Radikal Chef – Freeride 3 (2019; FCK Them)

Mít na svém kontě trilogii není žádná sranda. Přátelé, opravdu nepodceňujte schopnost svázat tři nosiče pod jeden název, dát jim hlavu a patu a propojit je motivem, obsahem či problémy. Kde kdo si vylámal zuby již na svém debutu, někdo vydal během kariéry deset alb prázdných jak vědro u vyschlé studny, ale někomu jde karta. A co ten Radikal, kterému se před lety vysmívali, že už nemá co nabídnout? První díl „Freeride“ otevřel brány do nového, dosud neprobádaného světa, ten druhý vygradoval tu cestu autora za sebepoznáním a vstříc novým dobrodružstvím a samo sebou by nyní mělo přijít vyvrcholení a nějaký ten happy end.

Pamatuju si na tu dobu, kdy Lil Idea na vlastních nohou hledal novou cestu. Možná tehdy až na sílu jel technický kulomet, který však neoslnil ani hluchého. Pozitivní na tom celém ale byla ta pracovitost a dřina, při ktré člen bývalých Dramatikz získával skills, jenž ho nakonec posunuly dále. Teď už netlačí na pilu, nefňuká v textech a nevyžaduje si na sílu pozornost. Vzestup jeho osobnosti nebyl také nějakým uměle vyhajpovaným projektem, který by bez přiživování měl opět umřít. Radikal již na počátku „Freeride éry“ hovořil o tom, že si chce vypěstovat specifickou komunitu fanoušků a věnovat se tomu, co jej baví. A není u nás zase až tak častým jevem, že člověk dělá, co jej baví a ono to baví i okolí.

Radikal vsadil na moderní zvuk, hodně ovlivněn ruským trapem a některými západními vlivy zpoza velké louže. Ve slovním obsahu ale můžeme vycítit tu slovenskou duši, která si moc dobře uvědomuje, která zeměpisná rovnoběžka jí náleží. Necítím zde chuť topit se v naivitě, utopii nebo stavět vzdušné zámky. Tohle je prostě jedno velké mejdlo zkušeného matadora, který popisuje v metaforách svůj rockandroll life. Je to jízda, pro někoho až neuvěřitelná, ale kdo sis tím neprojde, nepochopí.

A tak se nám do rukou dostává výsledek, který vykazuje technicky velice přesný a různorodý přednes. Ten je vložen do úderných produkcí a nacházíme se v epicentru obrovského mejdla. Již po první skladbě jsem měl sucho v krku, ale chtěl jsem víc. Nejedná se ale jen o opojnou několikahodinovou párty plnou alkoholu, žen a dalšího zakázaného ovoce. Následuje i vystřízlivění a témata, která by jiní nechali pod hotelovou postelí. Radikal vykreslil svůj svět reálně bez nějakých okolků či cenzury. A já jsem ve finále rád, že autor této trilogie byl natolik paličatý, že nedal z počátku na okolí, a šel si za svým.

Nebudu poukazovat na silné a slabé momenty, protože na mě tento nosič funguje jako celek, přestože je plný pestrosti. Neregistruju zde skladby, které bych nuceně přepínal, protože mi přijdou jako zbytečná vata. Nesedí mi jen refrén „Valhally“, ale ok. To asi prohřešek není. Radikal je podle mě stále ve stínu, kdy mu není přisouzeno postavení, které by si zasloužil. Trilogie dostala více než důstojnou tečku. Názorně vidíme, že i nový sound a postupy lze realizovat s rozvahou a obsahově je obdarovat hlavou a patou. Freeride s pořadovým číslem 3 je rozhodně adeptem na desku roku, ale není jisté, zda bude plně pochopen.

8,5/10