale stejně jako člověk chybuje, tak i interpret nemůže nahrávat jen samé bangery, ačkoliv si to o sobě někteří naivně myslí.

„Anarchia“ by mohla podle svého názvu posluchače svést již od úvodních vteřin, ale autor prozíravě přispěchal s vysvětlením, že tady se lidé a skupiny kastovat nebudou. Hlavní devizou tohoto tracklistu není revoluční myšlenka, nýbrž zpracování osobitého pohledu na svět vlastníma očima. Samey se nestylizuje do role vůdčí osobnosti, spíše poukazuje na svůj původ a zrod mezi paneláky. Stejně jako starého psa novým kouskům nenaučíš, tak i on má v sobě zakořeněné ideály a svébytný pohled. S odstupem deseti let, co jeho parta trhla na slovenskou rapovou scénu, mohu s klidem konstatovat, že se stal hybnou silou nové větve, které mnozí věštili jepičí životnost, ale ona tu je i dnes. O deset let starší, o deset let vyzrálejší, ale se stejným zápalem a chutí generovat experimentální materiály, které se dotýkají generací s ním vyrůstající.

Forma na úrovni bez vtíravé nutnosti se zalíbit, texty zasazené do věku autora, přesto se nemohu zbavit dojmu, že tomu celému něco chybí. Není to schopnost zaujmout či schopnost generovat kvalitu, ale spíše ten hlas z nitra, že se zatím nejedná o lídra, který by měl rozestoupit moře a převést svůj lid suchou nohou. Při poslechu „Anarchie“ se ve mně pře hned několik pocitů, což dává za pravdu autorovi, že dokáže tvořit artikly, které vyvolávají emoce. Na druhou stranu se stále nemohu rozhodnout, zda toto album urve z koláče pozornosti i po letech či zda nabízí až takové příběhy a motivy, které nejsou jen zasazeny do své doby. Silné momenty střídají slabší (Sivé vlasy, Tma, Moondance), v některých momentech se jedná až o klišé křeč či hluché pasáže, které jsou záhy vykompenzovány bangery (Breeze, Farebná preliezka, Aha), které minimálně v roce 2021 budou fungovat.

„Anarchie“ je ve výsledku celkem zajímavá deska, která ale až příliš mluví o sluníčkářství a chillu. Tváří se beztrestně, absolutně v pohodě a starostí, ale možná místy vyvolává pravý opak. Rap dává sílu slova dětem, které by se možná v moři asfaltu umlátila sami o sebe. Bytosti, o které se matka ulice nedokázala postarat, ale sociální bublina z nich utvořila klan. Rozdávat úsměvy a peace na všechny světové strany se ve světě, kdy musíš za úspěch a právo mít se fajn bojovat, nevrací jako bumerang. Výsledek tohoto díla mě utvrdil v tom, že Samey už dávno nekope okresní přebor, ale generační odstup a pohled na problémy a jejich řešení dávají za vznik rozkolu, který ubírá z celkového dojmu. „Anarchie“ je album, které si jen stěží bude hledat posluchače, ale naopak posluchač musí vycítit, že právě tento artikl je ten pravý pro něj.

6/10