Pio Squad: Na nových věcech makáme, ale jsme parta, která nikam nespěchá

Žánr stárne stejně jako ti, kteří tu kdysi drželi pochodeň v první linii. Je ale sympatické, že někteří dokázali odolat zubům času a generačním výměnám posluchačů. Být relevantní pro mladší, dokázat si udržet generaci, která stárne s nimi. Je to v konečném součtu alchymie, která možná potřebuje i trochu toho štěstíčka, ale daří se to. Jižní pionýrská spojka z Vysočiny, tedy spíše Pio Squad brzy oslaví čtvrtstoletí existence a stále mají co říct. A jejich tvorba funguje, o čemž měli možnost se přesvědčit návštěvníci letošního ročníku Votvíráku. Jaké mají dojmy z koncertní šňůry, která oprášila jejich debut a chystá se něco nového? Nejen to jsme probírali v zázemí letiště Milovice po jejich show.

Já bych se rád vrátil trochu k té vaší tour, kterou jste nedávno jeli k výroční dvaceti let od vašeho debutového alba „Three stars“. Jaké jste z toho měli dojmy, ať již z podpory lidí nebo těch starších věcí, které normálně už nehrajete?

Eurodel: Nehráli jsme tam vlastně jen starý skladby. Byl to takovej kříženec s naší poslední deskou Torzem.

Filip: Po strašně dlouhý době tam zazněla většina těch starých tracků z úplně první desky. Po dvaceti letech prostě… a jaký jsme z toho měli dojmy?

Eurodel: Mě vlastně došlo, jak je ta deska crazy. V tý době jsme to asi ani neuměli, jsou tam hrozně zvláštní věci. A jak jsme se to kolikrát museli teď zpětně učit, tak se potkáváš s něčím, co jsi udělal tenkrát, když jsi ještě nevěděl, jak na pořádně na to a neměl jsi ty prostředky. Ty věci si uvědomíš až po těch letech. Pro příklad v jedný skladě refrén, který tam je za sebou šestnáctkrát… (smích)

Filip: Jo no, je to tam strašně mockrát. (smích) Jako poslouchat tuhle desku dneska je jako když vstupuješ do nějaký jiný dimenze. Já ani nevím, jak bych to správně popsal. Těch dvacet let je znát, na aranžích, na flow… tenkrát se neřešil nějaký extra profesionální přístup, ale spíš to zapálení a cit pro tu věc. Bylo pro nás fakt zajímavý se vrátit do ty starý podoby těch tracků, protože jsme je chtěli zachovat co nejvíce v původní podobě. Někdy to šlo líp, někdy hůř. (smích)

Dvacet let stará deska samozřejmě bude technicky někde jinde, byli jste tam méně zkušení, než jste dnes. Ty už jsi to nakouskl, ale jak bylo těžké některé pasáže zachovat v původním znění, když vezmeš v potaz nějaké rytmické nedostatky a další aspekty?

Filip: Máš pravdu, jsou tam…

Eurodel: Ono to možná bylo i naopak než říkáš. My jsme vlastně nestíhali to, co jsme udělali tenkrát.

Filip: Tenkrát to bylo extrémně nabušený energií. Taková ta energie, když je ti osmnáct nebo dvacet a dáš do toho jednoduše všechno. Dneska už to děláme úplně jinak, promýšlíme víc ty texty a tak dále. Někdy byl tedy doslova hrdinský úkol dát tu starou flow. Ve věcech „Z hnoje květ“ nebo „P.I.O.“… je to celé jinde než dnes.

To oprášení textů bylo složitější nebo se jen sáhlo hlouběji do paměti a šlo to takříkajíc samo?

Eurodel: Ne, ono to tam bylo, ale spousta těch věcí se musela osvěžit. Musel jsi to po těch letech taky poslouchat, což normálně neděláš. Už jenom to potkání se s tím bylo hrozně zajímavý. Je fakt, že spíš jako naopak bylo těžký docílit toho, co jsme udělali tenkrát.

