hledat

Tags:

Pastor – Trapsport (2019; Azurit Kingdom)

Sdílej

Nacházíme se v době, která přeje velkému množství hudby. Díky rychlé dostupnosti a internetu mají posluchači vše na dosah ruky, stejně jako i samotní tvůrci mají možnost mnohem lépe distribuovat svoje výtvory. Stejně jako kvantita nikdy nevyrovná kvalitu, tak ani počet lidí ve hře nevynahradí ty, kteří definují a vytvářejí nesmazatelné stopy. Mám tu před sebou nové album Pastora a u poslechu si snažím nalhávat, že být jiný je super. Neutopit se v moři klonů, nezamrznout na jednom bodě, nevyčpět sám v sobě. A na druhé misce vah je pak ta zátěž, která naznačuje, že úspěšný biz ještě není tím správným ukazatelem, že vše funguje správně, tak jak má.

Pokud bych měl být upřímný, tak jsem si vždycky pokládal otázku, jestli z ostravského Pastora někdy bude vůdčí tvář. Od počátků Azurit Kingdom tahal za kratší konec lana, mnohdy byl označován jako stín Sergeie Barracudy a tak nějak by se dalo říct, že do toho stínu vstupuje dobrovolně znovu. Po první společné desce „Bída a bolest“ jsem nikterak neoslavoval jeho rapové kvality, ale především výpovědní hodnotu a fakt, že z té tvorby bylo cítit takové to „zažito“.

Nebudeme si nic nalhávat, ale nejeden byl překvapen, když se do éteru dostaly věci „Crime story“ a a „Love x sound“. V ten moment jsem si říkal, že se jedná o možná průlomové věci, které má Pastor na svědomí. Však také odezva z řad posluchačů nebyla vůbec zlá, stejně jako názory konkurence. A tak jsme si mohli pokládat otázku, zda je Pastor v tak dobré formě, že by z toho mohlo být nakonec uvařena deska, která jej konečně z toho stínu kolegy vymaní. Pak ale přišlo týmové experimentování se zpěvem, nová tvář Barracudy, ale i společný výtvor, který bylo složitější nechat projít sluchovody. A spekulace o možném průseru byla přiživena, když se objevila informace o dalším sóle Pastora.

Není třeba být v tomto hodnocení pouze negativní. Pastor ze zmíněných singlů prokázal, že v rapu udělal pokrok a lépe pracuje s hlasem. Jen jsme se dostali do bodu, kdy si interpret pokládá otázku, jak se posunout dále. Obvykle to nejen v našich končinách signalizuje choutky být více přiblížen hubě jako takové, začíná se experimentovat se zpěvem a pobrukováním. Na tom by nebylo nic zlého, kde kdo v tom už našel své druhé já, a dokonce i úspěšné, ale přiznávám, že na této desce je to v některých místech poněkud komické.

Na tuzemské poměry jde o nový pohled na žánr, který se vyvíjí. Za hranicemi to funguje, tak proč to nezkusit i tady. Vnímáme to za velkou louží, nabízí to i trh ve Francii či Německu. Problém je ale v barvě hlasu a vnímání celku. Potomci otroků v Americe se hudebníky rodí téměř každou minutu, stejně tak ve Francii máme výborné hudebníky tmavé pleti s kořeny v Africe. A pak nelze zapomínat na početnou arabskou enklávu v Německu. Všem těm bylo dáno něco, s čím mohou pak už jen pracovat, nebo to zahodit a věnovat se jinému řemeslu. Nikdy ale nevyvážíš tu symbiózu v zemi, která má jinou minulost, kulturu a také vybavení hlasivek. Skalní fanoušek Pastora mě nazve hluchým bláznem, který si prostě musí postěžovat, ale člověkem se smyslem pro melodii se nestaneš tak, že si koupíš vhodné maskovací hračičky a řekneš si, že to tak dělat chceš. Chce to přirozený talent, anebo velkou dávku tréninku a tvrdé práce.

A tak se domnívám, že prozpívané věci se západním nádechem jsou na české poměry nové, ale nemyslím si, že by se jednalo správný tah. Můžeš se inspirovat, ale originál nepřebiješ. I proto si fanoušci filmů trhají s hrůzou vlasy, když jim řekneš, že máš raději dabing než původní znění. Taktéž ta chuť vsadit na chytlavé refrény a zapamatovatelné pasáže mají v některých momentech na desce spíše defekt, kdy je místo poutavých vyprávění ze špinavé ulice a stoky kladen důraz na hmotné statky a výsledný efekt. Mohlo by se říct, že se jedná o výpověď někoho, kdo už je na vrcholu, ale pravdou je, že tady bylo pár pater přeskočeno a možná přijde zjištění, že najednou není pod nohami pevná půda. Bude následovat pád nebo tu páchám křivdu? Jen čas ukáže, jak české publikum tento disk a novou tvář přijme. Chválit ale můžeme opět na kvalitně odvedené zpracování obalu. V tom si drží AK na tuzemské poměry velký nadstandard.

„Trapsport“ je deskou, která ve vás zanechá emoce. Vezmete si z ní pár silných věcí, které uchováte v paměti, a na zbytek se pokusíte zapomenout. Na mě tam je moc zbytečného zpěvu, který po chvíli pije krev, na druhou stranu si říkám, že kdyby tam byla jedna dvě věci jako „Berem flašky“ či „Nula nebo hráč“, tak je to zajímavé zpestření. Jinak mohu s čistým svědomím prohlásit, že tento disk bude žít ze singlů, které byly vytvořeny ve starším datu. To asi není moc dobrá preference. Pokud tento tah nevyšel, není třeba házet flintu do žita, neboť bylo doloženo, že na této adrese se umí vyrobit hit. Jen to asi chce vrátit se myslí víc k tomu temnějšímu životu dole, než reflektovat jen tvář muže, který si splnil sny a vydělává více než podstatná část jeho krajanů. Žijeme v době singlů a streamů, ale ze dvou, třech hitů se celý tracklist neuživí v paměti veřejnosti.

5/10

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1