Historie slovenského rapu může nabídnout hned několik zásadních jmen a partiček, které se nesmazatelně zapsali do paměti fanoušků žánru. Jednou z nich je legendárná H16, bratislavská smečka operující na scéně již více jak dvě dekády. Za tu dobu se toho událo mnoho, diskografie se nafukují, interpreti stárnou, chuť generovat hudbu ale přetrvává, i když najdou se i životní chvíle, kdy není na nahrávání pomyšlení. Byl to případ i Otecka, jednoho z členů této smečky, který po delší odmlce opět vyje na mikrofon.
Delší dobu o něm nebylo v hudební branži příliš slyšet, otazníky jsou zodpovězeny na nové desce „Z lásky k tejto hre“. Být autentický znamená občas nechat nahlédnout do své třinácté komnaty, což Otecko v tomto případě dělá hned v celé řadě momentů nového tracklistu.
Asi největší osvěta přichází se skladbou „Desať rokov“. Dekáda od posledního sóla, pokud pomineme společnou desku „Špina“ s Grimasem. V té době se jevilo vše idylicky v hudbě i osobním životě. Čerstvý potomek, milující žena, koncerty na Slovensku i v Čechách. Jenže pak přichází rozchod a covid, nová deska H16, kterou nebylo tehdy příliš možné obhájit na podiu. Vztek a frustraci tlumil alkohol a drogy, hudba šla stranou.
Nová deska Otise se hodně ohlíží zpět, ale nabízí i momenty, kdy autor ujišťuje, že dokázal porazit démony a je opět při chuti. Možná, že právě Kardinál Korec byl tím faktorem, proč také H16 byla dlouhých pět let ticho. A možná, že je to věčná škoda, že tahle kapitola skončí ohlášeným albem v závěru letošního roku.
„Z lásky k tejto hre“ je poměrně temnou záležitostí, praní špinavého prádla na veřejnosti, uzavření kapitoly, udělání tlusté čáry za minulostí, ze které jen stěží vedla cesta ven. Otis dle svých slov zraje jako víno a chce si dělat to, co on sám chce. Tohle album nemá potřebu někomu něco dokazovat, vzniklo proto, že ho autor chtěl udělat. Potvrzuje fakt, že Otecko má bohaté zkušenosti, ze kterých může čerpat.
Osobně se přiznám, že bych si tuto jízdu užil více bez většiny přítomných hostů. Asi bych jen spekuloval, zda se jednalo o nějaký kalkul na zvýšení pozornosti či jen čistou chuť o větší pestrost. Hřebíček byl trefen na hlavičku především v případě skladby „Ja som taký“, ve kterém Otisovi sekundují Radikal Chef a Smack One, neurazí ani Drako Narco13K ve věci pojmenované jako celé album.
Otis na své nové desce dává jasný signál, že z bohaté minulosti se vyžít dá. Záměr ale nebyl se pouze topit v nostalgii, ale poukázat na novou mízu, chuť a hlad. Není na škodu zopakovat posluchači zásluhy a triumfy, pochlubit se v žánru, kde je ego vždy až na prvním místě. Tenhle rebel ale funguje, je špinavý, ale upřímný. Po poslední desce Majka Spirita už druhý důkaz, že se kluci z H16 těší dobré formě, takže nejsou obavy, jak bude znít jejich avizovaná týmovka. A také by mě zajímalo, jestli narážka na hudební cestu Majselfa zůstane bez odpovědi…
7/10