Na pražské zastávce se objevil i tehdejší host na desce Vladimir 518 z PSH. Bylo složité jej zlákat pro tuto věc?

Filip: Příprava proběhla po telefonu. Prostě jsme si řekli, že to bude v aranži, jak to je na tý původní desce. Řekli jsme si, že jsme tenkrát byli úplně šílení cvoci, ale že vlastně v tom tracku jsou jakoby nějaký živelný věci, který v sobě máme dodnes. A pak jsme se potkali až na stagi. (smích)

Eurodel: Když už jsme u toho učení, tak i pro něj to asi nebylo lehký. Vláďa se to musel naučit celý a cením, že to dal.

Nejen Rest tenhle moment sdílel skrze videa na sociálních sítích a byl to jasný důkaz pro ty, kteří tam nebyli, že se jednalo o něco unikátního a nezapomenutelného…

Filip: Ona i ta lokace je super.  Není to klasická stage, ale hraješ na starým merglu. Je to takovej ten pouliční styl, který prostě k původní náladě toho alba hrozně sedl. I ten prostor se k tomu strašně hodil.

Pio Squad nechyběli ani v line upu letošního ročníku festivalu Votvírák. Je to pro vás nějaký signál, že si stále udržujete nadstandardní kvalitu a jste relevantní i pro mnohem mladší posluchače?

Eurodel: Určitě to udělá radost, když nás pozvou.

Filip: Na Votvíráku jsme odehráli nesčetně koncertů i v těch největších prime timech. Dneska jsme ale samozřejmě vděční, že tu máme čas v krásném podvečeru. Jsme rádi za to, že se tu sešel takovej kotel, jakej tu byl. Je to super.

U vás je známo, že nemáte problém vytáhnout k některým svým hitům cizí podklady, většinou amerických legend a připomínat tím kořeny. Nebojíte se nějakým způsobem toho experimentování, že to nemusí u fans zafungovat tak jako osvědčené původní znění?

Filip: Vůbec jsme se toho nebáli. My jsme to tak dělali vždycky. Ten koncert prostě pluje a chvílemi i v remixových věcech. Naopak si myslím, že to live ještě zesílí, že to je v nějaký nový podobě a není to furt to samé. Že dokážeme spojit dvě věci, které ty lidi znají. Za mě je to spíš 1 +1, silnější moment.

A taky si nelze nevšimnout, že ve vašem případě dochází k časté fluktuaci DJ´s, kteří vám kryjí záda. Čím si to vysvětlujete vy?

Eurodel: (smích) … tak jde čas.

Filip: … dneska se tu na to téma bavil i DJ Wich, kterej říkal, že už máme za poslední rok už asi pátého DJe. (smích) Už to vypadalo, že budeme s Fluxem, ale začalo se tenkrát řešit Torzo a vzniklo spojení s Cut Demem. A s tou starou deskou přišlo spojení s DJem Fivem. Vždycky to mělo nějaký logický a kreativní důvod.

Řešili jsme vaše první album, ale několikrát tu zaznělo i Torzo, vlastně poslední placka, která už ale také stárne. Dočkají se fanoušci PIO i dalšího materiálu, nebo tohle téma není aktuální?

Eurodel: Děláme nový věci…

Filip: Přesně. Děláme nový věci k pětadvaceti letům výročí naší kapely. Je to sice jako hrobnická cifra, ale sám si viděl tady na Votvíráku, že ti lidi byli při show s náma a byli naši. Ale zároveň víš, jak je to ve skladbě „Zvíře“. „PIO je parta, která nikam nespěchá…“ Určitě nepotřebujeme dodržovat nějaké aktuální trendy a vydávat každý rok, protože se to zrovna teď tak dělá… to mě fakt netrápí.

Vzpomínka na debutovou desku zafungovala koncertně i skrze vinyl. Dočká se toho i další album „Punk is dead“ vydané v roce 2006?

Eurodel: Bylo by vlastně asi nasnadě, co?

Filip: Ale jo, je to taky určitě v plánu.