Konzervativní společnost stále kouká mezi prsty na filmové a hudební produkce, ve kterých se otevřeně hovoří o užívání drog a promiskuitní nátuře. Při sledování seriálů typu Perníkový táta, Californication, Euforie či Sektor je nutné vnímat, že se v některých momentech může jednat o lehkou nadsázku, ale tyto světy nám nejsou zase až tak vzdálené. V hudbě to platí dvojnásob, mnohé hvězdy otevřeně dříve nebo později přiznaly, že jejich bohémský život šel ruku v ruce s drogami, alkoholem a nočními radovánkami. V časech, kdy je přirozené o problémech mluvit a otevírat své třinácté komnaty, vlastně ani nikoho nepřekvapí, že zde může vzniknout tracklist reflektující jízdu dvou protagonistů, kteří se v moři zakázaného nikdy neostýchali. A kdo jiný by s tím asi měl tady u nás přijít, když Orion se k tomu neměl?
Snad nám jedna třetina PSH promine, když tu připomínáme jeho dřívější výraznou náklonnost k alkoholu. Tímto svou pozornost přemisťujeme ke dvěma součástkám stáje ZNK. O tom, že by Řezník a Haades mohli spolu něco uvařit, se spekulovalo dlouho. Poptávka byla velká a když zmiňujeme uvařit, zarytí fanoušci by si uměli možná představit i něco jiného než studiového. Nutné je ale zmínit, že oba tu jsou ve již delší dobu, mají za sebou celou řadu životních i hudebních situací, ze kterých je možné čerpat.
„Drogstars“ v sobě ukrývá nadsázku i otevřenou realitu. Otevřeně mluví o tom, co jiní drží pod pokličkou, ale snaží se naladit humornou notu, aby se nejednalo o „Katku“ ve zvukovém hávu. Pro některé jsou možná výpovědi a sranda až moc děsivé, ale jsou v rukou povolaných. Haades a jeho náklonost k drogám není tabu, otevřeně se o ni mluví. Samotný autor se za to nikdy nestyděl, spíše ze svého démona zkusil vytěžit něco navíc. Řezník po boku je obstojným parťákem, i když v tomto případě paparazzi neměli možnost asi ještě pořídit usvědčující materiál.
Nová deska dvou členů tuzemského horrorcorového labelu ZNK nabízí celou řadu zajímavých momentů, ale jako celku se některý posluchač možná po čase tohoto materiálu přejí. Pestré a temné produkce, zajímavý výběr hostů v čele s Jankem Ledeckým, ale i beatboxem obdařeným Strýcem Norym. To všechno je do plusu, ale přeci jen tu není moc prostoru na obsahové manévrování a tahle jízda není na dlouhodobé každodenní užívání.
V humorném podání Řezník a Hadese vypadá ta hollywoodská chřipka vlastně jako sranda, která bere s nadhledem i dělníky z Mělníku na piku. Po této konzumaci pak nikoho nepřekvapí, když se celé skladby dočkají vlastně i jejich nosy. „Drogstars“ není anonymní udání, je to otevřené přiznání, v koutku bars cítím i tu sílu bojovat se svými rolemi ve společnosti, v těchto botách nedokáže chodit každý. V případě Haadese je to cachtání ryby ve vodě, Řezník nezaostává, ale otevřeně přiznávám, že „Hrozny hněvu“ pro mě měly větší nutriční hodnotu.
Nejzajímavějšími momenty jsou „Můj nos“, „Koperník“, „Vyhlídky na světlejší zítřky“ nebo „Vraždící kult Gaka Hatu“. I s odstupem času jsem nepřišel příliš na chuť titulnímu singlu „Drogstars“ a po čase mě ukolébaly i vtípky u „Shitpickle“. Tahle deska bude skvěle fungovat na několika zastávkách v rámci tour, ta energie je tam hmatatelná, ale euforie při domácím poslechu časem odšumí. Kolabo v rámci ZNK sympatické, mělo by být častějším jevem, ale předpokládám, že ani autoři nepředpokládají, že to budou hybné momenty jejich kariér, spíše zpestření.
6,5/10
