Sdílej
V roce 1982 vznikl za velkou louží filmový kult, na který se nezapomíná ani s odstupem času. Téma nikterak složité, ale aktuální i po čtyřech dekádách. Píše se rok 2022 a tuzemská rapová mapa hlásí nový přírůstek v podobě „EP volá domů“. Vzniklo pod taktovkou východočeského rodáka Philipskiho, který sice již nějaký ten pátek usíná v matičce stověžaté, přesto na svou rodnou hroudu ne a ne zapomenout. Tracklist o osmi kusech jej má uvést do podvědomí zdejší komunity a možná i působit jako odrazový můstek k dalším krůčkům. Mají tento hlas a myšlenkové pochody v jedné osobě šanci prorazit v tom moři četných releasů, které dennodenně masírují tuzemské sluchovody?
„EP volá domů“ není jeho prvním zářezem v diskografii, neboť dva roky zpět vypustil ve vší tichosti disk „Boy“. Na stejný počet stop vsadil i nyní a nemyslím si, že by to bylo o tom, že o nápady byla nouze. Nový materiál v přehrávači celkem svižně ubíhá a vykazuje celou řadu zajímavých momentů, kdy myšlenkové pochody donutí k pousmání či svým dvoj významem k hlubší analýze.
Při prvním poslechu upoutá pozornost zajímavá práce s hlasem a technický potenciál. Lámání slabik, slovní přesmyčky a hříčky a snaha synchronizovat se s podklady funguje, zatímco některé zlé jazyky inklinující k novějším postupům by mohly kritizovat, že tenhle háv už není pro mladé atraktivní. Začarovaný kruh, kde staří budou spílat na mladé a mladí posílat starší do důchodu, tu bylo, je a bude. Možná, že se Philipski nevydal cestou, která by měla po svých krajích zástupy obdivovatelů, ale své místo na scéně stále má.
Z výsledku jeho druhého EP cítím chuť a zapálení tvořit. Čistota neposkvrněného umělce byznysem a masokombinátem v podobě nutnosti vydávat rok co rok. Takový ten začátečnický tah na branku a hlad, který se postupem času u každého umělce poněkud vytrácí. I proto výsledek působí fresh a dokáže si získat pozornost těch, kteří chtějí naslouchat. Philipski přistoupil k výsledku s větším citem pro detail, obklopil se pomocnýma rukama a ono to funguje. Témata nejsou nikterak revoluční, ale fungují svým neotřelým zpracováním, hraním se slovy, střídání hlasových poloh, aby všechny položky v tracklistu nebyly monotónní.
První kontakt s tímto jménem na mě působí dobře a výsledek je více než obstojný. Potenciál tu zcela jistě je, jen je třeba neusnout na vavřínech. „EP volá domů“ ocení všichni, kdo mají rádi dlouhodobě žánr, ale nemusel by skončit jen u služebně starších posluchačů. Možná bych se vyvaroval pokusům o reggae výstupy, které mu příliš neladí a dbát na zajímavé hudební podklady. Ve většině tracklistu jsem s nimi v pohodě, jen „Boy boy“ mě děsně nudí. Možná mi tu chybí zásadní věc, která by mi toto jméno vždy připomněla, ale ať tak či onak, tohle EP si pozornost zaslouží a nyní záleží jen na Philipskim, jak s tím naloží dál. Pokud bude vystavěn hrad hájící si pouze striktně boombapové pozice a názory, pak to s největší pravděpodobností zůstane jen u koníčku. Poznal jsem mnoho talentovaných lidí, kteří svým přesvědčením zabouchli nesčetně dveří. Nemám tím ale na mysli, že by se museli zaprodávat a převlékat kabátky jak náruživé dámičky. Hudba by se neměla dělit na subžánry, ale posuzovat, zda je dobrá či špatná.
6/10
